Petr Sokol: Zbytečné odcházení Zuzany Čaputové. Kdo teď bude hlavní antifico?
Nedávné rozhodnutí Zuzany Čaputové, že už nebude obhajovat prezidentskou funkci, zapůsobilo jako blesk z čistého nebe jak na Slovensku, tak hlavně v blízkém zahraničí.
Politicky se jednalo o těžko pochopitelný krok. Čaputová totiž zůstávala velkou favoritkou příštích prezidentských voleb, které se budou na Slovensku konat na jaře roku 2024. Čtyři roky v Prezidentském paláci na ní sice logicky zanechaly určité politické šrámy, ale přesto byla dlouhodobě v čele žebříčku nejpopulárnějších slovenských politiků. Jediným rivalem, který se těšil podobné podpoře, byl lídr opoziční strany Hlas Peter Pellegrini, jenž ale má nyní hlavně premiérské ambice.
Antifico č. 1
Čaputová se navíc stala nezpochybnitelnou hlavou celého neficovského politického tábora. Voliči prakticky všech stran, které nevzhlížejí k Rusku a nemluví o slovenské třetí cestě mezi Západem a Východem, ji považovali za političku, jež rozumně ztělesňuje prozápadní orientaci země. Prezidentka se sice brzo po nástupu Matovičovy vlády začala dostávat do konfliktu s premiérem, jenž měl patřit ke stejnému širšímu politickému táboru jako ona, ale podlehl své složité osobnosti. Čaputová vyšla z těchto narůstajících sporů u většiny veřejnosti jako ta rozumnější. Ať už šlo o covid, nebo o neustálé hašteření ve vládním táboře, působila minimálně na provládní voliče jako politička snažící se zmírňovat napětí a plnit nadstranickou roli, kterou si většina společnosti spojuje s funkcí prezidenta. Zároveň se historicky první ženě ve funkci slovenského prezidenta dařilo zemi dobře a hodně viditelně reprezentovat v zahraničí.
Narůstající chaos ve vládní koalici jí ovšem nalíčil dvě pasti, jež jí komplikovaly tanec mezi rolí nestranické prezidentky a zároveň neformální, ale uznávané politické lídryně neficovského, prozápadního politického tábora ve slovenské politice. Do ní ji dostal chaotický politický styl Igora Matoviče i jeho neustálé vzájemné spory s Richardem Sulíkem. Matovič prezidentku vlastními chybami „korunoval“ za hlavu neficovského tábora, ale pak na ni stále častěji útočil, když zdůrazňoval její „nekonzervativní“ a hodně liberální politické názory.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!