Viliam Buchert: Plky olympionika Svobody, co s ruskými sportovci a letitý cynismus MOV
David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna z roku 2012, rozpoutal před několika dny bouři, když nesmyslně tvrdil, že rezoluce Valného shromáždění OSN, které opakovaně odsoudilo agresi Ruska vůči Ukrajině „může být klidně mýlka“. To jsou nehorázná slova a Svoboda se tím snažil podpořit svůj pochybný postoj i postoj Mezinárodního olympijského výboru (MOV), aby příští rok na hrách v Paříži startovali i ruští a běloruští sportovci. Mnozí se u toho ohánějí tím, že „politika do sportu nepatří“. Jenže politiku do sportu léta zatahují právě státy jako je Rusko a také MOV. A neznalec reálií David Svoboda se nechal přes Český olympijský výbor zamotat do jejich sítí. Problém se totiž netýká jen války na Ukrajině, ale především nestoudného dlouholetého jednání MOV a některých jeho členů, ale i mnoha sportovních federací.
Mezinárodní olympijský výbor doporučil návrat „neutrálních“ ruských a běloruských sportovců do soutěží na olympiádě v Paříži v roce 2024. To znamená, že by tito sportovci nestartovali za olympijský výbor své země, ale pod neutrální vlajkou. To není nic nového. Kvůli nekonečným problémům se státem podporovaným dopingem tak Rusové už startovali na posledních olympiádách, konkrétně na letní v Tokiu a loni na zimní v Pekingu. Jenže do toho teď ještě promlouvá ruská agresivní válka na Ukrajině.
A do problému se svými plky vnořil i olympionik David Svoboda, ještě před pár dny předseda Komise sportovců Českého olympijského výboru (na stránkách ČOV byl v neděli dopoledne uváděn pořád jako předseda, i když na funkci už rezignoval). Vypadalo to, že jeho hojně komentované vystoupení v České televizi jako kdyby ale nebylo vůbec z jeho hlavy, zdálo se, že jen velmi zoufale papouškoval názory někoho jiného.
Nevím, kde Svoboda přišel k informaci, že může být mýlkou, že Rusko je agresorem na Ukrajině. Pokud to někdo popírá, je to jeho svobodný názor, ale je to lež. Svoboda dále opřel své tvrzení pro účast ruských a běloruských sportovců v Paříži i o jakési názory komisí sportovců v Africe a Asii. Nic proti sportovcům ze států jako jsou Burkina Faso nebo Východní Timor, ale o relevanci jejich názorů na válku na Ukrajině můžeme oprávněně pochybovat.
Svoboda ovšem mátl veřejnost i dál. Argumentoval například průzkumem, který probíhal na konci února, zadal si ho ČOV, hlasovalo v něm 208 našich sportovců a otázky mířily právě na účast Rusů a Bělorusů v Paříži. Svoboda tvrdí, že průzkum dopadl „nejednoznačně“ a že postoj „jeho“ Komise sportovců ČOV je k tomuto problému neutrální. Ovšem ani tato jeho slova neodpovídají pravdě. Průzkum dopadl naopak jednoznačně. Podívejme se na výsledky. Sportovci odpověděli takto:
Jsem proti jejich účasti bez výjimky – 49 procent. Jsem pro jejich účast, ale pouze pod neutrální vlajkou a po distancování se od války na Ukrajině – 31 procent. Jsem proti jejich účasti v případě, že veřejně schvalují nebo podporují válku na Ukrajině – 8 procent. Jsem pro jejich účast bez omezení – 8 procent. Takže 49 procent je absolutně proti účasti a 31 procent českých sportovců žádá, aby se Rusové a Bělorusové od války distancovali. Jenže právě to poslední se prakticky v Rusku a Bělorusku neděje a ani nemůže dít, protože by sportovci mohli skončit i ve vězení. Ztratili by také obvyklou mohutnou státní podporu pro trénink. Kde chtějí Svoboda a MOV takové lidi hledat? Průzkum proto nedopadl nejednoznačně a výsledek není neutrální.
Nadbíhání autoritářům
V minulosti se vedly už mnohokráte diskuse o bojkotu olympijský her a dnes tedy i o účasti či neúčasti ruských a běloruských sportovců v Paříži. Obecně je u toho sdílené tvrzení, že „politika přece do sportu nepatří“ (to říkal před několika dny i David Svoboda). Ohání se tím hlasitě také současné autoritářské režimy v Číně či Rusku. I u nich je to ale protimluv, protože Čína z politických důvodů bojkotovala hry v letech 1956, 1964 a 1980. A Sovětský svaz, na který putinovské Rusko v mnohém navazuje, je bojkotoval v roce 1984.
Otázka proto zní, zda politické soupeření má dnes tak extrémním způsobem (bojkot či nepovolení startu sportovců některých zemí) zasahovat do vznešených myšlenek sportu. Odpověď je jednoduchá – je to správné, protože kdyby to bylo jinak, tak by tím Mezinárodní olympijský výbor popřel vlastní dokumenty.
