Dušek nepatří do médií, ale do blázince. Koho jeho výroky překvapily, je stejně mimo jako on
Kdekdo se teď cítí znechucen slovy herce Jaroslava Duška, která pronesl v soukromém podcastu kolegy Čestmíra Strakatého. Tam zafantazíroval o tom, jak lidé, již zemřou na rakovinu, si to vlastně zvolí. Skandální tvrzení od pana Duška nepřekvapí. Překvapivé je, že si ho ještě vůbec nějaká média zvou.
Takové pitomosti pan Dušek říká už dlouho. V divadle i mimo něj. Na jevišti se to dá brát jako umělecké vyjádření, v médiích a na besedách vyjadřuje šílenství. Ve svém ezoterickém mudrování dříve napadal očkování, covidovou pandemii a tak nějak lékařskou péči obecně. Nejen odborná veřejnost na jeho rozumy pravidelně reaguje se zděšením. Je to stará písnička. Co tedy vlastně očekávat, když si Jaroslava Duška na rozhovor pozvu? Že se svým všeznalým charismatem vtipně pohovoří o Toltécích, mystice, alternativním způsobu života, bosé chůzi, půstech a slaměných domech? Že velkoryse opomene popírat rakovinu a jiné nemoci? Že třeba neudělá všechno pro to, aby ten rozhovor byl plivancem do tváře všem nemocným a jejich blízkým?
Vždyť Dušek se svou pravdou pravdoucí nemá úctu ani k vlastní rodině, tak proč by bral ohledy na někoho dalšího? Jemu je jedno, čí památku pošpiní a čí utrpení zesměšní. V prostoru jeho srdce na takovou sebereflexi není místo. Nehledě na to, že skutečně nelze ani odtušit, jaký aspekt veřejného zájmu sledujeme publikováním takových výroků Jaroslava Duška, a navíc v této podobě. Spíš se chce dodat, že ve veřejném zájmu by mělo být takový rozhovor nezveřejňovat. Pokud už v nějakém rozhovoru zazní, musí čelit maximální novinářské oponentuře. To jsme ale v tomto případě, respektive ve veřejně dostupném teaseru, neslyšeli a neviděli.
Po tomto incidentu se snad už můžeme domnívat, že všichni vědí, co je Jaroslav Dušek zač. A od nynějška, ačkoliv to mělo být jasné už dávno, počítáme s tím, že Dušek v rozhovoru řekne nějakou nechutnou šílenost. A když si ho i s tímto vědomím pozveme, tak to děláme buď proto, že ho chceme vystavit tvrdé oponentuře, nebo jen proto, abychom mu pomáhali šířit další šílenosti. To první patří k novinařině, to druhé do médií nepatří.
