Jurečkovi se v penzích moc nechce řešit potíže, jejichž je spoluviníkem. Další čekání bude drahé a bolestivé
Pokrácení penzí exponentům minulého režimu je asi fajn spravedlnost, ale tak trochu třicet let po funuse. A vzhledem k tomu, že ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který s tím přišel, zatím jiný výstup z příprav slíbené reformy penzí nenabídl, je to trochu málo.
Zřejmě i proto k tomu přidal aktuálně ještě avízo, že důchodový věk bude třeba zvednout. Ale prý není třeba spěchat, protože do roku 2024 je fixovaný na 65 letech usnesením vlády, a až potom musí vláda spočítat, kolik je třeba přidat. Problém prý začne až po roce 2032, kdy nastoupí do penze silná generace Husákových dětí a výrazně se zhorší poměr počtu důchodců k ekonomicky aktivním, kteří v našem průběžném systému ty důchody každý měsíc platí.
Ve skutečnosti je to ale s důchodovým věkem podobně s křížkem po funuse jako s těmi komunistickými penzemi. Mělo to být hotovo dávno. A kdo si alespoň něco pamatuje, tak ví, že to i hotovo bylo. Základní součástí penzijní reformy Nečasovy vlády vedle státem podporovaného nepovinného spoření bylo nastavení automatického posouvání věku rozhodného pro odchod do penze podle vývoje věku dožití. Tak aby se průměrná doba, po kterou lidé dostávají důchod, neprodlužovala a nevytvářelo to na penzijním účtu nebetyčné deficity.
Následující vláda Bohuslava Sobotky nejen že zrušila penzijní fondy, ale také automatické posouvání důchodového věku. A navíc znovu povolila valorizovat penze nad zákonný rámec a začala zotavující se veřejné finance zase pěkně ruinovat. Babiš pak jen zařadil dvojku. A to krizi v penzích logicky přiblížilo na dosah.
A aby se to nepletlo, tak v Sobotkově vládě seděl v křesle ministra zemědělství jistý nadějný lidovecký politik Marian Jurečka a pro to všechno zvedal ručičku ve vládě i ve sněmovně. Nynější ministr práce tehdy proti tomu ani nehlesl, přestože byla zhoubnost této destrukce zjevná, stejně jako to, že se k nepříjemným opatřením v penzijním systému bude nutné vrátit a za zmeškaný čas zaplatíme tím, že to bude muset být tvrdší, než pokud by byť nedokonalá Nečasova penzijní reforma zůstala v platnosti. A jestli Jurečka nyní tvrdí, že je ještě čas a může to rozhodnout až příští vláda, projevuje stejnou zbabělost před nepopulárním, ale existenčně nevyhnutelným opatřením jako tehdy. A zase to bude drahé a bolestivější.
