Čí prezident? Už i kandidatura napovídá, kde zájemci o Hrad čerpají iniciativu, legitimitu a hlavně podporu
S uzavřením prezidentských kandidátek, jež letos připadlo na úterních 16:00, se uzavírá i předkolo klání o post hlavy státu. Pro uchazeče začíná horká část kampaně, pro voliče těžké období volby a zahlcení různými průzkumy (viz níže). Ale také přemýšlení, o čem vlastně prezidentské klání teď je.
Něco ukazují už samotné kandidatury. Zavedení přímé volby, které mělo odstranit pachuť z občas nedůstojného parlamentního dohadování, v tom mělo „vyčistit hřiště“ a celé to zpřehlednit. Pravdou je ale spíš opak. Mají uchazeče navrhovat – či tedy aspoň podpořit – občané? Nebo parlament? Nebo tak nějak obojí?
Dva z favoritů hradního klání, penzionovaný generál Petr Pavel a skončivší rektorka Danuše Nerudová, na to šli cestou lidové podpory. A vzhledem k počtu odevzdaných podpisů nejspíš i úspěšně.
Bývalý premiér, nynější ochránce prostého lidu a stále také agromagnát (t. č. též u soudu) Andrej Babiš na to šel cestou jistoty. Nějakými petičními archy se nezdržoval a sehnal si podpisy svých poslanců. Ostatně mezi lidi jezdí v rámci své „karavanové tour“ po republice, takže jako by se stalo… Na poslaneckou podporu vsadil i kandidát SPD – tedy strany, která má „přímou demokracii“ přímo i v názvu – Jaroslav Bašta, senátor Pavel Fischer pak sbíral podpisy v obou parlamentních komorách.
U šéfa odborů Josefa Středuly se čekalo do poslední chvíle, zda a čí podporu k registraci vlastně přinese (původně zamýšlený sběr podpisů podle zpráv z médií vázl). A pro doplnění výčtu, jistý cimrmanovský paradox v sobě skrýval také způsob, jak k podání kandidatury přistoupil senátor a někdejší neúspěšný uchazeč o post hlavy státu Marek Hilšer. Poté, co odevzdal kandidátní listinu s podpisy 14 senátorů (podpisy občanů se mu sehnat nepodařilo, jak upozornil web Novinky.cz), tak se dušoval: „Musíme vrátit demokracii lidem.“ A lidé mu to ani nepodepíšou…
Nebol samotná volba přešla z parlamentu na lid, ale při posvěcení kandidátů to zůstalo tak nějak na půl cesty. A nejen u toho.
Stranický efekt byl u výběru uchazečů o post hlavy státu ještě víc – a trochu nešťastně – potlačen, ale také ne úplně. Viz výjimky v osobách Andreje Babiše a Jaroslava Bašty (skalnímu komunistovi Josefu Skálovi se sehnat dost podpisů nepodařilo). Naopak mnohem větší roli při „zrodu“ kandidátů začala hrát PR a mediální kampaň a úspěšné zajišťování podporovatelů (čti: finančních zdrojů). Viz například růst Danuše Nerudové, který potvrdil i čerstvý průzkum agentury Median.
Ne, že by na tom bylo něco špatného, svým způsobem to svědčí o schopnostech člověka, který chce být hlavou státu. Nicméně charakter prezidentské volby to mění…
Navíc pokud budeme brát v potaz nedávné průzkumy veřejného mínění, zatím nás „lidový filtr“ nezbavil neblahého dědictví komunistické minulosti. Samozřejmě nevíme, koho a za jakých okolností by volba vygenerovala v parlamentu. Je ale pravděpodobné, že by mezi dvěma hlavními favority nebyli někdejší členové KSČ s vazbami na StB, respektive vojenskou rozvědku.
Nebude to tedy lehká volba. A ještě těžší bude nezapomínat, kdo kandiduje, proč do toho jde a jaké má zázemí. Anebo jen zbaštit hezké proklamace, které společně se svým týmem trousí do veřejného prostoru.
