Viliam Buchert: Lůza zaútočila na soudu v Praze. Tím se naše demokracie ocitá ve stavu ohrožení
Dav rozezlených lidí v úterý vylomil dveře do jednací místnosti na Obvodním soudu pro Prahu 4 v době probíhajícího jednání a přinutil tím soudkyni jednání přerušit a místnost společně se senátem opustit. Protože se jednalo o protest s politickým podtextem v rámci kauzy Jany Peterkové (šlo o odvolací jednání týkající se obvinění Peterkové ze šíření poplašných zpráv o covidu), je to útok na svobodu a demokracii v Česku. Pokud totiž stát dopustí, aby lůza řádila tímto způsobem přímo v budově soudu, můžeme očekávat další násilné akce. Po nedávném ataku davu na pražské Národní muzeum kvůli snaze strhnout z budovy ukrajinskou vlajku, je to další důkaz radikalizace části společnosti.
Při násilném střetu s justiční stráží (policie přijela nepochopitelně pozdě) dav v úterý v Praze skandoval „Gestapo, gestapo“ nebo „Zákon jsme my“. Když je ale „zákonem“ taková skupina lidí, která se nerozpakuje zaútočit přímo v soudní budově, chystejme se na divoké časy.
Jistěže si každý může myslet o výrocích a činech Jany Peterkové své, ale pokud bude fyzicky ohrožována při projednávání moc soudní, budeme žít v chaosu, který plodí permanentní nejistotu. Je teď otázkou, kde a za jakých podmínek se mohou podobné útoky opakovat. Zaútočí davy na vládní Strakovu akademii? Nebo na Pražský hrad? Či si budou svojí neurvalostí vynucovat ústupky při soudních jednání a tím přímo či nepřímo ovlivňovat soudce? Jakýkoli takový postup je cestou do pekel. Lůzu je potřeba zastavit dřív, než situace přeroste v otevřené střety.
K demokracii patří i ostrá diskuse ohledně rozdílných názorů. To je něco, co musí každý snést. Doba internetu a sociálních sítí navíc každému umožňuje zaútočit na koho chce, i kdyby žvanil naprosté nesmysly a bezostyšně lhal. Ovšem násilné vniknutí do místnosti v době soudního projednávání je něco, co nelze akceptovat. Jinak se posouváme do času nezvladatelného extrémismu.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981 a významný teoretik společenských věd Elias Canetti ve svém slavné knize „Masa a moc“ píše, že k „nejnápadnějším rysům života masy patří něco, co by se dalo označit jako pocit pronásledování, zvláštní zlobná přecitlivělost a podrážděnost vůči lidem jednou provždy prohlášeným za nepřítele… K vysvětlení tohoto pocitu nepřátelství a pronásledování musíme vyjít ze základního faktu, že masa, když jednou vznikla, chce růst.“ Ano, masa nespokojených, kterou za sebou šikují Vrábel, Rajchl, Okamura, Babiš nebo jakási Peterková, chce pořád růst. Pokud chce ale růst i na základě násilí, měl by stát zasáhnout. Jinak se česká demokracie a svoboda ocitají v ohrožení.
Jenže v úterý složky státu na soudu pro Prahu 4 zasáhly pozdě a slabě. Nechaly exhibicionistům z lůzy vyniknout a dodaly jim tím sílu pro další akce.
