Husákův komunismus nebyl totalita. Ale není to vlastně jedno?
Twitter poslední dny žije ostrou debatou o totalitní povaze komunistického režimu. Podstata sporu je v tom, že dle žádné odborné terminologie nelze pozdní komunismus v Československu 80. let označit za totalitní režim, ale jen určitý typ autoritativního či post-totalitního režimu. Jinak by zdejší socialismus nebyl odlišitelný třeba od Sovětského svazu za Stalina. Pojem totalita se ale vžil a není důvod jej za každou cenu opravovat.
Vyhrocená série tweetů začala u známého právníka Petra Němce, který se zabývá pomocí lidem v exekuci. Ten v neděli napsal následující tweet:
Na tweet ostře reagovala výrazná postava disentu 80. let, podnikatel a filantrop Jan Dobrovský:
Politologové, například Miloš Gregor z Fakulty sociálních studií MUNI nebo Jan Charvát z FSV UK, se přiklonili k Němcovi. Aby taky ne - na definici českého komunistického režimu se akademická obec docela snadno shoduje. Režimy tohoto typu se odborně označují za pre-totalitní nebo post-totalitní, případně autoritářské, každopádně nedemokratické. Jinými slovy – pojem totalitní se na ně nevztahuje.
Tohle na první pohled zbytečné slovíčkaření má logický důvod: jak jinak by šlo rozlišit třeba českou husákovskou normalizaci od diktatury v Severní Koreji? Nebo od Mussoliniho fašismu, Hitlerova nacismu či Kambodžské totality z doby řádění Pol Pota? Opravdu jde o totéž? Zjevně ne, a proto se pro československý komunismus termín totalitní odborně nepoužívá.
Že komunismus nebyl v politologickém smyslu totalitou, potvrzuje i děkan Fakulty Sociálních studií a spolupracovník Reflexu Stanislav Balík: „Je zřejmé, že Československo let 1968/9-1989 rozhodně totalitním režimem nebylo. Výše zmíněný sociální kontrakt zásadně odporuje požadavku neustálého aktivismu, vyprázdněnost ideologie a formalismus jejího používání rozhodně neodpovídají všeobjímajícímu nároku ideologie v totalitarismu,” řekl Balík v přednášce, jejíž kompletní přepis najdete zde.
Pro definici jako totalitní chybí československému režimu některé parametry: “sociální kontrakt zásadně odporuje požadavku neustálého aktivismu, vyprázdněnost ideologie a formalismus jejího používání rozhodně neodpovídají všeobjímajícímu nároku ideologie v totalitarismu. Obě tyto skutečnosti jsou důvodem, proč je nutné jednoznačně odmítnout totalitní charakteristiku československého komunistického režimu,” dodává děkan Balík s tím, že s výhradami lze za totalitní označit jen Československo první poloviny 50. let. Jediný totalitní režim v našich zemích byl tak patrně Protektorát.
Podstata je, že komunistický režim v 80. letech povětšinou neřídil lidem jejich soukromý život a nevyžadoval entuziastické prožívání jeho ideologie. Naopak se jako základní charakteristikou vyznačoval tím, že nechal obyvatelstvo stáhnout se do soukromí, výměnou za nezájem o politiku a toleranci nedemokratického politického systému.
Jenže v běžné komunikaci termín „totalitní“ pro komunismus v Československu používáme. Sám Balík v přednášce zmiňuje, že pojem totalita se dostal do všeobecné řeči a tím znejasněl jeho význam. Jako totalitní si lidé zvykli označovat téměř jakýkoli nedemokratický režim, včetně mnoha autoritářských. To však nic nemění na tom, že by akademici na přehledné a logické definici měli trvat. Politologové přeci nemůžou za to, že si novináři, politici i veřejnost osvojili jejich termín a používají jej jiným způsobem a pro jiný kontext.
Celá kauza ukazuje, že odborné termíny a typologie nejsou vždycky pochopitelné, což je problém zvlášť v případě společenských věd. Ty totiž zkoumají věci, na něž „má každý názor“ a každý je přesvědčen o tom, že jim rozumí, protože je přece zažil. Jaderné fyziky, mikrobiology či lékaře většinou lidé o jejich oboru nepoučují a jejich expertizu přijmou, byť i v tomhle jsme zvlášť za covidu viděli opačný scénář a dehonestaci lékařů. Spousta lidí, včetně veřejně známých a respektovaných osobností, se nezdráhá napadat vědce za to, že se vyjadřují odborně a v souladu s poznáním svého oboru.
To nic nemění na tom, že komunistický režim byl nedemokratický, nelegitimní a nevratně poškodil český národ. Neznamená to, že bychom měli přejmenovat Ústav pro studium totalitních režimů a důsledně začít používat politologickou terminologii. Celá tahle „kauza“ je spíš bouře ve sklenici vody, při které se hádají lidé, kteří si vlastně myslí skoro totéž. Možná nejvtipnější na tom je, že jsme v posledních dnech neslyšeli mluvit nikoho z komunistické strany.
