Tomáš Zdechovský: Evropa musí vydržet a zvýšit dodávky zbraní Ukrajině. V sázce je opravdu hodně
Napadení Ukrajiny bylo šokem nejen pro celou Evropu, která se ráno 24. února roku 2022 probudila do válečné reality. Důsledky byly skutečně dalekosáhlé. Žijeme ve světě vzájemně propojeném předivem mnoha různých vazeb. Válku a její důsledky nepocítila pouze napadená Ukrajina, ale nepřímo i celá Evropa a více méně také celý svět. Od té doby se změnilo mnoho věcí.
Obdivuhodná solidarita od prvních dní
Ve všech moderních konfliktech nejvíce strádá civilní obyvatelstvo. Ani tato válka není výjimkou. Bezprostředně po zahájení ruské invaze bylo proto zapotřebí pomoci lidem, kteří důsledkem války mnohdy přišli o veškerý svůj majetek a mnozí z nich opustili svoji zem. Celá Evropa prokázala od prvních dnů obdivuhodnou solidaritu jednak při poskytování humanitární pomoci, ale také při příjímání uprchlíků.
Podle posledních údajů pobývají na území EU čtyři miliony ukrajinských uprchlíků, kterým byla udělená mezinárodní ochrana. Největší tíhu nesly hlavně okolní země, především Polsko, Slovensko, Rumunsko a Maďarsko, ale také např. Česko, jež má z evropských zemí největší počet uprchlíků na počet obyvatel.
Vzhledem k tomu, že Ukrajina je země bránící se silnému agresorovi, nemenší význam má vojenská pomoc z iniciativy mnohých členských států, které dodávají ukrajinské armádě materiál, přestože mnohé s dodávkami zbraní dlouho otálely. Není náhoda, že kvůli historické zkušenosti se za co největší podporu Ukrajiny stavějí především postkomunistické státy, zvláště ty nacházející se v bezprostřední blízkosti Ruska.
Proto nikoho nemůže překvapit, že válka na Ukrajině posílila význam některých středoevropských a pobaltských zemí, které začaly hrát viditelnější roli na politické mapě Evropy. Ostatně byli to právě polský premiér Mateusz Morawiecki a litevský premiér Gitanas Nausėda, kteří naléhali na celou Evropu a přesvědčili německého kancléře Olafa Scholze k vojenské podpoře Ukrajiny.
Návštěva premiérů jako symbol podpory
Dalším významným momentem byla návštěva premiérů Polska, Česka a Slovinska v březnu minulého roku tehdy obleženého Kyjeva. Pro Ukrajinu znamenala návštěva představitelů tří evropských zemí za velmi riskantních podmínek obrovskou vzpruhu a jasné ujištění o tom, že tyto středoevropské země stojí za ní.
Přelomovou se ve vojenské podpoře Ukrajiny stala dodávka tanků T-72 z Česka v dubnu loňského roku. Prolomilo se tabu o dodávání tanků Ukrajině. Ani země jinak podporující Ukrajinu předtím nebyly ochotné dodávat právě tento typ zbraní, protože se obávaly další eskalace konfliktu s Ruskem. I díky tomu se otevřela možnost pro nynější dodávky německých tanků Leopard a amerických tanků Abrams a britských tanků Challenger 2.
Zbraně dodává poprvé i EU
Podporu Ukrajině ale neposkytují pouze jednotlivé státy, ale i Evropská unie jako celek. V roce 2022 poskytla EU makrofinanční pomoc EU ve výši 7,2 miliardy eur ve formě úvěrů a grantů. Cílem této finanční pomoci je podpořit stabilitu na Ukrajině a řešit nejnaléhavější potřeby financování ve věcech, jako je tolik potřebná obnova kritické infrastruktury. Na letošní rok byla schválená finanční pomoc 18 miliard eur s jasným cílem: poskytnout financování okamžitých potřeb, obnova infrastruktury a počáteční podpora poválečné rekonstrukce a v dlouhodobé perspektivě podpoření cesty k evropské integraci.
