Při odpočinku

„No vidíš, tak jsme to dokázali, viď, Petře?“ řekl jsem, když jsem vyfuněl na vrchol kopce, ze kterého byl báječný rozhled. Stál jsem na prašné polňačce a koukal seshora na kopce, lesy, zelené louky a hnědá pole. Obvyklá krása na každotýdenní procházce.