Tomáš Zdechovský: Německé paradoxy aneb Zelenou politikou ke špinavé energii
Pokud se zelená politika spojí s protijadernou hysterií, dočkáme se řady zajímavých paradoxů. Přesvědčit jsme se o tom mohli třeba nedávno v případě Německa. Přestože náš západní soused bývá často vnímaný jako zelený světový lídr, podle údajů z pátku 16. června se po dobu předchozích 30 dnů ocitl v celoevropském srovnání na předposledním místě v množství emisí CO2 na jeden vyrobený kWh elektřiny. S touto zajímavou informací přišel v červnu německý deník Bild.
Špinavá německá energie
Data hovoří následovně: U našich západních sousedů se na jeden vyrobený kWh elektřiny v daném období vypustilo v průměru 470 g CO2. Pro úplnost je ale třeba dodat, že Česko na tom s 447 g nebylo o mnoho lépe. Nelichotivě vyznívající číslo je dané vysokým podílem energie, která se u nás vyrábí v uhelných elektrárnách (cca 40 %).
Vůbec „nejšpinavější“ elektřinu ale mělo z evropských zemí Polsko s 789 g vypuštěnými CO2 při výrobě jedné kWh elektřiny. Nemělo by nás to překvapovat. Jako jedna z mála zemí v Evropě dodnes vyrábí nadpoloviční většinu elektrické energie (více než 70 %) v uhelných elektrárnách.
Naopak země jako Francie (42 gramů CO2 na jednu vyrobenou kWh elektřiny) či Švédsko s 20 gramy patří spolu s Finskem k těm, které vyrábějí s velkým odstupem v rámci EU nejčistší energii. Všechny tyto země sázejí především na mix obnovitelných zdrojů a jádra.
Za zmínku zde stojí ještě Norsko, které taktéž patří do klubu zemí s nejčistší energií. Může si totiž díky svým horám dovolit velké množství vodních elektráren, které se na celkové produkci podílejí z 90 %.
Ale vraťme se zpět k Německu. Deník Bild zároveň připomíná, že letní počasí slibuje pro tamní energetiku opět lepší čísla, protože solární energie bude moct být více využita. Nic to ale nemění na skutečnosti, že energetická politika, která se opírá čistě o slunce a vítr, bude muset vždy znovu sáhnout k velkému množství uhlí.
Z vývozce dovozcem
Bohužel, ani elektřina z uhelných elektráren nedokázala pokrýt veškerou spotřebu poté, co Německo v dubnu uzavřelo i zbývající atomové elektrárny. Předtím se mohlo pochlubit příznivou bilancí při vývozu energie.
Celých 20 měsíců v kuse v Německu dokonce převažoval vývoz energie nad dovozem. Loni jí vyrábělo tolik, že bylo dokonce schopné zásobovat elektřinou sousední Francii, která se tehdy potýkala s vážnými výpadky svých jaderných elektráren. Nyní se ale situace obrátila a Německo musí pro změnu elektřinu dovážet mimo jiné z Francie. V květnu bylo do Německa dovezeno o 3,6 TWh více elektřiny, než se vyvezlo, což představuje opravdu neobvykle vysokou hodnotu.
Dosud nejvyšší „mínusová“ hodnota v celkové vývozní bilanci elektřiny byla předtím zaznamenaná v koronavirovém roce 2020, kdy byly ceny vlivem útlumu ekonomiky a celkové spotřeby velmi nízké.
Dovezeno bylo tehdy o 2,1 TWh energie více, než se vyvezlo. Záporné hodnotě 3,6 TWh v celkové vývozní bilanci se nelze vůbec divit za situace, kdy ve srovnání s loňským květnem produkce elektřiny v loňském roce významně poklesla z 38 TWh na 32 TWh.
Zpět k uhlí?
Německo ušlo obrovský kus cesty od špinavých zdrojů a jádra k obnovitelným, aby pak paradoxně nakonec vzalo na milost uhlí a také dovoz energie ze zemí užívajících jádro a špinavé zdroje. „Omilostnění“ uhlí má být jen dočasné, protože uzavření uhelných elektráren se v budoucnu plánuje také.
Současná německá vláda se v koaliční smlouvě dohodla, že „v ideálním případě“ má být výroba elektřiny z uhlí ukončena již v roce 2030. Podle zákona o odklonu od uhlí by měla být ukončena o osm let později.
Už nyní se zhruba polovina elektrické energie v Německu vyrábí z obnovitelných zdrojů. Jedná se bezesporu o úctyhodné číslo. I přesto ale zdejší produkce energie neúměrně zatěžuje prostředí poměrně vysokými emisemi skleníkových plynů.
Kdepak udělali zeleně smýšlející Němci chybu?
Pro energetický mix, kde spoléháme na obnovitelné zdroje, ale vítr zrovna fouká málo a slunce nesvítí, to bude vždy znamenat katastrofu. Nějak se zapomnělo na to, že bez stabilních zdrojů reálně hrozí, že prostě nepůjde elektřina, protože jí nebude dost.
A jelikož jádro bylo v Německu definitivně zavrženo, z vydatnějších stálých zdrojů zbývá právě uhlí. Uvidíme, jak dočasné nakonec bude využívání uhelných elektráren, když s další elektrifikací ekonomiky a postupným šířením elektromobility budeme muset počítat i se zvýšením spotřeby.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
