Bohumil Pečinka: Peníze, budoucnost a upovídaná politika. Takže, kdo koho okradl?

Rok a půl Fialovy vlády můžeme hodnotit z řady pohledů. Pokud bychom vzali jen oblast penzí a sociálních dávek, musíme říct tohle: za osmnáct předchozích měsíců došlo k rekordnímu růstu penzí, a naopak vlivem inflace zpomalení hodnoty růstu reálných mezd lidem v produktivním věku.

Okrádání koho?

Na vzrůstu penzí se podílelo hodně faktorů, hlavním byl špatně nastavený vzorec valorizací z dob minulé vlády, který nepočítal s dvojnásobnou inflací. Sama Fialova vláda k tomu přispěla hlavně vzrůstem důchodů žen (připraveným rovněž minulou vládou), jež obdržely měsíčně za každé vychované dítě 500 korun, takzvané výchovné. Z roku na rok to pro státní rozpočet znamenalo zvýšení výdajů o 19 mi­liard.

Navíc vlivem vysoké inflace a špatně nastavené valorizace odešlo několik desítek tisíc lidí do předčasného důchodu, což bylo pro ně výhodnější než čekat na řádný odchod do penze. Neřešme, jestli to bylo dobré, nebo špatné. Uveďme to jenom pro kontext dnešních vzrušených debat o „okrádání našich důchodců“. Kdybychom chtěli být demagogičtí stejným způsobem, mohli bychom říct, že docházelo k „okrádání našich pracujících“ v produktivním věku, kteří celý ten cirkus ze svých daní platí.