Viliam Buchert: Opravdová Británie je jiná než ta korunovační. Je méně zbožná a míň věří v monarchii
Televizní záběry plné pompéznosti a záplava fotografií rozjařených podporovatelů britské monarchie na sociálních sítích doprovázely korunovaci krále Karla III. Ovšem realita a zjištěná data hovoří o jiné zemi, než jsme ji měli možnost v sobotu sledovat.
Například korunovace, která kvůli své tradičnosti okouzluje tolik lidí po světě, se už v jiných monarchiích dávno neprovádí (posledním korunovaným českým králem na Pražském hradě byl Ferdinand zvaný Dobrotivý v roce 1836). A to, že to byl v Londýně náboženský obřad, vůbec nekoreluje s cítěním Britů, protože těch je většina nevěřících a pravidelně na mši chodí jen malé procento lidí. Přesto byla korunovace pojata jako silné propojení církve a národa, což dnes už není na ostrovech pravda. Událost, jakou je korunovace nového krále, ale zastře na chvíli trendy, které jsou ve Velké Británii neúprosné a vypovídají o něčem jiném, než jsme v sobotu viděli.
Jednou z hlavních postav sobotní korunovace byl vedle krále Karla III. jednoznačně biskup anglikánské církve Justin Welby, v jehož režii se událost ve Westminsterském opatství odehrála. Karel u ní například slíbil své anglikánské církvi a biskupům neochvějnou podporu. Jak silná je ve skutečnosti Karlova náboženská víra, to nevíme a podle všeho (na rozdíl třeba od jeho názorů na ekologii) se to ani nikdy nedozvíme. Korunovace ale pro člověka neznalého čísel a kontextu mohla zapůsobit dojmem, že právě církev je oporou současné Velké Británie. Nic není dál od pravdy.
Zavřené kostely
K anglikánské církvi se podle sčítání lidu z roku 2021 hlásilo kolem 12 procent obyvatel, ale to je jen jakési prohlášení o příslušnosti k něčemu (podobně jako v Česku část lidí říká, že jsou křesťané, ale v jejich životě se to nikdy nijak neprojevuje). Na nedělní mše anglikánské církve chodí v současnosti jen něco přes 500 tisíc lidí. Mnohé anglikánské kostely jsou kvůli nezájmu věřících zavřené. To ale platí o všech křesťanských náboženstvích v zemi. Je to trend, který sledujeme už dlouhá desetiletí. U korunovace to tak vůbec nepůsobilo, ale Británie je jednou z nejméně nábožensky založených zemí na světě.
Tři čtvrtiny (76 procent) obyvatel Spojeného království si navíc myslí, že není nutné věřit v Boha, aby člověk byl morální a měl dobré hodnoty. To vyplývá z výsledků průzkumu agentury Pew Global Attitudes Survey z jara roku 2022. A opět, korunovace to celé zastřela a rozmazala, protože některé věci kvůli uchování monarchie zůstávají tradiční (proč ne, chtělo by se dodat) a neberou ohled na společenské změny.
Když loni v září zemřela tolik populární královna Alžběta II., tak se britská společnost YouGov ptala, zda má být její státní pohřeb zcela křesťanský. Většina lidí odpověděla, že neví (48 procent) nebo, že nikoli (21 procent). Pohřeb ale křesťanský byl. To samozřejmě nijak nesnižuje úctu, které se královna těšila. Jen to opět neodpovídá veřejnému mínění.
Kočáry a princezny ano, ale víra?
V polovině dubna položila agentura YouGov vybraným Britům i tuto otázku: „Jak moc se zajímáte o nadcházející korunovaci krále Karla?“ Odpovědi se rozložily takto: Pouze 9 procent respondentů odpovědělo, že se o korunovaci zajímavá „velmi“, dalších 24 procent odpovědělo, že „docela dost“. Téměř dvě třetiny respondentů však odpověděly „ne moc“ (35 procent), nebo „vůbec“ (35 %). To je ovšem dost tristní vysvědčení. Ve Skotsku odpovědělo, že „vůbec“ až 41 procent lidí a že se „velmi zajímá“ jen 6 procent.
Jaký pocit měl ale člověk, který se v sobotu díval na televizní přenos a následné komentování této události? Že zájem je naopak téměř nekonečný. Jenže sledování podobných událostí v televizi či pomocí mobilů, není to samé, jako spřízněnost duší s tím, že Karel je králem a že někdo podporuje monarchii. Lidi chtějí vidět pozlacené kočáry, princezny a prince, lákají je pozlátko celebrit. Že u toho nevěří v Boha a že mnozí nevěří ani v monarchii, je jedno. Přesto se budou dívat na korunovaci v kostele a sledovat náboženské rituály, i když byl pro ně biskup Justin Welby jen osobou ve vedlejší roli.
Víc napoví korunovace příští
To, jaký bude Karel III. králem a jak bude na jeho aktivity reagovat veřejnost, ještě uvidíme. Ovšem trendy, které lze ve Velké Británii pozorovat, jsou neúprosné. Propojení anglikánské církve se státem sice oficiálně existuje, jak to potvrdila právě sobotní korunovace, ale v reálném životě je postavení této církve stále slabší a slabší. Je na okraji zájmu společnosti. Postoj k monarchii se zase mění podle věkových kategorií Britů. Ti mladší (od 16 do 30 let) jsou už rozpolcení, mnohé monarchie nezajímá.
A liší se to samozřejmě i podle jednotlivých zemí Spojeného království. Ve Skotsku si přes 60 procent lidí do 30 let myslí, že jejich země nemá mít v čele panovníka, ale normálně zvoleného politika. V Severním Irsku, kde je společnost tradičně rozdělena na probritskou a proirskou (kvůli tomu se zde léta vedly krvavé boje), se vlivem demografického vývoje situace rovněž změnila – jen 40 procent lidí podporuje monarchii a toto číslo postupně klesá. K čemu trendy ve Skotsku a Severním Irsku povedou? Vystoupí jednou tyto země ze společného svazku? Jaké pak bude postavení panovníka?
Sobotní opulentnost korunovace krále Karla III. v londýnském kostele tak ukázala něco jiného, než je realita, jak v případě náboženské víry a postavení církví v Británii, tak v případě vztahu k monarchii. V případě víry nezlomí oslabující trendy ani nový král, ani nikdo jiný. Pokud jde o udržení podpory monarchie, bude Karel zkoušet možné i nemožné. Zda se mu to podaří, je nejisté. Ale to se dozvíme možná až při korunovaci dalšího panovníka. Královské mlýny melou pomalu, zatímco ty v britské společnosti se točí docela rychle. A v tom může být jeden z velkých problémů budoucnosti Velké Británie.
