Stanislav Balík: Ústavních soudců bychom si měli vážit pro jejich životní postoje
Ústavní soud je koncipován jako sbor patnácti vyvolených, kteří mají imunitu, finanční ohodnocení na úrovni premiéra a desetiletý mandát. Vyplývá vám z toho, že lidské, morální a právní postoje musí být podrobeny přísnějšímu posuzování než ve zbytku justice?
Začněme tím, že si zopakujeme, že kandidáty na ústavní soudce vybírá prezident republiky, Senát musí vyslovit souhlas a teprve poté je prezident může jmenovat. Ve svém úvodním výběru je přitom prezident vázán pouze obecnými podmínkami, jež u nás splňuje mnoho tisíc lidí. Shoda prezidenta s horní parlamentní komorou je ale překážkou, která celému procesu dodává na dynamice.
Václav Havel neuspěl za svou českou prezidentskou desetiletku se dvěma svými nominacemi. Václav Klaus pak nepřesvědčil Senát hned o osmi svých nominantech, kdy přinejmenším polovině bylo vytýkáno předlistopadové členství v KSČ. Miloš Zeman neuspěl s pěti svými nominacemi. V Klausově případě vetoval mnohé kandidáty Senát, v němž měly významné slovo strany liberální a pravostředové. V Zemanově to byla zpočátku sociální demokracie, jež Senátu dominovala a která ve dvou případech odmítla souhlasit s ústavními soudci v té době končícími, kteří rozhodli o církevních restitucích jinak, než si socialističtí senátoři představovali.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