Prostřednictvím tzv. Evropského mírového nástroje (EPF) poskytuje EU Ukrajině také zbraně. Tento druh podpory nemá v historii EU precedens. Je to vůbec poprvé, kdy EU dodává zbraně do třetí země a k dnešnímu dni EU vyčlenila na tento účel 3,6 miliardy eur. V říjnu 2022 EU také schválila novou výcvikovou misi pro ukrajinské ozbrojené síly. Společně s vojenskou podporou poskytovanou členskými státy EU je celková vojenská podpora EU Ukrajině odhadována na téměř 12 miliard eur. Celková dosavadní podpora Ukrajiny od EU a jejích členských států dosáhla hodnoty 67 miliard eur.
Selhání politiky „Wandel durch Wandel“
Problémy způsobené válkou nemusela řešit jen válkou zmítaná Ukrajina, ale také Evropa v zázemí. I těm největším pochybovačům je jasné, že za situace, kdy se vztahy s Ruskem dostaly na bod mrazu, už nelze spoléhat na dovoz strategických surovin plynu a ropy z východu.
Přístup mnoha zemí k zajištění energetické bezpečnosti byl v minulých letech bohužel krátkozraký a krajně nezodpovědný. Řada států spoléhala na levný dovoz plynu z Ruska. Pro Německo měl ruský dovoz dokonce sehrát klíčovou úlohu při jeho zeleném snažení, kdy plyn měl sloužit jako náhradní zdroj energie, až se uzavřou všechny jaderné a tepelné elektrárny.
Nejsilnější ekonomika EU se také ráda chlubila tím, že uplatňuje politiku „Wandel durch Handel,“ tedy změna skrze obchod. Žádná změna k lepšímu např. v oblasti lidských práv ale v Rusku nenastala. Zato si Evropa otevřením plynovodu Nord Stream v roce 2011 jen prohloubila závislost na nevyzpytatelném Rusku, a stala se tak snadněji vydíratelnou.
Tlak německých firem a bank byl neúprosný a vymohly si vybudování dalšího plynovodu Nord Stream 2. Ten už ale nebyl spuštěný, protože běh válečných událostí byl mnohem rychlejší. Dva dny před vypuknutím války bylo odložené jeho schválení a o pár měsíců později jej poničily exploze.
Evropa nezmrzla
Podle údajů z roku 2021 celá EU více než 83 % zemního plynu dovážela odjinud a naneštěstí si do té doby mnohé země včetně Česka neprozíravě vytvořily velmi silnou závislost na ruském plynu. V posledních několika letech pocházelo více než 40 % plynu právě z Ruska. V některých měsících to byla dokonce více než polovina.Na začátku bylo otázkou, bude mít Evropa dost plynu a ropy? Nebudou lidé v Evropě kvůli nedostatku plynu v zimě mrznout?
Nejčernější scénáře se nenaplnily. Naštěstí Rusko nemá monopol na vývoz ropy a plynu a Evropa se zvláště v případě plynu dokázala během krátké doby z velké části přeorientovat na jiné dodavatele. Také si dokázala zajistit dovoz většího množství zkapalněného plynu (LNG) především z USA. Dovozní kapacita LNG v EU dokáže pokrýt 40 % celkové spotřeby. Výpadky se podařilo vykrýt a plynu je stále dost díky dodávkám právě z Norska či z USA. Ceny energií navíc klesají.
Ruský prezident Vladimir Putin nepochybně doufal, že uzavření kohoutů a sankce uvalené EU na dovoz ruského zboží mu pomohou ekonomicky srazit Evropu na kolena a přimějí ji k ústupkům Rusku. V tom se ale opravdu přepočítal. Celá Evropa si může aspoň na chvíli oddechnout, protože plynové zásobníky jsou stále téměř plné.
Podle posledních údajů jsou zásobníky plynu na území EU nyní naplněné z více než 80 %. Některé členské země sice skladovací kapacitu nemají, nicméně velmi pomáhají ujednání o solidaritě s dalšími. Jak EU, tak jednotlivé členské země se rozhodly přistoupit k zastropování cen energií, které už ale někde začínají postupně zlevňovat.
Evropské země předvedly svoji schopnost solidarity a EU jako celek dokázala poměrně rychle reagovat na vzniklé problémy, když se zbavila z velké části závislosti na Rusku. Samozřejmě velmi pomohla i mírná zima, která domácnostem výrazně snížila spotřebu a ušetřila náklady za energie.
