Izrael hledá dno. Jaké jsou kořeny masových demonstrací proti návrhu soudní reformy?
V izraelské literatuře existuje oblíbený žánr „politické antiutopie“. Autoři se sadistickým potěšením popisují budoucí rozpad státu nebo občanské války, zatímco čtenáři to masochisticky kupují. A teď to vypadá, že už si stačí jen otevřít noviny. Statisícové demonstrace, odmítání elitních vojáků nastoupit záložní službu, hrozby IT investorů, že odejdou, přítomnost lidí stíhaných za korupci nebo extremismus ve vládě, případně pogrom radikálů na sousední arabskou vesnici. To vše těsně před 75. výročím vyhlášení státu, který se zatím chlubil stabilitou, prosperitou, svobodou i demokracií. Je tedy experiment se státem západního střihu u konce?
Spor se vede mimo jiné i o to, zda je to jen nahodilý problém, daný souběhem těsného vítězství Netanjahuova bloku nad druhým, což vedlo k příchodu dosud nedotknutelné strany Náboženský sionismus do vlády, a premiérovou potřebou udržet se u moci kvůli soudním opletačkám. Anebo zda k podobné kolizi Izrael nezadržitelně spěl a byla jen otázkou času?
V dříve rovnostářském Izraeli se už celou generaci rozevírají příslovečné nůžky, stejně jako se nedaří přivést telavivskou prosperitu do „rozvojových měst“ na okraji. Už celou generaci trvá úpadek levice, která se oddala progresivismu a ztratila drtivou většinu svých voličů, částečně ve prospěch nejrůznějších krysařů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
