Jefim Fištejn: Joe Biden má raději Írán než Izrael. Proč asi?
Střemhlavě se blíží úspěšné dojednání nové americko-íránské smlouvy, které se ze setrvačnosti říká „jaderná“, ačkoli se týká mnohem širšího spektra otázek vzájemného zájmu. Hned první rozpor, který bude v rámci sbližování odstraněn, je osud občanů obou zemí, kteří nyní dřepí ve vězení. Výměna už je dojednána a oznámena: na svobodu se dostane 5 vězňů z každé strany. Návdavkem, asi pro stimulaci íránské ochoty pokračovat ve sbližování, uvolní Washington dalších 6 miliard dolarů z kdysi zmražených aktiv. Podpis „jaderné dohody“ se neočekává dříve, než v Americe proběhnou řádné prezidentské volby. Důvod je nabíledni: Biden by k ratifikaci takové smlouvy potřeboval souhlas amerického Kongresu, a tím si vůbec není jistý. Írán ví, že v případě vítězství Donalda Trumpa celá smlouva může být prohlášena za nulitní, jak se to už jednou stalo.
Ježí se mi chlupy na zádech, když v českém tisku vidím oslavné články, vítající brzké uzavření smlouvy. Že prý experti v tom spatřují šanci na odstranění rozporů v blízkovýchodním regionu, snížení tamního napětí a tím i na trvalý mír v celém světě. Smlouva přece Írán zavazuje nezvyšovat obsah obohaceného uranu v hlavicích raket nad 60 % a upustit od podpory militantních skupin provádějících útoky na americké vojenské posádky v regionu. Důvěra ve schopnost íránského režimu dodržet jakékoli závazky je v lepším případě hanebná přetvářka, v horším známka nevratného kognitivního úpadku.
Politika appeasementu vůči nejobskurnějšímu a nejbrutálnějšímu teokratickému režimu v Íránu, jak ji známe z dob Obamy a Bidena, vždy místo snížení napětí vedla k radikalizaci islamistických režimů v regionu a jejich všelikých odnoží na úkor jediného místního demokratického spojence Ameriky – Izraele. Zatímco Joe Biden se upřeně díval stranou, Teherán ve všech ohledech, finančních i vojenských, podporoval nepřátele Izraele. Žvanění o jakémsi ohrožení demokracie v Izraeli kvůli soudní reformě je přesvědčivé leda tak pro chudé duchem. To v Americe, nikoli v Izraeli, prezident tepá rozhodnutí Nejvyššího soudu jako nesprávné, a tudíž protiústavní a demonstranti obstupují jeho budovu s transparenty Zrušme Nejvyšší soud! A žádný ze vzdělanců kvůli takové perspektivě neroní slzy. To jen izraelská demokracie stojí a padá s osudem několika nikým nevolených a nikomu nepodléhajících úředníků.
