Čím hůř, tím hůř. Fialova vláda pokračuje ve zradě svých voličů
Na poli mezinárodní politiky a v Bruselu během českého předsednictví sice zbroj premiéra Fialy a našich evropských úředníků zazářila, ve vlastní zemi však koaliční vláda selhává. I ti čeští občané, kteří dál pomáhají Ukrajincům, už na výmluvu válkou a krizí neslyší. Protože nekoncepčnost, nehospodárnost, alibismus, odtažitost a téměř nulová komunikace s občany nejdou na vrub ruské agresi ani světové krizi. Jedná se o selhání premiéra a ministrů.
Fialova vláda převzala zemi věru v neutěšené situaci a musela čelit extrémním výzvám, ale tím se nelze ohánět donekonečna. Mnohé z jejích kroků jdou proti tomu, co koaliční strany slibovaly před volbami – současná vláda přidává peníze zcela bez rozmyslu plošně a stejně jako ta (před volbami jimi po právu) kritizovaná Babišova si kupuje vybrané skupiny občanů v čele s důchodci. Vymlouvat se u toho na krizi a válku je jen trapně populistické.
Když už i státní zaměstnanci z dotčených úřadů brblají, že je třeba konečně začít pomáhat adresně (zvlášť když stát ví o každém z nás úplně všechno a dokáže velmi snadno přesně říct, kdo pomoc potřebuje a kdo ne), je jasné, že jde do tuhého. Byrokrati z úřadů práce a sociálek jsou ti poslední, kteří by si chtěli přidělávat práci tím, aby skutečně pomáhali potřebným.
A zatímco se hlavně směrem k nejstarší části populace velkomyslně čím dál víc rozhazuje, roste závratným tempem množství lidí v produktivním věku, kteří naopak pomoc státu potřebují, ale nedosáhnou na ni, protože od nich se automaticky čeká – jako vždy – že si zase nějak poradí (koneckonců přežili Babišovu snahu o likvidaci), budou makat a odvádět daně; solidárně mají živořit, aby se jiní měli lépe, přestože je jasné, že až půjdou do důchodu oni, nedostanou ani zlomek toho, co mají důchodci dnes. Předchozí a bohužel i současná vláda jejich peníze rozfrcaly.
Právě tato skupina občanů v produktivním věku, jež je zvyklá si na sebe vydělávat sama a nespoléhat na stát, protože od něj dosud nikdy nic nedostala, tvořila podstatnou část voličů současné koaliční vlády. Ale Fialova vláda jako by to neviděla. Nebo je jí to jedno – k moci už se díky těm naivním idealistům, co věřili, že bude plnit předvolební sliby a bude se chovat jinak než babišovci, dostala.
Ignorovat občany
Zklamání vládních voličů postupně přechází do pocitu, že byli zrazeni. Že naletěli. Samozřejmě, že všechno bylo lepší než Babišova falanga nebo partička z SPD či Šlachtův gang, ale i o tom mnozí začínají pochybovat. Vzdělanost, umírněnost a distingovaná nenápadnost, jež snad mohly Fialovi ve volbách přinést body, protože vedle arogantního burana Babiše působil jako státník, jsou pro roli premiéra nedostatečné. Je třeba je přetavit do síly, rozhodnosti a rozvahy. To se možná povedlo směrem ven, když Fiala ve vlaku do Kyjeva nechal českou zástavu zavlát na celým světem sledovaném nebi, ale doma o něm a jeho vládě člověk slyší, jen když reagují na nějaký problém.
Co fungovalo ve volbách, tedy vymezení se vůči Babišovi na co nejvzdálenějším konci spektra, je na vládnutí málo.
Babiš ve stylu brutálních cizáckých nájezdníků (jímž koneckonců je) dobyl se svou hordou naši zemi a vydrancoval ji, zdecimoval národ a uřval ho výhružkami, zákazy, příkazy, povinnostmi, neštítil se zneužít své postavení v dobách pandemie a dokázal vydělat i na strachu a smrti. Ale přestože je bezohledný kořistník, jemuž šlo vždy jen o vlastní zisk a neštítil se v jeho jménu ničeho, mluvil k lidem a snažil se jim vtlouct do hlavy, že to všecko dělá pro ně. Nebyla to pravda, ale občané měli pocit, že o nich někdo ‘tam nahoře’ ví. To dnes zcela postrádají.
Komunikace Fialovy vlády je ještě slabší, než když byly jednotlivé strany současné vládní koalice v opozici. V duchu nějaké zvrácené úvahy, že je třeba být za každou cenu opakem Babiše, Fiala a jeho ministři lidi v podstatě ignorují. Působí tedy nejen slabě, ale hlavně odtažitě, jako by o občany neměli zájem.
Neomluvitelné mlčení
Vláda může dělat správné věci (o čemž se dá čím dál víc pochybovat), její členové se můžou chovat jako zodpovědní správci země (tomu ale už nevěří snad ani oni), ovšem pokud o tom nezačnou s lidmi mluvit a nezačnou dávat aktivně najevo, že stojí za úplně všemi občany (musí to být ovšem pravda) a bojují za ně (stačilo by, aby se snažili aspoň z poloviny tak, jako když hráli svou unijní předsednickou roli), pak bude jejich selhání neomluvitelné. Definitivně zklamou a podrazí i občany, kteří jim ve volbách věřili.
Protože dosud navíc koaliční politici ani nesebrali tolik odvahy, aby hnali k zodpovědnosti ty, co během pandemie v pozicích ministrů a nejvyšších státních úředníků zneužili své pravomoci a postavení a nestoudně se v kritické situaci obohacovali, okrádali stát a vydírali občany, umetou v příštích volbách cestu buď zpět ANO a SPD, nebo dokonce umožní příchod někoho ještě horšího.
Po roce vládnutí lze sice koaliční vládě přiznat úspěchy v Bruselu a na poli mezinárodní reputace, ale pro reálný život českého občana to znamená pramálo.
Protože: může vás těšit, že vašeho otce uznale poplácali po ramenou jiní profesoři kdesi na vědeckém sympoziu, ale pokud vás pak po návratu domů ignoruje, nemluví s vámi, nezajímají ho vaše problémy a starosti, to, že jste na dně a že se rodina rozpadá a živoří, pak to nebude žádný tatíček, kterého si budete vážit. Bude to jen do sebe zahleděný, nepraktický idealista, který to sice možná myslel dobře, ale zůstala po něm rozvrácená, nešťastná a chudá rodina.
