Petr Sokol: Jedna křivda střídá druhou. Proč orbánovcům nevadí invaze ze srpna 1968
Když maďarské noviny Magyar Nemzet, které jsou konzervativní a blízké vládě Viktora Orbána, zveřejnily jen tři dny před 21. srpnem komentář o „promarněné příležitosti“, vyvolalo to nejen na Slovensku, ale i u nás velký poprask. Tou promarněnou příležitostí totiž měla být účast maďarské armády na okupaci Československa v srpnu 1968.
Maďarští vojáci tehdy byli jednou z pěti armád, které v rámci Varšavské smlouvy vpochodovaly po boku Sovětů do Československa, aby zardousily reformně komunistické pražské jaro. Zatímco třeba jednotky komunistického Polska se při nasazení tehdy vyhnuly historicky spornému Těšínsku a účast vojáků z Německé demokratické republiky byla také z historických důvodů omezená, sedmnáct tisíc Maďarů překročilo československé hranice na jižním Slovensku v místech, kde se nacházejí oblasti s převahou maďarského obyvatelstva a na která si Maďarsko v minulosti činilo nárok.
Šance na změnu hranic
A právě z tohoto pohledu se na události roku 1968 podíval i komentátor provládního listu Ágoston Balázs. Prosazuje proto, aby Maďaři posuzovali svou účast na invazi do Československa z úhlu svých národních zájmů. Z tohoto důvodu například cituje anonymního Maďara ze Slovenska, který měl říct, že problémem roku 1968 nebylo, že maďarská vojska na jižní Slovensko vstoupila, ale to, že odsud po dvou měsících odešla. Autor článku sice popisuje invazi jako něco, co bylo Maďarům vnuceno z Moskvy a čemu se zrádcovská komunistická vláda Jánose Kádára nedokázala vzepřít, a vzpomíná s úctou třeba na čin Jana Palacha, na druhou stranu ovšem lituje, že se tehdejší události Maďarsku nepodařilo využít k odstranění podle něho nespravedlivých trianonských hranic, jak byly vytvořeny po první světové válce a obnoveny po druhé světové. Článek neváhá připomenout jak vítání Maďarů na jihu „Horní země“ v roce 1938, tak při invazi v roce 1968. V souladu se silným proudem v ideologii dnešního, orbánovského Maďarska se tu volá po „etnicky spravedlivých hranicích“. Nostalgie po nich je teď v tomhle proudu silnější než tradiční maďarské vzývání svobody. V tom se dnešní maďarští konzervativci liší od polských. Když se totiž bavíte o roce 1968 s Polákem, dozvíte se téměř vždy, jak se Polsko za svou účast na invazi z roku 1968 stydí, protože to byl dokonce snad jediný okamžik polské historie, kdy polští vojáci někde potlačovali svobodu, nepočítáme-li ovšem jejich účast na okupaci Španělska po boku Napoleonových vojsk.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
