Bitka údajně 15 Romů, kteří měli napadnout dva Ukrajince na Dominikánském náměstí v Brně. Rozbuškou je sobotní vražda Nikolase D. (†23), kterou měl spáchat právě Ukrajinec.

Bitka údajně 15 Romů, kteří měli napadnout dva Ukrajince na Dominikánském náměstí v Brně. Rozbuškou je sobotní vražda Nikolase D. (†23), kterou měl spáchat právě Ukrajinec. Zdroj: Foto Blesk - Jiří Nováček a fb

Bitka údajně 15 Romů, kteří měli napadnout dva Ukrajince na Dominikánském náměstí v Brně. Rozbuškou je sobotní vražda Nikolase D. (†23), kterou měl spáchat právě Ukrajinec.
Nikolas (†23) zemřel v Brně, když šel s přáteli na festival ohňostrojů. Útočníkem má být Ukrajinec, kterému se nelíbila hudba, kterou si skupinka pouštěla.
Nikolas (†23) zemřel v Brně, když šel s přáteli na festival ohňostrojů. Útočníkem má být Ukrajinec, kterému se nelíbila hudba, kterou si skupinka pouštěla.
Na místě vraždy u tramvajové zastávky Přístaviště v Brně vzniklo pietní místo, kam lidé nosí svíčky.
Na místě vraždy u tramvajové zastávky Přístaviště v Brně vzniklo pietní místo, kam lidé nosí svíčky.
8 Fotogalerie

Extremismus nemá barvu. Brněnští Romové uplatňují kolektivní vinu a jdou na ruku ultrapravici

Martin Bryś

Že je Brno městem podivných úkazů a existencí, je notorický úsměšek těch, kdož v něm nežijí. Podobně jako jiné poznámky tohoto typu jde jen o takové národní kočkování, nic skutečného v tom není. Tentokrát ale skutečnost dohání fikci celkem rychle. V souvislosti se smrtí romského mladíka, kterého měl zabít údajný Ukrajinec, se rozbouřila nálada tamní romské komunity a ve svém rozhořčení se staví na stejnou stranu jako ultrapravicoví extremisté. Ti stejní, již Romy notoricky šikanují.

Nastalá situace je vyvrcholením různých nálad a v tomto kontextu je tragická smrt mladého muže spíše pouze rozbuškou než skutečnou příčinou. Romové se totiž cítí oproti ukrajinským uprchlíkům poněkud opomenuti. Ukrajincům byla v Česku dána příkladná péče a pozornost. A to nenamíchlo jen Romy, ale i různé jiné skupiny obyvatel, jež jsou delší dobu stranou ať už kulturně či ekonomicky.  Odtud pochází i řada chcimírů a dalších dezolátů.

Rozdíl v tom, čí situace je horší, kdo se bez pomoci neobejde a kdo si za svůj život může spíše sám, se těžko vysvětluje komukoliv dotčenému. Kdekdo by rád vztahoval nároky na pomoc a solidaritu jen na svou sociální skupinu. Je to debatní cirkus domněnek, názorů a emocí. Konflikt zastánců toho, jestli má stát vodit lidi za ručičku nebo je nechat svému osudu, je pak často středobodem celé politiky a nikdy nedojde definitivní shody. Shodnout se ale musíme na tom, že za neblahou životní situaci některých Romů nemohou Ukrajinci, podobně jako se tady už roky snažíme shodnout na tom, že za neblahou životní situaci některých Čechů nemohou Romové.

Incident v Brně se bohužel stává příležitostí, při které vyvrcholí dlouhodobá frustrace nad vlastním životem v manifestu: „My jsme tady pořád, starejte se taky o nás a teď ještě ti vaši ‚milovaní‘ Ukrajinci zabíjí naše lidi.“ Samozřejmě nebyli bychom lidé, kdyby se takto silné emoce projevovaly pouze poklidnými protesty. Nastalou situaci provází reciproční násilí ze strany Romů na Ukrajincích. Je to hloupé, smutné a nakonec sebepoškozující. Protože kdo bude mít pochopení pro někoho, kdo si své místo na slunci vydobývá ublíženeckou agresivitou?

Navíc je absolutně nepochopitelné, že se protestující brněnští Romové spojují s notoricky známými xenofoby a pravicovými radikály, kteří se dříve neštítili šikanovat je samotné. A spolu s nimi se dopouštějí toho, čím sami trpěli a trpí. Z plánované demonstrace proti Ukrajincům, již romští aktivisté chtěli uspořádat a na které hodlali participovat lidé z Rajchlova PRO či obskurního spolku Slušní lidé, nakonec sešlo. Upustit by měli také od ustavičného bazírování na své pozici oběti. Nyní dokázali, že jsou více než schopni kolektivně obviňovat druhé, podobně nechutně jako bývají sami obviňováni. A být zapouzdřen v křivdě a ublíženosti nikoho nikam neposune.