Za Bidenova prezidentování všechny americké sankce, které by teoreticky mohly poškodit ekonomiku teokratického režimu, byly oslabeny do té míry, že již dávno nezabraňují proudění peněz do a z Teheránu. Objem vývozu ropy a její prodej převážně do Číny se již těsně přiblížil k předsankční úrovni. Ve stejné době Bidenova vláda důsledně skrečovala možnosti vlastní těžby a vývozu této suroviny. Je zjevným paradoxem, že velmi vstřícná až přátelská politika Washingtonu sílí úměrně tomu, jak nesmlouvavý a antizápadní se stává režim mulláhů. „Proč,“ táže se redakční úvodník deníku Wall Street Journal, „prezident Biden nikdy nepromešká možnost urážet, kritizovat a rozkazovačně mentorovat izraelskou vládu? Prezident a jeho administrativa zachází s izraelským předsedou vlády a jeho vládní koalicí mnohem hůř než s vládnoucími teheránskými diktátory. Americká vláda otevřeně a bez uzardění paktuje s izraelskými opozičními stranami, což je nejlepší způsob, jak se rozhádat s vládnoucí stranou Likud, která je v Izraeli u moci po většinu posledních 25 let.“
Teheránský islamistický režim při každé příležitosti dává najevo neodvolatelný konečný cíl svého usilování: vyhlazení izraelského státu z povrchu zemského za každou cenu, jednou provždy, stůj, co stůj. To se rozumí, že k dosažení ušlechtilého cíle bude třeba totálního vyplenění židovského semene všude ve světě. Na nedávném sletu íránské omladiny nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí přímo odpovědný za vnitřní a zahraniční politiku země ujistil budoucí mučedníky, že už jejich generace bude svědkem úplného zmizení odvěkého Šajtana: „Ujišťuji naši mládež, že na vlastní oči uvidí totální zkázu nepřátel lidského rodu, a tím myslím úpadkovou americkou civilizaci a zánik Izraele.“ Kdyby toho bylo málo, zde je nedávný výrok generálmajora Hosseina Salámího, vrchního velitele Islamistických revolučních gard: „Naší strategií bylo a zůstává vymazání Izraele ze všech politických map světa. A vzhledem k tomu zlu, které Izrael páchá, tento cíl se povážlivě přibližuje.“ Pár slov přidal na Twitteru i samotný Chameneí: „Sionistický režim je předurčen ke zničení v nepříliš vzdálené budoucnosti.“
Dá se předpokládat, že i přes veškerou kognitivní mdlost by americký prezident měl brát v potaz takovouto zacílenost svých íránských partnerů, leč toho očividně nedbá. Proto seznam více než 19 teroristických uskupení ohrožujících americké a izraelské zájmy v regionu odpovídajících „kritériím teroristických center, jak je stanovila OSN“ se nedostal na listinu zahraničních teroristických organizací, nebo byl z ní pečlivě vymazán. Joe Truzman z Nadace na podporu demokracie konstatuje ve své zprávě: „Za poslední čtyři desetiletí íránský režim pečlivě budoval na izraelských hranicích síť ozbrojených uskupení, aby zvýšil nestabilitu a vytvořil základny terorizmu. Hamás, Hizballáh, Islámský džihád a nespočet dalších teroristických skupin dostávají od íránských Revolučních gard peníze, zbraně a školení. Vznik nových a posílení starých teroristických základen bylo monitorováno ve všech ohniscích regionálního napětí: v Gaze na Západním břehu, v Libanonu a Sýrii. I když se Izrael všemožně snaží jejich upevňování podvázat, zůstávají vážnou hrozbou na všech lokálních frontách,“ tolik zpráva Nadace na podporu demokracie.
Bidenova vláda, která nevynechává žádnou možnost stůj, co stůj hnidopišsky sepsout Izrael za každý domnělý prohřešek proti ideálu demokracie, jako kdyby sama byla jejím uznaným vzorem, přitom nevidí žádné ohrožení v posilování státu – sponzora terorizmu, tím přiznává vlastní barvu. „Skvělá“ dohoda, kterou Washington chystá uzavřít s Íránem, nejenže neochrání mír na Blízkém východě, nýbrž se stane zárukou výbuchu záškodnických aktivit v regionu.
Někdo znalý může namítnout: proč tedy ukrajinští oficiální činitelé se skřípěním zubů vychvalují údajně neohrožený postoj Bidenovy administrativy ohledně ruské invaze na území Ukrajiny? Inu, je to velmi ostrovtipná strategie: potřebují dostat od Spojených států vše, co ještě dostat lze v době Bidenova vládnutí a nechtějí ohrozit životně důležité zbrojní dodávky poněkud předčasnou kritikou. My se ovšem takovou potřebou řídit nemusíme. Můžeme proto směle vycházet z přesvědčení, že amerického prezidenta nakonec potká stejný osud, jako bývalou německou kancléřku Angelu Merkelovou, kdysi kultovní postavu a zhmotnění evropských liberálních hodnot, od které dnes ani pes kůrku nevezme, neboť v celé Evropě nadobro převážilo pochopení, že včerejší idol pokroku způsobil své zemi více škody než užitku.
