Exprezident USA Donald Trump.

Exprezident USA Donald Trump. Zdroj: Reuters

Exprezident Donald Trump s manželkou Melanií u volební místnosti v Palm Springs. (8.11.2022)
Donald Trump se vrací do kampaně
Exprezident Donald Trump s manželkou Melanií u volební místnosti v Palm Springs. (8.11.2022)
Trump na mítinku v Pensylvánii (6.11.2022)
Trump na mítinku v Pensylvánii podpořil Mehmeta Oze (6.11.2022)
12 Fotogalerie

Jefim Fištejn: …pak už jen lžím věřit chceš aneb Velezrada Trumpa a „leninizace“ americké žurnalistiky

Jefim Fištejn

Na konci minulého týdne stojaté vody mainstreamové žurnalistiky mocně rozčeřil mediální guru Bob Woodward, nositel mnoha profesionálních vyznamenání včetně Pulitzerovy ceny. Pro zapomětlivé: je to jeden z dvojice reportérů, kteří vstoupili do dějin skandálním odhalením, jež v roce 1972 dostalo název Watergate a přivodilo pád tehdejšího prezidenta Richarda Nixona. Nynější skandál má stejně epickou povahu.

Ve svých odpovědích na dotazník publikace Columbia Journalism Review Bob Woodward sdělil světu to, co beztak pro mnohé bylo veřejným tajemstvím – prakticky všechno, co tvořilo obsah dlouhodobé mediální kampaně dokazující zločinné spiknutí bývalého prezidenta Donalda Trumpa s ruskou státní mocí, známé pod názvem Russiagate, bylo pouhou snůškou zlotřilých smyšlenek, pomluv nebo křivých obvinění dovedně vypracovaných analytickým oddělením ruské tajné služby FSB a podstrčených americkým médiím k dalšímu šíření. Jinými slovy všechny věcné důkazy, předměty doličné, očitá svědectví o velezrádném jednání, tklivé příběhy o Trumpových nekalostech typu orgií v moskevském hotelu na posvátné posteli Baracka Obamy nejsou nic víc než (v termínech Woodwarda) „slátanina“ vytvořená za účelem dalšího prodeje.

Uznejte, že efekt Woodwardova prohlášení musel být bombastický – jako kdyby někdo velevážený hlasitě „ušel“ ve vznešené společnosti. Vždyť několik let za sebou se pečlivě shromažďovala „nezpochybnitelná“ fakta, sdělovacími prostředky přepečlivě vyzdrojovaná, aby potom mohla posloužit zvláštním vyšetřovatelům z kongresových komisí v rámci několika pokusů o impeachment prezidenta. A najednou bác – byla to prý pouhá slátanina! I když špína na pověsti pomluveného určitě ulpěla, vcelku to snižuje účinek poctivého úsilí o disreputaci jako kouzelnický trik s následným odhalením.

Co se stalo s mistrem liberální žurnalistky? Změnil snad náhle politické názory z pokrokových na zpátečnické? Nezdá se, vždyť ještě před dvěma lety v předvečer prezidentských voleb 2020 vrhl Bob Woodward na knižní trh něco, čemu sám nyní říká „slátanina“, jakousi snůšku pavlačových drbů, fám typu jedna bába povídala, pomlouvačných šprochů z druhé a třetí ruky o Trumpových poklescích – a docela slušně na tom vydělal. Nespěchejme s vylučováním zaslouženého matadora z řad pokrokové žurnalistiky. Nebyl a nestal se příznivcem Donalda Trumpa. Prostě mu už nejde o to, aby nalezl pravdu, nýbrž zcela naopak. Chce ukázat irelevantnost samotného hledání pravdy.

Svým odhalením se stařešina novinářského cechu přihlásil k nejnovějšímu kulturnímu trendu. Módní objev spočívá v představě, že usilování o objektivní popis světa skrze hledání ověřených fakt není ničím jiným než výpotkem rasistické bílé společnosti, produktem zastaralého pojetí žurnalistiky zděděného po otrokářských předcích. Podle této novátorské poučky jakékoli hledání objektivních pravd a ověřených faktů, snahy o přesný popis světa jsou v zásadě rasistický koncept bílého člověka.

Každá pravda je něčím podmíněna, v čase proměnlivá a poplatná dobovým poměrům. O to méně poplatná dočasným poměrům je morálka typická pro „přírodní národy“ a původní předkapitalistické společnosti občas hanlivě označované jako primitivní. Koncept morálního výkladu událostí je z podstaty nadřazen hledání pomyslných, tzv. objektivních pravd, což je, jak nyní víme, projev zakrnělého rasismu. Morální postoj se snaží o dosažení společenského pokroku a logicky fandí tomu, co má být, nikoli tomu, co je. Proto se správný uvědomělý novinář neomezuje na pouhý popis skutečného světa, nýbrž hledá v přítomnosti výhonky světa morálnějšího a ideálnějšího, než je ten žitý.

V této ideologické novotě se k novému životu probouzí starý dobrý princip socialistického realismu – je to zápas dobrého s ještě lepším. Staršímu čtenáři snadno vytane na mysli známá maxima Vladimíra Iljiče Lenina: „Morální je všechno, co slouží věci dělnické třídy.“ Skrytý smysl nejnovějšího trendu americké žurnalistiky geniálně vystihla Gábina Osvaldová v textu známé písně: „Když pravda je horší než lež, pak už jen lžím věřit chceš.“