Další balíky sankcí na Rusko
Evropa musela ukázat svoji sílu i tím, že agrese nemůže být ponechaná bez adekvátní odezvy. První sankce byly zacílené vůči významným představitelům Ruska či na zamezení ruského přístupu ke kapitálovým a finančním trhům a službám v EU, zákaz transakcí s ruskou centrální bankou a přeletů vzdušného prostoru EU a přístupu na evropská letiště pro ruské dopravce.
EU také vyloučila ze systému SWIFT sedm ruských bank, čímž se mělo dosáhnout odpojení těchto bank od mezinárodního finančního systému a ochromení jejich globální působnosti.
Důležitý byl pátý balíček sankcí z 8. dubna, který zahrnoval mj. i zákaz dovozu uhlí a dalších tuhých fosilních paliv z Ruska, vstupu všech ruských plavidel do přístavů v EU, vstupu ruských a běloruských silničních dopravců do EU či třeba vývozu tryskového paliva do Ruska. Právě zákaz dovozu uhlí můžeme vnímat jako nejdůležitější, jelikož ruská ekonomika je závislá na vývozu fosilních paliv. Tento zákaz předznamenal rozšíření zákazu i na další fosilní paliva. Suroviny jsou prakticky jediné ruské věci, o které je ve světě skutečně zájem.
Osmý balíček sankcí přijatý loni v říjnu přinesl vedle rozšíření seznamu zboží zakázaného dovážet do Ruska i cenový strop týkající se námořní přepravy ruské ropy pro třetí země. V plánovaném desátém sankčním balíčku EU namířeném proti Rusku bude zahrnutý i Írán. Takový je alespoň návrh Evropské komise. Íránské drony pomáhají páchat válečná zvěrstva na Ukrajině a Teherán za to musí nést odpovědnost. Konkrétně se jedná o tři íránské osoby a jeden íránský subjekt kvůli jejich podílu na vývoji a dodávkách bezpilotních letadel používaných Ruskem na Ukrajině.
Sankce Rusko bolí, i když někteří tvrdí opak
Rusko pociťuje důsledky sankcí velice silně. Pro Rusko nastal velmi citelný pokles zisků z prodeje fosilních paliv. Muselo se z velké přeorientovat se na asijské trhy, kde je ale mnohem delší a komplikovanější transport ropy než do Evropy. Navíc asijské velmoci jako Indie nebo Čína chtějí dostávat ropu za co nejnižší ceny. Ruský státní rozpočet tak krvácí a začal v lednu s vysokým schodkem, který tvoří více než polovinu z celkového plánovaného deficitu na celý letošní rok. Za propadem veřejných financí stojí vedle vyšších výdajů způsobených válečným tažením na Ukrajině právě výrazně nižší příjmy z prodeje fosilních paliv, především ropy.
Ruský rozpočet totiž skončil v lednu se schodkem ve výši 1,776 bilionu rublů. Pro srovnání, loni skončil ruský rozpočet s přebytkem 125 miliard rublů. Rusku navíc musí přidělávat vrásky skutečnost, že lednový schodek představoval dokonce 60 % z celkového deficitu plánovaného na celý letošní rok (2,925 bilionu rublů). Rusko tedy bude muset sáhnout do rezerv ve fondu národního blahobytu. Z posledních údajů je tedy naprosto zřejmé, že uvalené sankce uvalené začínají silně účinkovat a Rusko může mít veliký problém s dalším financováním války.
Sankce už určitě musely zabolet i některé ruské významné představitele. EU se totiž podařilo zmrazit majetek ruských oligarchů v hodnotě 450 miliard euro. Je na čase použít tyto peníze na obnovu Ukrajiny. Všechny důležité evropské instituce, tedy Evropský parlament, Evropská komise i Rada stojí před úkolem přehledně zmapovat situaci a představily plán, jak tyto peníze smysluplně a efektivně využít ve prospěch Ukrajiny.
