Jefim Fištejn: Putin jako špatný dvojník Girkina-Strelkova. Kdo je tahle bizarní postavička?
V galerii roztodivných postaviček z okolí Vladimíra Putina je snad nejbizarnější figurkou Igor Girkin, známý také pod uměleckým jménem Strelkov. Máme-li věřit Wikipedii, bývalý kádrový rozvědčík v roce 2013 opustil řady FSB v hodnosti plukovníka. Ovšem v případě tohoto dobrodruha není radno věřit čemukoli, co se o něm píše z jeho vlastního podání. Trpí totiž bájivou lhavostí.
Ze všech kritiků Kremlu, kteří dřepí v šatlavě nebo zatím chodí po svobodě, je Igor Girkin-Strelkov ten nejradikálnější. Jeho výpady proti Putinovu režimu jsou ostré jak břitva a vždy tnou do živého. Ve svých videích na YouTube kanálech nedávno označil ruské generály za vrahouny, protože posílají své vojáky na jistou smrt v nesmyslných útocích na město Bachmut v Doněcké oblasti, které nikdy nedobydou.
Ruské velitele označuje za tupé bestie a za válečné zločince, ježto poslušně vedou válku, kterou Putin zbaběle označil za „zvláštní operaci“, neboť neměl střeva vyhlásit ji oficiálně. 4. dubna, ve Světový den krysy, na svém Telegram-kanálu výsměšně poblahopřál celé ruské „věrchušce“ k této pochybné slavnosti: „Světový den Krysy! Málem jsem na to zapomněl! Tož blahopřeji celé prezidentské kanceláři, jmenovitě všem členům vlády Ruské federace, VIP manažerům státních podniků a korporací, většině gubernátorů a poslancům obou komor „parlamentu“ RF a také všem bez výjimky oligarchům k jejich profesnímu svátku!“ A dodal pro jistotu: „Ať vás ani nenapadne kát se! Poněvadž tam dole na vás čekají jen rozpálené pánve… a tady nahoře žádný dobrák nevzpomene vaše zpropadené duše ve svých modlitbách…“
Mýlí se, kdo si myslí, že přece jen samotného Putina vzteklý kverulant ve svých kletbách šonuje. Ani náhodou! Ve videu z 21. března tohoto roku nazývá ruského prezidenta „kusem hadru a buzerantskou matrací“ a doporučuje mu „méně žvanit a více mlčet, aby aspoň vypadal jako chytrý, když už je takový hňup a pitomec!“: „Kreml nejenže ze stovek tisíc našich krajanů udělal spolupachatele svých zločinů proti míru a Ukrajině, ale také odsoudil k smrti všechny mobilizované, profesionální vojáky a dobrovolníky“. Viní vrchního velitele Ruska z toho, že nezahájil totální válku již v roce 2014, kdy „bylo možné projít od Charkova do Oděsy, aniž by padl jediný výstřel“. V závěru filipiky vyjadřuje obavy, k nimž má prý pádné důvody – že „nyní po návštěvě soudruha Si se celá ruská hej rup parta definitivně vykašle na vlastní myšlení a bude tupě plnit rozkazy pekingského ÚV“.
Nabízí se otázka: jak je možné, že v zemi, kde rodiče nezletilých dětí přistižených při malování žluto-blankytných kytiček dostávají vysoké nepodmíněné tresty, kde pro pisatele kritických protiválečných článků Kara- Murzu státní návladní žádá 25 let těžkého žaláře, někdo se může svobodně vyjadřovat a takto hanět vůdce, nejlepšího to přítele dětí a největšího vojenského stratéga všech dob? Nevysvětlitelnou náhodu bychom měli zkraje zavrhnout jako málo pravděpodobnou. Za kverulantem musí stát mocné síly, on sám je nejspíš součástí tak širokého spříseženství, že se cítí bezpečně a může si dovolit i ty nejnehoráznější urážky.