Podmínky pro konání olympijských her jsou určovány Olympijskou chartou. Její současná verze je platná od 7. července 2007. Úvodní část listiny obsahuje šest základních principů olympismu a v bodě číslo 5 se píše: „Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná k olympijskému hnutí.“ Jenže diskriminaci milionů lidí z důvodů politických například Čína, Rusko, Bělorusko, ale i další státy, vůči svým občanů uplatňují. A uplatňují je nesmlouvavě. MOV to divné nepřijde a podle všeho to je „slučitelné“ i s duchem olympismu. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach se u toho navíc léta klaní Moskvě a Pekingu. Ruského prezidenta Vladimira Putina a čínského vůdce Si Ťin-pchinga považuje za své přátele.
Mezinárodní olympijský výbor, který organizuje letní i zimní hry, tak v případě autoritářských a diktátorských režimů léta ohýbá vlastní zásady a kvůli prosazení svých obchodních zájmů nadbíhá komukoli. Přeborníkem je v tom opět především předseda Bach. Jehož role je přímo ostudná.
Plno medailí pro Si Ťin-pchinga
Předsedou Mezinárodního olympijského výboru byl Bach zvolen 10. září 2013. Jeho první zahraniční cesta ve funkci směřovala do Číny. Tam se 19. září setkal při srdečním hovoru s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a předal mu zlatý Olympijský řád, nejvyšší ocenění celého hnutí. V roce 2017 pak přijal ve švýcarském Lausanne stejného čínského vůdce a řekl o něm, že je to „opravdový olympijský šampión“ a zaslouží si „plno medailí“. Tak hovoří šéf MOV o člověku, který nechává posílat lidi do vězení za pouhé vyslovení jakékoli kritiky režimu. Stejně se Bach choval k masovému vrahovi Vladimiru Putinovi.
Bohužel je to věc, která není v historii olympijského hnutí ničím novým.
Ve 30. letech minulého století předseda Amerického olympijského výboru Avery Brundage horlivě bojoval proti bojkotu olympijských her v roce 1936, které se konaly v německém Berlíně, ovládaném nacisty. Násilí proti Židům, rasismus a zločinné plány Adolfa Hitlera jako kdyby neexistovaly. Brundage tehdy prosadil svou a dostal za to i odměnu – 30. července 1936 byl zvolen za člena Mezinárodního olympijského výboru a dva dny poté hry v Berlíně začaly… A nejenom to, v roce byl 1952 byl dokonce zvolen do čela MOV. Z toho by měl radost i Hitler…
O mnoho let později belgický předseda MOV Jacques Rogge (ve funkci byl v letech 2001 až 2013) k přidělení letní olympiády čínskému Pekingu pro rok 2008 prohlásil: „Hry budou mít velký vliv na čínské společenské prostředí – lidská práva nevyjímaje.“ Dnes už můžeme s odstupem a s dostatečným množství informací konstatovat, že nic takového se samozřejmě nestalo. Ani se to nemohlo stát. Vláda říše středu je stejně zločinná jako předtím.
Problém je to nejenom proto, že odporné režimy si pořádáním olympijských her dál upevní svoji pozici, ale že účast svých sportovců na hrách obecně využívají a zneužívají k licoměrné propagandě a dál tak mohou pokračovat ve svém globálním tažení, které se vyznačuje v posledních letech neobvyklou agresivitou.
Čína a Rusko na rozdíl od Západu stále vnímají olympiády podobně jako starý Sovětský svaz a někdejší komunistická Německá demokratická republika, tedy jako rozšíření možnosti geopolitického soupeření. Úspěch ve sportovní aréně pak nabízí širší druh ospravedlnění jejich řádění na poli lidských práv či stávajícího vraždění na Ukrajině. Jsou vidět v jiném světle, proto chtějí Rusové i do zářivého světla pařížské olympiády.
Co s tím?
Za zlovolné počínání Mezinárodního olympijského výboru samozřejmě samotní sportovci nemohou a hry jsou v mnoha sportech bezesporu vrcholem jejich kariéry. Pokud ale sportovci schvalují válku, což se v případě těch ruských děje v poslední době poměrně často, nemají na hrách co pohledávat. Odporuje to principům olympismu, slušnosti, elementární logice a také tomu, co se mlelo v mysli Davida Svobody. Co s tím?
MOV se přesto snaží pro olympiádu v Paříži vyzobat z mnoha ruských sportovců několik desítek lidí, kteří se údajně otevřeně postaví proti válce Kremlu na Ukrajině. V překladu – postaví se Putinovi. Tím by vlastně předseda Mezinárodního olympijského výboru Bach a jeho lidé „vyrobili“ z těchto sportovců v Rusku disidenty. Moc tomu nevěřme. Ale tvrzení, že politika do sportu nepatří, tím dostává na frak.
