Vojtěch Rynda: Škrtání kriminálek? Nově zvolený ředitel ČT Jan Souček se se svou vizí realisticky drží při zemi
Asi nejradikálnějším krokem, který Jan Souček ve své koncepci fungování České televize zahrnuje, je zjednodušeně řečeno „škrtání kriminálek“, které před svým zvolením zmiňoval už v rozhovorech s médii. Jan Souček, jenž do křesla generálního ředitele ČT zasedne 1. října, má střízlivou a neokázalou vizi, jak veřejnoprávní instituci vést a kam ji posouvat.
Finále bylo očekávatelné, výsledek spíše překvapivý. V závěrečném klání o post generálního ředitele ČT proti sobě stanuli jediní dva kandidáti zevnitř televize – stávající šéf Petr Dvořák a Jan Souček, ředitel brněnského studia ČT. Druhý jmenovaný vyhrál s jedenácti získanými hlasy radních z patnácti, minimum bylo deset.
Ono „škrtání kriminálek“, které Souček zmiňoval mimo jiné v rozhovoru v Prostoru X, je poměrně příznačným aspektem jeho koncepce. V plném znění jde o to, že je Souček eventuálně „připraven sáhnout k redukci výroby některých původních cyklů bez zásadnější veřejnoprávní hodnoty, a to ve prospěch publicistiky, dokumentu a tvorby pro děti a mládež“, jak uvedl v prezentaci své koncepce v rámci volby, která proběhla 7. června. Jinými slovy, kriminálky jsou sice populární, ale také drahé, koláče sledovanosti nejsou všechno a veřejnoprávní televize by měla zrovna tak vychovávat jako bavit.
Dívat se dál a rozhlížet se
Klíčovým aspektem Součkovy koncepce televize veřejné služby je zvýšení pozornosti ČT vůči až dvaceti procentům naší společnosti, které jeho slovy „mají pocit, že je stát i média veřejné služby opomíjejí a nerozumějí jim“. Těmto různě vyloučeným a marginalizovaným skupinám lidí se má ČT věnovat nejen zpravodajstvím („diváci musí cítit že ČT žije s nimi a jejich problémy“), ale třeba i společenskými dokumenty. Právě tento druh tvorby byl přitom během druhého Dvořákova období v ČT drasticky omezen.
Souček dále rozumně plánuje velký důraz na digitální platformy (reforma iVysílání, expanze zpravodajství na mobily a tablety, digitalizace archivů...), rozhled v evropském mediálním kontextu prokazuje záměrem inspirovat se u progresivních skandinávských televizí, ve své koncepci vidí dál než ke konci šestiletého mandátu (bere v potaz třeba plánovaný konec terestrického vysílání v roce 2030). Takto na první pohled jde o střízlivou a v realitě zakotvenou vizi člověka, který v médiích působí téměř třicet let. Z toho velkou část právě v České televizi, jež je specifická jak svými vnitřními mechanismy s velkou setrvačností, tak i tlaky, které jsou na ni kladeny zvnějšku.