Mezi ruskými „vlastenci“ a aktivisty Ruského jara a Ruského světa je Igor Vsevolodovič Girkin-Strelkov postavou vskutku kultovní. Sám se chlubí tím, že to byl on, kdo de facto rozpoutal „svatou válku“, a Putin se k ní připletl vlastně náhodou. V rozhovoru pro deník Zavtra z roku 2014 Igor Strelkov tvrdí, že bez něho by povstalci v Donbase nikdy nepřikročili k aktivním činům a protestní hnutí by bylo potlačeno: „Spoušť války jsem přece jenom stiskl já. Kdyby náš oddíl nepřekročil hranice, všechno by skončilo jako v Charkově či Oděse. Po protestech by zůstalo pár desítek zabitých, popálených a zatčených. Tím by to celé zhaslo.“
Fakticky v čele několika tuctů dobrovolníků obsadil v dubnu roku 2014 město Slavjansk a jmenoval sám sebe velitelem domobrany Donbasu.12. května byl svými kumpány povýšen do hodnosti Vrchního velitele ozbrojených sil Doněcké lidové republiky a 16. května se stal ministrem obrany tohoto nikým neuznaného útvaru. Dobrodruh je mezinárodně hledán a odsouzen v nepřítomnosti v Nizozemí a ve Spojených státech v souvislosti se sestřelením malajsijského Boeingu MH17, na jehož palubě zahynulo skoro 300 cestujících. Girkin sám se tímto „úspěchem“ pochlubil ve svých internetových postech, jenže za pár dní to smazal a nyní se tváří jako by nic.
Je to typický „pes války“, který se narodil do prostředí profesionálních vojáků a vystudoval vojenské školy. Zúčastnil se prakticky všech válečných tažení posledních 30 let. Bojoval v Bosně, o čemž vydal v 90. letech životopisný Bosenský deník, v obou čečenských válkách, v Podněstří a nakonec i na Krymu. Jak píše ve svém nesmrtelném díle, „12. dubna roku 2014 jsem překročil státní hranici Ukrajiny, abych uskutečnil silový scénář skryté agrese.“ Ti u nás, kteří si vážně mysleli, že na východě Ukrajiny probíhala standardní „občanská válka“, by si měli všimnout skutečnosti, že protestní „síly odporu“ organizovali lidé z FSB a GRU pod vedením ruského důstojníka Igora Girkina-Strelkova.
Politické názory dobrodruha se v zásadě nevymykají mentálnímu průměru Ruského světa. Až do roku 2016 byl horlivým stoupencem Vladimíra Putina, avšak později kritizoval ruského prezidenta za jeho nerozhodnost a nedůslednost a za to, že v jeho okolí zůstalo mnoho pohrobků Borise Jelcina, kteří „pokračují v protistátní politice zrady etnických Rusů na území bývalého SSSR“. Tím, jak píše, „nadále uskutečňují zákeřný protistátní plán Gorbačova“.
Podle vlastních slov je stoupencem ortodoxní monarchie: „Pro Rusko je dobrá každá autoritářská forma vládnutí. Ta nejvíce odpovídá našim kulturním zvyklostem a hospodářským reáliím.“ Ze tří manželství má celkem tři syny a jednu dceru. Jeho poslední žena, za svobodna Miroslava Reginskaja, je stejně zanícená válečnice jako on sám, členka hnutí Novorusko, která doprovází svého muže po bojištích východní Ukrajiny. Momentálně po dovolené na Krymu, kde pár prováděl inspekci nových fortifikací, se potulují kdesi mezi svými věrnými poblíž frontové čáry, ale možná také v Moskvě, kde mu zatčení nehrozilo a nehrozí.
