Novinky kolem osobního bankrotu: Oddlužení by mohlo být rychlejší, ale některé podmínky se zpřísní
Doba potřebná pro oddlužení by mohla činit tři roky, a nikoliv pět let. Minimální částku nutnou pro zahlazení dluhů by stanovil soud individuálně hned na začátku procesu, a to s ohledem na věk, vzdělání, ale i region, ze kterého dlužník pochází. Zároveň by insolvenční správce každý rok zkoumal, jestli a jak dlužník své závazky plní. To jsou hlavní změny, které navrhuje ministerstvo spravedlnosti v rámci novely insolvenčního zákona.
Navrhovaná změna je v souladu s programovým prohlášením vlády, ale také i reakcí na evropskou směrnici o oddlužení. Česká republika totiž patří mezi posledních pár zemí, které ještě tuto novelu nepřijaly, a čelí tak hrozbě milionových sankcí. Kromě naší země ještě příslušnou novelu nepřejali v Maďarsku a Rumunsku, ale také i v Lucembursku a Bulharsku. V těchto posledních dvou jmenovaných zemích však proces oddlužení vůbec neexistuje.
Na konci ledna letošního roku bylo podle exekutorské komory v Česku přes 4,1 milionu exekucí. Mělo je 672 tisíc dlužníků, přičemž zhruba každý čtvrtý dlužník jich měl deset a víc najednou. O oddlužení loni podle údajů Institutu prevence a řešení předlužení požádalo 19 200 lidí. Oddlužovací proces trvá pět let, u seniorů tři roky. Pokud se za tu dobu nepodaří dlužníkovi splatit 30 procent jeho dluhu, rozhoduje o dalším postupu soud.
Chystaná novela insolvenčního zákona přináší řadu změn. „Nová pravidla oddlužení sice přinášejí zkrácení z pěti na tři roky, zároveň však také nastavují přísnější podmínky pro vstup do oddlužení v podobě adekvátního příjmu. Kdo vzhledem ke svému věku, vzdělání či místu bydliště bude mít bez objektivního důvodu nižší příjem, než bude určovat zákon, do oddlužení nebude vpuštěn. To ve výsledku povede k nárůstu průměrné měsíční splátky, protože v současné době do oddlužení lidé často vstupují s podhodnocenými příjmy. Tak by věřitelé mohli získat výrazně více peněz za 3 roky, než by dnes získali za 5 let. Vyšší příjem dlužníka zvýší i příjem státu. Ve výsledku tak na změně mohou profitovat jak dlužníci, tak věřitelé i stát,“ říká Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni.
Přesto se zástupcům věřitelů navrhované změny příliš nelíbí. Podle Michala Žižlavského z Asociace insolvenčních správců, kterého citoval server iRozhlas.cz, povede zkrácení doby splácení dluhů k tomu, že věřitelé dostanou z půjčených peněz ještě méně, než tomu je nyní. „Věřitelé dostávají zhruba 45 procent svých pohledávek. Pokud by nyní došlo ke zkrácení z pěti let na tři roky, tak jelikož je to zpravidla řešeno systémem pravidelných splátek, dostali bychom se přibližně k 25 procentům,“ uvedl Žižlavský.
Realita je však taková, že téměř polovina předlužených lidí zůstává v exekucích více než pět let, mnozí i přes deset či patnáct let. Dlouhodobé exekuční vymáhání ztrácí jakoukoli efektivitu a smysl pro věřitele i stát. Dlužníci se rovněž častěji uchylují do šedé ekonomiky, v níž svoje příjmy zatají a věřitelé se k nim nedostanou. Stát tím zároveň přichází na daních a odvodech v řádu mnoha miliard korun. Je tedy třeba celý systém inovovat a přiblížit potřebám a stavu dnešní doby. Je zároveň poněkud příznačné, že Česká republika je se zaváděním Unií vyžadované novely opět na štíru, a tedy mezi posledními.
