Adéla Knapová: Zapíšeme se do historie jako společnost vzdělaných idiotů?
Posledních několik desetiletí pro to rozhodně děláme maximum. Nyní se vzedmutím bojůvek dezinformátorů se to začíná viditelně projevovat. Nesmyslné nejen konspirační teorie, které by ještě před dvaceti třiceti lety u mnohých z nás automaticky narazily na hradbu myšlení, a tedy mnohdy odmítnutí nebo minimálně pochybností, se dnes rozvalují spokojeně v našich hlavách, přežvykujeme je bezmyšlenkovitě v ústech před ostatními, mimoděk je šíříme dál, tu s náznakem úsměvu či otazníku, mnohem častěji jen tak. A proč taky ne. Chovají se tak téměř všichni, je to normální.
Dobrovolná lobotomizace
Nedávný výzkum prováděný mezi dětmi v Anglii ukázal, že přirozeně nechtějí jíst zvířata. Příčí se jim pojídat jiné živé tvory, zvlášť když ony samy žijí v bezpečné společnosti nadbytku, a mohou se tedy dost dobře živit jinak. Tytéž děti ale rády a často jedí maso. Protože maso je přece hmota z obchodu, nemá se živým zvířetem nic společného, odpovídaly přesvědčeně.
Tomu věří, to je jim odjakživa nalháváno. Aby poslouchaly, neremcaly a jedly, co se jim předloží. Záměrně je jim zamlčována realita a dělají se z nich idioti.
Zní to jako extrémní příklad? Ale kdež. Je smutným faktem, že vám dospělý Čech s vysokoškolským vzděláním bez uzardění řekne, že kráva se narodila, aby dávala mléko, dokonce dodá, že to mléko se jí vyrábí samo od sebe. Jak a kde? No přece v žaludku.
To není vtip. Stejně jako není vtip, že většina z nás, co si nenecháme sáhnout na šunku a bůček a steak a máslo a sýry, nikdy nebyla v kravíně, prasečáku nebo na jatkách. A taky proč? Stejně tak mnozí neznáme ani základní princip, na jakém funguje náš mobilní telefon nebo elektronické bankovnictví nebo ten vševědoucí ‘Google’. A je nám to fuk.
Přesto – nebo právě proto? – vesele bezmyšlenkovitě konzumujeme vše od jídla po nejnovější technologie. A proč taky ne. Chovají se tak všichni, je to normální. Který idiot by o tom přemýšlel?
Možná ten, co idiotem být nechce a netouží dál pokračovat v dobrovolné lobotomizaci, již s takovým nadšením ve jménu pohodlnosti a nemyšlení podstupujeme?
Evolučně zastaralí
Posledních několik generací, kam patří i ta moje, vyrostlo na mnoha takzvaně společensky prospěšných lžích, které nám automaticky servírovali rodiče. Protože to bylo a je pohodlnější. Hezky dětem lhát, ať je od nich pokoj a dělají, co chceme. Tím opakováním však postupně člověk začne vlastním lžím určeným jiným věřit, byť si to samozřejmě nepřizná – přece nejsme idioti, abychom věřili vlastním výmyslům, no ne?
Ale z vlastních dětí a vnuků idioty dělat lze? Proč je téměř zakázané ukazovat a říkat dětem pravdu? Protože je krutá a složitá a mnohdy nejednoznačná? Ale život je krutý a složitý stejně jako je krásný. Lhát se nemá, hrozíme výchovně dítěti prstem. Což je jen další lež, kterou mu svým vlastním lhaním potvrzujeme.
Nejnovější (ne)oprávněná hysterie kolem umělé inteligence fakt – a sice že se považujeme za vyspělou a vzdělanou civilizaci, a přitom jednáme čím dál víc pudově a bez přemýšlení – odhaluje snad ještě víc nemilosrdněji než bandy hulákajících a čím dál víc agresivnějších dezinformátorů a konspirátorů (užitečných idiotů, jež mnohdy slouží těm, o kterých ani nemají tušení).
Vývoj technologií pádí závratným tempem, za kterým fatálně svými schopnostmi a možnostmi evolučně zaostáváme. Většina z nás ani není schopná domyslet, co vše jsme stvořili. Logicky, když si musíme lhát i o tak trapně základní věci, jakou je původ potravin (naši předkové by se za nás styděli, stejně jako budou jednou nad tím, jak zvráceně dobrovolně pitomí a krutí a arogantní jsme byli, kroutit hlavou nechápavě naši potomci – pokud se jim a životu na Zemi podaří přežít řádění naší společnosti vzdělaných idiotů), je umělá inteligence nebo klimatická krize zcela mimo možnosti našeho chápání. A tak se chytáme těch heslovitých prohlášení, která potvrzují ‘pravdy našeho světa’. Tedy ty ‘pravdy’, které jsme si sami vylhali a kdysi jsme to, že to tak úplně není pravda, i věděli.
Není samozřejmě možné, aby jeden člověk obsáhl sumu všeho aktuálně známého vědění. To koneckonců nebylo možné nikdy, necháme-li stranou legendu o králi Šalamounovi. Na druhou stranu je nepochopitelné, jak jsme v posledních několika desetiletích rezignovali na realitu a její poznávání, na myšlení a přemýšlení, na bádání, pochybování, kritický přístup… A s jakou samozřejmostí až nadšením se stáváme čím dál plytčími, pohodlnějšími, hloupějšími, zmanipulovatelnějšími a ovladatelnějšími.