Pro pochopení ojedinělého jevu je třeba nahlížet tuto roztodivnou figurku v tandemu s Vladimírem Putinem. V začátcích, když novodobý Pugačov vpadl s tlupou vlasteneckých pošetilců na území cizího státu, se Kreml nejenže od nich distancoval, ale všemožně je marginalizoval. Tak třeba svým demonstrativním nezájmem o oddíly Girkina je armádní špičky donutily opustit Slavjansk a stáhnout se do vnitrozemí. Jenže časem právě jím vytyčená cesta a hlásané myšlenky začaly být hlavním směrem vývoje ruského státu.
Putin se tehdy jevil světu jako autokrat, jemuž jde především o obohacení sebe sama a nejbližších kumpánů. Pán Kremlu mluvil tehdy o vytvoření nové dědičné šlechty, kterou nespojoval s žádnou konkrétní ideologií.
Girkin-Strelkov byl jeho naprostým opakem. Byl to romantik zamilovaný do fantomních vzpomínek o ruském impériu postavených zcela na nostalgii a čtení pseudohistorické literatury. Putin byl kancelářská krysa a kariérista, kterého logika moci vedla k neustálému utužování režimu a k vytvoření kultu osobnosti. Jeho antipod mezitím trávil čas historickými rekonstrukcemi starodávných bitev a válčením v Podněstří a v Jugoslávii. Za tu dobu se Putin neustále posouval směrem ke kvazihistorickým reminiscencím, kam ho lákal charismatický dobrodruh. Dnes už není Putin schopen mluvit o ničem jiném než o domnělé válečné slávě ruských zbraní.
Girkin-Strelkov často říká, že jeho kremelské dvojče se snaží sedět na dvou židlích naráz: jednou židlí je patriotická a válečná ideologie, druhou soubor liberálně-oligarchických instinktů. Dnes je jasné, jakou židli si pro sebe ruský prezident vybral. Putin se veřejně zřekl všech svých původních pokusů vybudovat otevřenou a prosperující ekonomiku. Nenaslouchá více hlasům tzv. „systémových liberálů“, architektů ropného blahobytu Ruska. Povolený útěk hlavního systémového liberála Anatolije Čubajse do ciziny ukázal, že Putinův režim je více nepotřebuje a v novém systému souřadnic nemá pro ně žádné místo. Tyto změny fakticky činí z fanatika Girkina vzor a průkopníka cesty, kterou nyní ochotně kráčí Putin. Je to duchovní a intelektuální cesta do těch pomatených krajin, kde doteď žili jen šílenci Girkinova ražení.
Právě on už v roce 2014 založil barbarskou tradici, kterou nyní vyznává celá ruská armáda: obsadit město plné civilistů a učinit z nich rukojmí a živé štíty, aby tak znemožnili postup Ukrajinců. Nyní se klidně může Putinovi vysmívat a poukazovat na to, že to byl on, kdo měl pravdu, neboť dnes jsou Ukrajinci k boji připraveni mnohem lépe než před osmi lety. Dnes z výše svých naplněných předpovědí radí Kremlu vykašlat se na slaboduchý termín „zvláštní vojenská operace“ a vyhlásit regulérní totální válku. Žádná „demilitarizace“ a „denacifikace“, nýbrž válka do posledního živáčka.
Má za to, že poctivé pojmenování věcí jejich pravým jménem je schopno mobilizovat mnohem větší počty lidí než pokrytecké přikrašlování brutální pravdy. Věří, že dříve nebo později Putin dospěje ke stejnému závěru a vyhlásí Západu totální válku na život a na smrt – stejně jako to udělal v únoru roku 2022, když přistoupil na Girkinovu logiku. Dobrodruh a jeho kremelský stín jsou dnes spojeni stejnou hrozbou – v případě porážky na oba dva čeká trest nejvyšší, politické a možná i fyzické zničení.
Zatím nejsou schopni seznat, že i kdyby se originál a kopie spojily v jedno, i kdyby prezident Ruska definitivně zvolil cestu Girkina-Strelkova, žádného vítězství dosáhnout nemůže. Válka založená na špatné literatuře, na kvazihistorických neživotných premisách může vést jedině k porážce.
