Tomáš Zdechovský: Proč evropská levice nechce větší transparentnost financování nevládních organizací?
Loni v září dvaadvacetiletá aktivistka Luisa S. a její o dva roky starší přítel Yannick S. zablokovali v německém Stuttgartu jednu z nejdůležitějších komunikací města B10. V rukou při tom drželi transparent s nápisem „Šetřete ropou místo vrtání“ (Öl sparen statt bohren). Jedná se o heslo často používané radikální zelenou organizací s názvem Poslední generace (Letzte Generation).
Kvůli zářijovému protestu měli oba ochránci klimatu stanout na konci ledna před okresním soudem v Bad Cannstattu. Luisa v roli svědka a Yannick jako obviněný. A hádáte správně, nedostavili se. Oba totiž byli místo toho na dovolené. Nejprve letěli do Thajska a odtamtud na Bali. Německý deník Das Bild odhaduje, že během letu se mělo spotřebovat na jejich 23 tisíc kilometrů dlouhý výlet kolem 140 tisíc litrů leteckého benzínu a vznikla uhlíková stopa v podobě 7,9 tun CO₂.
Počínání obou údajných bojovníků za ochranu klimatu glosoval zmíněný německý deník slovy „Místo šetření zvyšte spotřebu.“ (Öl verbrennen statt sparen). Samozřejmě šlo o zjevnou narážku na jejich transparent. Oba aktivisté se velmi podivně hájili tím, že alternativa k letu neexistuje.
Mluvčí organizace Poslední generace zase jejich výlet obhajoval slovy s tím, „let si zarezervovali jako soukromé osoby, ne jako ochránci klimatu. Musí se to oddělovat.“ Zvláštní. Člověka by jinak napadlo, že zelení aktivisté budou svoje postoje projevovat i v běžném životě, a ne pouze při protestech. Něco mi říká, že s takovým přístupem planetu opravdu nezachrání.
Netransparentní financování nevládních organizací
Zde jsme mohli vidět spíše groteskně vyznívající ukázku pokryteckého chování aktivistů ze zelených nevládních organizací, která budí vesměs pobavené reakce. Šlo jen o špičku ledovce. Problémem řady (nejen) zelených nevládních organizací bývá také netransparentnost jejich financování a vůbec celé jejich činnosti.
Dosavadní odhalení v kauze Katargate totiž ukázala, že jedna nebo více nevládních organizací byly založeny, aby kryly zločineckou organizaci a směřovaly úplatky z Kataru socialistickým politikům figurujícím v této kauze a jejich zaměstnancům. Nastala proto vhodná doba mluvit o nastavení pravidel pro nevládní organizace. Právě skupina socialistů by si měla ve svém vlastním zájmu zamést před vlastním prahem a uznat důležitost tohoto tématu.
Zatím se tak ale zjevně neděje. V reakci na korupční chování v souvislosti s Katargate a ve snaze zvýšit transparentnost při financování, jsme proto na začátku února chtěli v Evropském parlamentu s Evropskou lidovou stranou otevřít diskuzi ohledně financování neziskových organizací. A jak to nakonec dopadlo? Levice včetně našich komunistů, socialistů, ANO2011 a pirátů, pro které je jinak boj za transparentnost jedním ze stěžejních témat, to zamítla!
Stávající pravidla jsou nedostatečná
Jelikož současné pokyny pro registraci zástupců zájmových skupin a nevládních organizací v rejstříku transparentnosti jsou naprosto nedostatečné, je zapotřebí provést řadu změn. Návrh Evropské lidové strany obecně volá po „legislativě o nevládních organizacích“, která by jednak definovala nevládní organizace,“ ale také zajistila, aby se „s velkými nevládními organizacemi zapsanými v rejstříku transparentnosti EU zacházelo stejně jako se společnostmi, jež by měly plnit stejné oznamovací povinnosti.
Přístup nevládních organizací do evropských institucí by byl podmíněný povinnými kontrolami transparentnosti. Navrhuje se konkrétně, aby všechny příchozí a odchozí platby musely být zveřejněny v rámci registrace v rejstříku transparentnosti, včetně převodu finančních prostředků z jedné nevládní organizace do druhé. Parlamentní administrativa má také odepřít přístup a právo mluvit neregistrovaným nevládním organizacím a zástupcům zájmových skupin.
