Pavel Páral: Za nemocenskou od prvního dne je férové si připlatit
Nemocenská budí vášně skoro jako diskuse o penzích. Znovuzavedení tzv. karenční doby, kdy zaměstnanci po první tři dny nemoci nedostávali dávku, je extrémně nepopulární myšlenkou, které se bojí i politické strany, které ji před nějakými patnácti lety prosadily. Jenže nemocenská stojí hodně peněz, a tak se jí nelze při diskusi o rozpočtovém šetření vyhnout.
Aktuálně se objevil návrh na znovuzavedení nemocenského pojištění placeného zaměstnancem ve výši 1,1 procenta ze mzdy. Podle dokumentu ministerstva financí, který zveřejnila Česká televize, by to mohlo vynést i více než dvacet miliard korun. A s tou karenční dobou to jasně souvisí. Pravidlo tří dnů bez dávek bylo zrušeno v roce 2019 za velkého potlesku levice, která stále tvrdila, že když jsou lidé pojištění, musí dostat svou dávku za celou dobu nemoci.
Ve skutečnosti o žádné pojištění, tak jako u dalších odvodů, jimž říkáme pojištění, rozhodně nejde a je to normální daň, kterou notabene neplatí zaměstnanec, ale zaměstnavatel za své zaměstnance. A dávka pak není žádnou pojistnou náhradou, protože její závislost na výši pojistného je zanedbatelná. Vysoce příjmoví zaměstnanci platící na pojistném velké částky dostanou jen zlomek své ztracené mzdy, zatímco nízkopříjmoví její velkou část. A podle toho je také tato dávka využívána nebo můžeme říct i zneužívána. Rozdíly v krátkodobé nemocnosti nízkopříjmových a vysokopříjmových zaměstnanců jsou obrovské. Ve velkých firmách i šestinásobné. O OSVČ, kde je nemocenské pojištění dobrovolné a nevyužívané, nemluvě.
Kritici karenční doby často tvrdí, že vede k přecházení banálních nemocí a zvýšení dlouhodobé pracovní neschopnosti. To ale není dosud doloženo žádnými daty, přestože první dny nemoci se neproplácí v polovině Evropy. Kromě jiného třeba ve Francii, Nizozemsku, Španělsku, Itálii a dalších. Dopad na krátkodobou nemocnost je však markantní a doložitelný. Podle Hospodářské komory bezprostředně po zrušení karenční doby narostla pracovní neschopnost v délce jeden den až dva týdny o více než 22 procent. Což je opak toho, co se dělo po jejím zavedení v roce 2009.
Jestliže nyní většina veřejnosti trvá na zachování tohoto sociálního výdobytku, jak ukazují nejrůznější průzkumy, je jen férové za to zaplatit. Nicméně zrušit zase proplácení tří dnů nemoci by bylo nepochybně spravedlivější.
