Apokalypsa, která neexistuje. Vyvolávání paniky ve skutečnosti brání racionálním opatřením
Kdysi se tomu říkalo globální oteplování a za symbol to mělo umírajícího ledního medvěda. Ubývající led na pólech měl největšího polárního predátora zapsat za pár let do knihy vyhubených druhů. Leč ukázalo se, že ledních medvědů je ve skutečnosti násobně více, než bylo ve studenějších časech před desítkami let. A to oteplování také neběželo úplně podle plánu. Modely predikující oteplení klimatu v průměru o tři desetiny stupně za každé desetiletí se podstatně rozcházely s realitou, která byla někde na úrovni 0,13 stupně Celsia.
Tak se situace přejmenovala na klimatickou změnu. To ale nebylo vůbec mobilizační, protože je dost těžké popřít, že klima na Zemi se mění od dob, kdy se naše planeta vyloupla z vesmírné prázdnoty, a že je počasí jiné než v době vrcholu průmyslové revoluce v polovině devatenáctého století. Tehdy totiž vrcholila malá doba ledová a nikoho nevyděsí, když je dnes o něco tepleji.
A tak se přešlo k termínu klimatická krize. A když je třeba otočit knoflíkem volume pořádně doprava a přilepit se k Moně Lise v Louvru, tak se hodí klimatická nouze. A symbolem jsou obrázky přírodních katastrof, fotografie z povodní, řádění hurikánů či lesních požárů. Prostě apokalypsa. Co na tom, že živly lidstvo provází od jeho úsvitu stejně věrně jako ta klimatická změna. Teď za to může ďábelský plyn CO2 a jeho zastavení je otázkou života a smrti. Alespoň v hlavách klimatických aktivistů a zezelenalých politiků, když už to v realitě moc nesedí. A už vůbec se o realitu a fakta nejedná v diskusích na událostech, jako je právě skončená konference COP27 v egyptském Šarm aš Šajchu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
