Prezidentské volby obchází strašidlo minulosti, ukázal to i 17. listopad. Proč?
Někteří kandidáti svoji komunistickou minulost omlouvají, bagatelizují či rovnou popírají. Jiní toho naopak využívají. Celé to ale vrhá stín na skutečné kvality – či nekvality – jednotlivých uchazečů o Pražský hrad, což se ukázalo i při výročí listopadu 1989. A strašit nás to bude dál.
Základ tkví v nesoudnosti těch kandidátů, kteří se do prezidentského klání vydali i se svým škraloupem z minulosti. A už jde o expremiéra Andreje Babiše, generála Petra Pavla či bývalého rektora UK Tomáše Zimu, na nějž se vzhledem k jeho malým šancím v této souvislosti obvykle zapomíná (byl mj. členem normalizační KSČ).
Jiní se tak mohou ohánět svým čistým štítem, jako třeba teď v pátek bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová při představení své kampaně. Na pozadí výročního étosu jí prakticky stačilo jen připomenout, že ona sama nemusí svoji minulost obhajovat. A dodat, že se chce soustředit na budoucnost.
A na výročí 17. listopadu se postavit do čela pražského vzpomínkového průvodu, což vyvolalo i jistou nevoli (v roce 1989 jí navíc bylo jen deset let). Mimochodem, v předchozím výroku o minulosti je možné spatřit i záhonky jejího soupeření s Petrem Pavlem o postup do druhého kola…
Podobně i odborářský šéf Josef Středula na výročí 17. listopadu připomínal, že ani on si nezadal s KSČ, natož s tajnou policií. „Nevěřím jim, protože se s režimem spolčili. Pracovali pro něj aktivně, nikoliv pasivně,“ uvedl směrem ke své politické konkurenci, aniž by někoho jmenoval. Byť vzhledem k překryvu voličů je zřejmé, že vystřelený slovní šíp mířil především na Andreje Babiše, případně na Petra Pavla.
Oba jmenovaní se snaží útoky na jejich minulost odrážet. Generál Pavel své členství v KSČ během prezidentské kampaně označuje za mladistvou chybu a výcvik pro vojenskou rozvědku bagatelizuje. Na výročí 17. listopadu pak mluvil o stmelování společností, poučení se z minulosti a ochraně demokracie.
Kandidát Andrej Babiš – t.č. na prezidentskou funkci – zase nedávno přišel s originální tezí, že nebyl komunistou ale „jen členem KSČ“. Spolupráci s StB pak opakovaně popírá. Na pražskou Národní třídu dorazil jako vždy pro jistotu nad ránem. A na svém facebookovém profilu pak boj za svobodu posunul do jiné, nové dimenze: „Málokdo by tušil, že po více než 30 letech od listopadu bude snaha razit jeden správný názor, o některých věcech se lidé na veřejnosti raději nebudou bavit a za slova bude hrozit i vyhazov z práce.“
Neboli, výročí 17. listopadu opět potvrdilo, že i v prezidentských volbách v roce 2023 bude rezonovat téma minulosti, tedy minulosti některých kandidátů. Místo aby se řešily jiné věci. A že jich není málo – názory na klíčová domácí i zahraniční témata, politiku ČNB, celková erudice kandidátů, jejich podporovatelé a přispěvatelé…
Strašidlo komunismu už naštěstí neobchází Evropou, nebo ne její většinou (novodobá strašidla ponechme teď stranou). Z české vrcholné politiky se jej ale ani 33 let po 17. listopadu vyhnat nepodařilo.
