Pavel Páral: Těžký život bez pípnutí aneb Kdo tu koho okrádá?
Tak nám zase „všetci kradnú“ Alespoň podle toho, jak vypadá diskuse v médiích a na sociálních sítích na začátku léta. Pražáci vyjeli na venkov a zlobí se, že nezaplatí kartou, jak jsou zvyklí. Z posledních dat Sdružení pro bankovní karty plyne, že ubylo 658 platebních terminálů z 307 tisíc fungujících před půl rokem. Je to sice po dlouhé době první krůček dolů, ale pořád zřejmě dosti dobrý důvod pro obviňování obchodníků a hospodských, že po oficiálním ukončení EET zase začali švindlovat s daněmi. Jaká je realita?
Hádky o placení kartou či hotovostí mají samozřejmě dost široký ohlas, protože mnoho lidí si zvyklo na prakticky bezhotovostní život, kdy vše platí už ani ne tak kartami, ale telefony a hodinkami, a když se setkají s požadavkem na bankovky, notně je to rozčiluje. Celý problém ale zahrnuje mnohem více témat než zrušení EET, které dnes kritizují i mnozí ekonomové.
S rozplétáním situace je asi nezbytné začít právě u elektronické evidence tržeb a rozměrů tuzemské šedé ekonomiky, což dává tématu docela silný politický náboj a opoziční hnutí ANO tímto klackem tluče vládu po hlavě. A také třeba exministryně Alena Schillerová upozorňuje na to, že výběr DPH je nižší, než by měl být.
O EET TO ALE NENÍ
Ve skutečnosti to byla vláda Andreje Babiše, jež „pozastavila“ EET v březnu roku 2020 z jakéhosi neznámého důvodu. Letošní definitivní zrušení této povinnosti by tak nemělo mít na šizení na daních prakticky žádný vliv. A pomalejší výběr DPH souvisí především s dvěma záležitostmi. Lidé šetří a nenakupují. Reálně, tedy po odečtení inflace, se meziroční tržby snížily v květnu o šest procent u nepotravinářského zboží. U zařízení domácnosti o 16 procent, u oděvů a obuvi o dvanáct a půl procenta. A to jde o obchody, kde platby kartou dávno dominují a rozhodně neubývají. Takže nižší výběr DPH kvůli neplacení kartou po zrušení EET je čirá smyšlenka. Kdo si dnes vzpomene na vládní reklamu, kterak se díky EET postaví stovky škol a desítky nemocnic? V reálu nenajdete ani králíkárnu.
Nicméně ve službách, zejména v restauracích, byť to statisticky asi nejde zatím zachytit, nějaký pohyb směrem od bezhotovostního platebního styku začal a opravdu může být ovlivněn i sílící snahou „ušetřit“ na daních. Ono totiž v těch hospodách jde momentálně trochu tlusté do tenkých a šetří se na úplně všem.
Gastrobyznys po covidových lockdownech místo zotavení upadl do vážných problémů s pracovní silou, a k tomu inkasoval inflační ránu. V době povinných uzávěr si číšníci, výčepní či kuchaři často našli náhradní zaměstnání s pravidelnou pracovní dobou a volnými víkendy a už se jim nechce „na plac“, byť by si tam vydělali o něco více. A tak hospodští těm, co zůstali, museli přidávat a přihazují i novým zaměstnancům. To stojí dost peněz. Navíc inflace prudce zvedla náklady. Jen energie stojí navíc větší hospodu, která vaří, desítky tisíc korun.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
