Jefim Fištejn: V amerických volbách čekejte neočekávané. Osud Ameriky nikdo s jistotou nezná
Že osudy světa jsou do značné míry závislé na osudu Spojených států amerických, o to se snad nikdo nebude přít. Předmět možného sporu tkví v tom, že dnes nikdo s jistotou neví, jaký bude další osud Ameriky. Nejenže samotná země je názorově rozdělena vedví, přičemž každý tábor má pocit, že případná prohra ve volbách bude znamenat konec tradiční demokracie a nástup totality v jakékoli podobě, tradiční komunisticko-nacistické, nebo orwellovské. Projevem nastupující doby zmatečné je nabídka prezidentských kandidátů, kteří budou nejspíše navrženi oběma rivalizujícími politickými uskupeními.
Nynější obvinění Donalda Trumpa může mít dvojí účinek: na jedné straně může znechutit nějakou významnější část jeho skalních příznivců ve smyslu „dost bylo Trumpa“, anebo naopak zmobilizovat nový zástup dříve neutrálních voličů v jeho prospěch. To se ukáže v příštích dnech a týdnech. Jedno je jasné už teď, Trump se už nikdy nezmění a vždy bude vyvolávat jak velkou nechuť, tak mimořádné zastání a Joe Biden již nikdy nebude prezidentem duchaplným a jiskrným. V lepším případě to bude navoněná bída, v horším takřka likvidační návod pro politický systém země. V takové situaci se rodí různé návrhy, které sotva mohou být uskutečněny. Pro lidi, kteří je chrlí, zná čeština půvabné slůvko „mašíbl“.
Známá a vlivná komentátorka Peggy Noonanová navrhla v seriózním deníku The Wall Street Journal originální východisko ze slepé uličky, a tím je vytvoření třetí politické síly v zemi. Nová strana by mohla být založena nějakými váženými matadory z obou stran politického spektra. Nová síla by vážně zamíchala kartami a dala by zemi alespoň šanci na jinou než tušenou tristní budoucnost. Je jasné, že program takové strany by se musel omezit hlavně na ekonomicko-sociální a zahraničně-politické problémy a neměl by obsahovat nic z toho, co dnes vyvolává největší třenice. Každopádně by nový politický subjekt neměl jednat s odpůrci jako s potenciálními teroristy ohrožujícími demokracii a samotnou existenci státu.
Určitá šance by tu byla: americké obyvatelstvo se neskládá totiž jen ze stoupenců demokratů nebo republikánů. Je tam přítomna také početná skupina nezávislých. Je jich zhruba polovina, tudíž zhruba tolik jako sympatizantů jedné či druhé strany dohromady. U mladých je to jasné: málokdo chce být označován za stoupence zkorumpovaných politiků, ale v tomto případě je zvláštní, že příslušníci generace X a mileniálů neztrácí s věkem svůj nezávislý postoj. Dubnový průzkum televize NBC zjistil, že Joea Bidena nechce nyní za prezidenta 70 % všech voličů, u Trumpa je to 60 %. V řadách demokratů tento záporný ukazatel činí zhruba polovinu, u republikánů 44 % straníků.
Smělá myšlenka naráží na jeden problém, a tím jsou zkušenosti Američanů s nějakou třetí silou. Nejde o věčného vyzyvatele, lídra Strany zelených Ralpha Nadera, který nikdy nedostal více než pár procent hlasů. Nejúspěšnějším v prezidentském klání byl průmyslník Ross Perot, jehož volební kampaň v roce 1992 byla relativně zdařilá. Ještě v červnu toho roku vedl v průzkumech před George W. Bushem a Billem Clintonem. Byl to populista, který byl pro voliče značně nečitelný, a jak se záhy ukázalo, i tak trochu magor. V létě téhož roku oznámil, že svou kampaň ukončuje, o dva měsíce později ji však obnovil, aby ve výsledku dosáhl takřka na 20 % odevzdaných hlasů. Je ovšem třeba mít na paměti, že tenkrát byla Amerika zcela jinou zemí než nyní. Byla, jak se říká, skoro normální. Lidé se navzájem nepokládali za pekelníky a nikoho by tehdy nenapadlo žádat zrušení druhé strany, protože brání pokroku. Dnes jsou takové požadavky vcelku běžné, stejně jako volání po zrušení sboru volitelů.
V zásadě taková třetí síla ve Spojených státech existuje již nyní, říká si No Labels, což bychom do češtiny mohli přeložit jako Bez nálepek. Tato skupina byla založena v roce 2010 a sama sebe označuje za uskupení centristické. Hodlá uskutečnit volební sjezd příští rok v dubnu v Dallasu. Z rokování by měl vzejít návrh na kandidáta na budoucího prezidenta a nové vedení země. Doposud se skupině podařilo v pěti volebních obvodech dostat na třetí místo. Mluvčí strany doufá, že na konci roku už to bude 29 obvodů a v průběhu příštího roku nejméně 34. Není bez zajímavosti, že demokraté zatím zaujali vůči nové straně odmítavý postoj, republikáni se ještě vůbec nestačili vyjádřit. Odborníci se ovšem domnívají, že bude-li Trumpova nominace potvrzena, „beználepkoví“ se jim budou rovněž zajídat.
Zkušená publicistka Peggy Noonanová chápe dopředu, na jaká úskalí její návrh narazí. Problém všech politických subjektů, které chtějí mermomocí být striktně centristické, je v tom, že samotný pojem politického středu je málo atraktivní a žádné voliče nemůže přivábit. Střed vůbec není samostatným jsoucnem, je vždy odvozen od vyprofilovaných extrémů. Autorka návrhu má obavy, že se do takové třetí síly pohrnou především „dobromyslní snílkové“. Potíže nastanou již při nominování možných kandidátů. Praxe napovídá, že čelní pozice budou chtít obsadit vážení a zasloužilí veteráni, zatímco si doba žádá lidi mladší, možná bez velkých zkušeností, zato výmluvné, schopné předložit úchvatné vize. Pokud si někoho dnešní okamžik vysloveně nežádá, pak jsou to další geronti v americké vrcholné politice.
Vědoma si všech možných nástrah autorka přesto ve svůj nápad věří. Jejím hlavním argumentem je, že v politice je všechno možné a žádné překvapení není vyloučené. Je to stoprocentní pravda, která se příliš často nenaplňuje.