V rámci registrace by bylo u nevládních organizací třeba provádět systematické předběžné prověřování. Samozřejmostí by bylo transparentní financování. Vnitřní organizační struktura neziskových organizací by dle návrhu musela odpovídat demokratickým principům a pokud by nevládní organizace byly podezřelé z podvodu a/nebo prokazatelně spojené s trestnou činností či obviněním z obtěžování/násilí, muselo by to být zdokumentováno na veřejné černé listině.
Těmto nevládním organizacím by pak byl odepřen přístup k evropským institucím a financování z EU. Evropská komise by měla mít povinnost zveřejňovat všechny smlouvy s nevládními organizacemi, ve kterých zadává realizaci politik nebo vypracování legislativy nevládním organizacím. Všechna tato opatření konečně pomohou odlišit skutečné, legitimní organizace od těch, které jsou méně transparentní se stínovým financováním.
Skandál zelené europoslankyně
Shodou okolností právě nyní, kdy se intenzivně řeší chování některých nevládních organizací, vzbudil pochopitelnou pozornost případ německé zelené europoslankyně Jutty Paulusové, který jen podtrhuje potřebnost větší transparentnosti pro nevládní organizace.
Došlo totiž k velmi trapnému úniku informací týkajících se návrhu právního textu připraveného týmem právě zmíněné poslankyně. Přinejmenším do vytvoření digitálního souboru obsahujícího právní text byla zapojená jedna nevládní organizace.
Paulusová je zpravodajkou pro nařízení o snížení emisí metanu. Její výbor ji pověřil, aby jménem všech skupin připravila soubor „kompromisních pozměňovacích návrhů“. Metadata ve wordovém dokumentu zaslaném parlamentním skupinám však naznačují, že do toho byl zapojen někdo zvenčí.
Zjistilo se, že spis obsahující pozměňovací návrhy nepochází od poslankyně či jejího týmu, ale od jedné zelené organizace. Dokument zaslaný jiným politickým skupinám v EP odhaluje jeden významný detail: Původním tvůrcem souboru totiž byla jistá Alessia Virone, která pracuje pro nevládní organizaci s názvem Clean Air Task Force (CATF). Na legislativě se tedy přinejmenším zčásti podílela jedna zelená nevládní organizace.
O věci se bude nakonec jednat
Výše uvedený případ jen ukazuje potřebnost nějakého lepšího nastavení transparentního chování neziskových organizací. Naštěstí v posledních dnech svitla naděje, že se přece jenom něco může změnit.
Evropskému parlamentu se navzdory tvrdému odporu frakcí socialistů a demokratů a také levice podařilo minulý týden odsouhlasit do programu plenárního zasedání přidání rozpravy o financování EU přidělené nevládním organizacím, jež figurovaly v nedávném skandálu. Nastal posun a na tento týden konečně připadla debata, kterou si veřejnost zaslouží!
Případy korupce, zahrnující členy a zaměstnance skupiny socialistů a demokratů, ukázaly, jak byla nevládní organizace využívána ke krytí zločinecké organizace a ke směřování úplatků ze třetí země za účelem ovlivnění evropského rozhodovacího procesu. A také to, že frakce socialistů má zjevně problém vrhnout více světla na transparentnost nevládních organizací.
I činnost nevládních organizací musí mít zkrátka nějaká pravidla. Je v nejlepším zájmu nás všech začít se konečně ptát organizací prosazujících politické cíle, kdo jim vlastně platí účty. Lekce z Katargate by měla být jasná: Udělat vše pro zamezení toho, aby se na rozhodování podílely nevládní organizace financované cizími či silně pofiderními aktéry, kteří se chtějí neoprávněně vměšovat do rozhodování v Evropském parlamentu. Nadešel čas začít konečně rozlišovat skutečné, legitimní nevládní organizace od méně transparentních nevládních organizací s pochybným financováním.
Autor je europoslancem za KDU-ČSL