Bezpečnost není zadarmo
Ruská agrese proti Ukrajině drasticky změnila geopolitickou realitu v Evropě. Vytvořila v Evropě bezprecedentní bezpečnostní nestabilitu, kterou nezažila už několik desítek let. Většina států je členem NATO. Nicméně na druhé straně Atlantiku se očekává, že Evropa by konečně měla projevit větší iniciativu. Adekvátní reakcí na konflikt na Ukrajině by mělo být zintenzivnění spolupráce v oblasti obranné spolupráce v rámci EU, včetně bezprecedentního financování dodávek zbraní bránící se Ukrajině.
Velmi přesně to vyjádřil můj kolega estonský europoslanec Riho Terras: "Bezpečnost není zadarmo. Transatlantická komunita může chránit své občany pouze tehdy, dostojíme-li svým závazkům a posílíme své schopnosti zvýšením výdajů na obranu s cílem dosáhnout výdajů na 3 % HDP." Evropa musí přestat být naivní a projevit více iniciativy při zajištění vlastní obrany a bezpečnosti a konečně se začít méně spoléhat na to, že problémy za ni budou řešit USA.
V sázce je prestiž Evropy
V mnoha ohledech podceňovaná EU překvapila, protože si vedla v loňském roce nakonec lépe, než se čekalo. Zvláště problém s dodávkami plynu se podařilo zvládnout nad očekávání velmi dobře. Ukázalo se, že když jde skutečně do tuhého, je schopná reagovat rychle. Lidé v Evropě sice začali více šetřit, ale zimou rozhodně netrpěli a ruský vánoční propagandistický klip ukazující evropskou rodinku strádající nedostatkem elektřiny a jídla má k popisu současné reality na parseky daleko.
Vyhráno zdaleka není. Nelze podceňovat únavu obyvatel z hospodářských či finančních potíží v důsledku zdražování a někde také i pokles ochoty pomáhat Ukrajině. Tento nepříjemný mix může v mnoha zemích nahrávat proruským a antisystémovým politickým silám.
Bylo by také předčasné nechat se ukolébat některými zprávami o tom, jak se Rusku v mnoha ohledech nedaří. Musíme mít na paměti, že bohužel i ukrajinská armáda se nyní potýká s řadou problémů. Evropské státy by měly ve svém zájmu co nejrychleji reagovat. Rusko výrazně zvýšilo zbrojní výrobu v době, kdy generální tajemník NATO Jens Stoltenberg varoval před nedostatkem munice v Evropě.
Ukrajinci tedy potřebují zrychlit dodávky munice a vojenské techniky. Především dělostřeleckých granátů a tankových střel je nedostatek. Pokud se jí podaří zastavit současnou ruskou ofenzívu. Bude mít Rusko problém naplnit své strategické cíle a zvýší se šance na ukončení války.
Nikdo nechce Rusko na hranicích se Slovenskem
Dodávky zbraní na Ukrajinu musejí být rychlejší a intenzivnější. Rusko do toho tedy šlape naplno a Evropa pořád ještě přešlapuje. Na co ještě čekáme? Až bude nad Kyjevem vlát ruská vlajka? Evropské země NATO a EU totálně zaspaly v poválečném období. To, že si nikdo v Evropě nepřeje válku, neznamená, že s ní nebudeme konfrontováni. Tohle musí být budíček.
Denně se na různých místech setkávám s názory, že pro ukončení války musíme zastavit dodávky zbraní. To je zcela scestná myšlenka a absolutní nepochopení Putina a Ruska. Jediný způsob, jak zastavit konflikt, je naopak navýšení dodávek zbraní pro Ukrajinu. To je jediná možná cesta, jak přimět Putina k mírovému vyjednávání. Všichni chceme mír, ale ne mír, který by se rovnal kapitulaci Ukrajiny.
Rok od vypuknutí otevřeného konfliktu se tedy EU a jejím členským státům podařilo dosáhnout řady překvapivých úspěchů. Na druhou stranu ale existuje mnoho věcí, které je naopak třeba ještě zapracovat. Hlavní výzva pro Evropu v tomto roce je tedy jasná: Vydržet a neustat v podpoře Ukrajiny, protože žádná jiná možnost nepřipadá v úvahu. V sázce není nic menšího, než bezpečnost a prestiž celé Evropy.
Autor je europoslancem za KDU-ČSL
