Cyril Höschl: Známkovat nebo ústně hodnotit? Nejlepší je spojit obojí
Vážený pane profesore, jak se stavíte k vysvědčením, které není číselné od 1 do 5ky, ale na vysvědčení, které zohledňují přednosti, respektive nedostatky žáka? Není to lepší hodnotit slovně a žáka tak "posunout" dál, dát mu vědět v čem je dobrý, či co mu nejde? S pozdravem Jamajčan.
Na tuto otázku už nemám zdaleka tak radikální názor, jako před lety, kdy jsem na ni v anketě lidových novin odpověděl, že na vysvědčení by se mělo hodnotit “rozhodně známkami. Ty se dají porovnávat v čase i prostoru a neumožňují eufemismy a licoměrnosti, byť jistě také nejsou dokonalé. Slova jsou na to, aby zastírala skutečnost. Okecávání je metlou vzdělanosti.” (Porota. Anketa, Pátek LN 27.6.2014. Otázka: Je podle vás smysluplnější hodnotit děti na vysvědčení spíš slovně než známkami?)
Slovní hodnocení je částečně důsledkem převládajícího vztahu k matematice. Matematika je jednoduchý působ, jak vyjadřovat složité věci. U nás je však většinou chápána naopak jako složitý způsob, jak vyjadřovat jednoduché věci. To vede ke snaze vyhnout se jí kde to jen lze. V případě hodnocení se tím ochudíte o možnost porovnávat (větší – menší, lepší - horší), počítat průměr, median a modus a stanovovat kritéria. Můžete například na vysoké škole určit číselně vyjádřené kritérium, při jehož splnění přijmete studenta bez přijímacích pohovorů či mu přiznáte prospěchové stipendium. Nedovedu si představit, že by při slovním hodnocení mělo být kritérium třeba nějaké lichotivé adjektivum, při výskytu kterého by student dostal prospěchové stipendium nebo byl někam přijat bez přijímaček. Slovní hodnocení se těžko kvantifikuje a obtížně se nad ním provádějí operace.
Nicméně uznávám, že má jiné přednosti, zejména umožňuje zpětnou vazbu studentovi v podobě popisu předností a nedostatků a tak poskytuje návod ke zlepšení. Navíc někdy je třeba hodnotit i vlastnosti, schopnosti a postoje, jež se číselně vyjadřují jen velmi obtížně. Tak jako si neumím představit zprůměrování ohodnocení typu “Měl by přidat v zeměpise”, neumím si o nic víc představit ani známku z “píle” či “spolehlivosti”. Ostatně i v klasické škole bylo sporné známkování zpěvu či kreslení. Proto si dnes myslím, že by se sice mělo i nadále známkovat, ale k tomu přidávat slovní hodnocení jako zpětnou vazbu pro žáka a vysvětlující upřesnění resp. odůvodnění té či oné známky.
