Never more tomu, když se urputně hledají významy tam, kde nejsou. Třeba ve filmu Barbie
Hele, je to jen film o blonďaté panence od Mattela. Má sice ambice vyjadřovat se k nějakým těm věcem okolo (patriarchát! feminismus! kapitalismus! atd.), ale problematika čínsko-vietnamského soužití mezi ně nepatří. Tak by si ve Vietnamu ten obrázek s mapou nemuseli tak brát. Na druhé straně kulturního spektra než komerce pak stojí tzv. umělci, ale ti nás umějí trápit taky – ať už současní živořící, nebo 150 let mrtví.
Zdenko Pavelka:
Kňourání po statusu umělce mi přijde stejně dětinské, jako je neomalená (bohužel zřejmě úspěšná) žebrota o podporu michelinského hodnocení několika hospod státem včetně jejich Ano, šéfe! Chcete mít ministerský glejt? To jako vážně? Asi jako status národního umělce zajišťoval jeho nositelům jistoty typu péče v papalášské nemocnici SANOPZ? Podpora v nezaměstnanosti, když mě nechtějí vydávat ani číst, vystavovat, hrát? Dělat umění bylo – a doufám, že nepřestane být – riziko. Jak takhle nějak napsal Petr Placák: Opravdové, nové umění leze z kanálů. Nároková mentalita je mor.
Jana Bohutínská:
Výstava Josefa Mánesa v Národní galerii opět ukázala nedostatečnou odvahu nepřikrašlovat minulost. Projevilo se to už u výstavy Toyen, kterou kurátoři nazývali „ona“, v rozporu s realitou samotné umělkyně. Mánesovský počin navíc ukázal, jak úzkoprsé a prudérní české prostředí umí drtit nekonvenční talent. Místo aby Mánes zářil, vyhovoval dobovému vkusu, otisknutému do portrétů a děl s kýčovitou obrozenskou tematikou, vtírá se otázka: Jsme si fakt jistí, že se současnými talenty zacházíme líp?
Jakub Švejkovský:
Barbie způsobila mezinárodní diplomatický poprask. Dlouho očekávaný první hraný film o slavné panence s hvězdnými Margot Robbie a Ryanem Goslingem ve Vietnamu zakázali už před premiérou. A to kvůli vyobrazené mapě Jihočínského moře, která domněle uznává nároky Číny na danou oblast. Studio Warner Bros. takovou interpretaci okamžitě dementovalo. Jedná se prý o „rozmarnou dětskou kresbu pastelkami, vymyšlenou čmáranici“, jež neměla být jakýmkoli politickým prohlášením. Ve Vietnamu by možná nemuseli být tak cimprlich a hledat významy tam, kde nejsou.
