Miloš Zeman oprášil koncept tvrze na Vysočině. Ve své úřadovně nepracuje, ale jen plive jedovaté sliny
Bývalý prezident Miloš Zeman už má za sebou první tři pracovní dny (přesněji řečeno tři pracovní středy) ve své nové kanceláři. Ponechme nyní stranou, jak nová úřadovna bývalé hlavy státu vypadá a co si o ní myslí veřejnost, a soustřeďme se na aktuální Zemanovy pracovní výstupy. Ty se smrskly jen do podoby několika rozhovorů plných jedovatých plivanců na své odpůrce a oponenty, které publikovala Zemanovi nakloněná a spřátelená média. No a zbytek agendy nazvěme potlachy u sklenky vody, protože z dostupných fotek je patrné, že návštěvám není nabídnuto ani kafe. Ale věřme, že se to časem zlepší, až se „provoz“ úřadu skutečně rozjede.
Na úvod ale budiž jasně řečeno, že si Miloš Zeman do své úřadovny může pozvat, koho chce. Nikomu do toho nic není a Zeman není povinen nikomu nic vysvětlovat. Kancelář mu zatím zřejmě platí spolek jeho přátel, který mu ji i našel na internetu. Ale i kdyby už to nebyla pravda a na úhradu pronájmu mířily peníze z eráru, nic se nemění. Bývalá hlava státu má na tento benefit nárok a stát ho bude (stejně jako prezidentskou rentu) platit, i kdyby si v kanceláři Zeman celý den četl Káju Maříka nebo luštil křížovky.
Určitá potíž však nastává v hodnocení výkonu postprezidentského úřadu. Zeman ho de facto pojal jako svou druhou tvrz na Vysočině. Tam se natrvalo uchýlil, když ho na začátku roku 2003 duo Vladimír Špidla a Stanislav Gross vypráskalo z prezidentské volby. Uprostřed vysočinských hvozdů pak Zeman v následujících letech rozdával jedovaté rozhovory plné knížecích rad a rozumování, jak to všichni dělají špatně, zatímco on byl borec. Ve své tvrzi hostil své věrné nebo ty, které potřeboval použít jako beranidlo proti vládě, svým kritikům či odpůrcům.
Nechci Senát
A to dělá i nyní. Ponechme asi stranou návštěvu kardinála Dominika Duky, nicméně u ostatních je zřejmé, odkud nebo kam vítr vane. MF Dnes, Parlamentní listy, XTV, Andrej Babiš, Karel Havlíček… Jistě, asi nikdo nemůže čekat, že by za Zemanem zamířil někdo ze současného kabinetu (možná tak ministr spravedlnosti Pavel Blažek). Pozoruhodnější je, že například nepřijal nikoho z vedení ČSSD nebo že u něj nebyl bývalý premiér a guvernér ČNB Jiří Rusnok nebo někdo zkrátka takový. Možná se tak brzy stane, ale osobně bych na to příliš nevsadil. Zeman si pozve jen toho, kdo mu může být užitečný a skrze něhož bude schopen docílit určitého vlnění na české politické scéně.
Miloš Zeman se vždy prezentoval jako ekonom nebo prognostik. Na Hradě to přitom vypadalo, jako by na tyto své vlastnosti zanevřel. Neprezentoval žádný ucelený myšlenkový koncept ani pro politiku ani pro ekonomiku. Mohl třeba přijít s vlastním komplexním návrhem daňové reformy nebo reformy důchodů. Jediné, co vymyslel, bylo, že nechce Senát. Zcela logicky: v Senátu pohořeli jeho favorité a horní komora mu vetovala ústavní soudce.
Není co rozdávat
Chce-li tedy Miloš Zeman být součástí veřejného dění a diskusí (jako bývalá hlava státu na to má nepopiratelný nárok), měl by se začít více projevovat a profilovat v diskusích k závažným tématům. Měl by například zpracovávat analýzy nebo psát studie a knihy se svými návrhy a ty pak dávat všanc do odborné diskuse.
Podtrženo sečteno: dosavadní pracovní výkon Miloše Zemana je hezká slabota. Nikdo mu nebude mít za zlé, když se stáhne z veřejného prostoru a bude odpočívat. Ale to, co předvádí, není žádná práce hodná bývalého vysokého představitele státu, ale pokus o jakési udržování umělého mocenského centra, jako byl kdysi jeho poradní tým. Ten se však rozpadl jako domeček z písku. Tehdy ještě mohl Zeman rozdávat nějaké funkce, takže se ho pár lidí drželo. Teď už nemá co rozdávat. Nyní už jen prahne po pomstě těm, kteří mu při jeho odchodu z Hradu ani nezatroubili na rozloučenou.
