Dana Drábová: Kdy bude líp? Nejhorší by bylo začít se bát. Nejlepší je začít něco dělat
Většina velkých triumfů a tragédií v dějinách není způsobena tím, že lidé jsou v zásadě dobří nebo špatní, ale tím, že lidé jsou v zásadě lidé. Vypůjčila jsem si citát z knížky Dobrá znamení mého oblíbeného Terryho Pratchetta. Člověk je nadán rozmanitými a fascinujícími vlastnostmi a talenty, které mu umožňují být tím nejlepším a zároveň nejhorším stvořením přírody. Chytrost, moudrost, šlechetnost, velkorysost, laskavost, tvořivost. Nevědomost, chamtivost, mazanost, zbabělost, krutost, nadutost, záludnost, pokrytectví, destruktivita. To všechno jsou rozšířené vlastnosti lidského druhu.
Žijeme v době pozoruhodného a chvílemi až omračujícího technického pokroku, ne vždy zcela srozumitelného současníkům. Zaznamenali jsme obrovské zlepšení kvality našeho života. Žijeme déle než kdykoli v historii lidstva, máme lepší zdravotní péči, naše práce je stále méně fyzicky namáhavá a vyčerpávající, věci, jež nám slouží, jsou bezpečnější a spolehlivější.
Doba, ve které žijeme, je však zároveň dobou vzrůstající nejistoty, dobou vyznačující se lavinou vzájemně si odporujících a často záměrně překroucených informací. Je stále obtížnější rozeznat vědce od šarlatána. Výsledkem je těžko zvladatelná míchanice kvalifikovaných soudů a široce rozšířených nesmyslných blábolů. Naší bytostnou potřebou přitom je alespoň nějaká míra jistoty, že naše nejbližší okolí a náš život budou i nadále v pořádku. Lidé jsou si však stále méně jistí, čemu a komu věřit. Roste i pocit odcizení mezi občany a institucemi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
