Ctirad Václav Pospíšil: Fialova vláda zasluhuje kritiku, nikoli však popravu
Už Karel Čapek tvrdil, že lepší může být horší než dobrý. Mnozí spoluobčané mají dojem, že tato vláda není dobrá. Dovolil bych si je ale ujistit, že je mnohem lepší než alternativy, které by se nabízely. Pokud by dnes ministři z ANO podléhali velení majitele Agrofertu, obávám se, že americký dolar by nestál 22,50, nýbrž 45 korun. Proinvestovat a prokrást se z ekonomické krize je dle mne velmi pochybné, ba zhoubné. Mimochodem vysoké ceny potravin vedly mimo jiné ke zdvojnásobení zisku Agrofertu, který podle mínění mého kamaráda kvůli „kvalitě“ svých produktů provozuje určitou formy genocidy.
To, že veřejně smíme na tuto vládu nadávat, také není tak docela samozřejmé. V dobách totalitní zrůdnosti jsme to mohli dělat jen v soukromí, jaksi úkradkem a velmi opatrně. Uvědomme si, že brzdit zadlužování je holá nutnost. Vláda, která se takového kroku nebojí a dobře ví, že ji to bude stát hlasy voličů, tím projevuje nejenom odpovědnost, nýbrž také vysokou míru politické odvahy. K malérům zapříčiněným předchozími vládami se přidává jedna katastrofa za druhou.
Premiér a jeho mistři to mají opravdu nesnadné. Ne, že by se kritizovat nemělo nebo nesmělo. Ne, že by mnohé kritiky nebyly do určité míry oprávněné. Jednoznačné a zničující soudy ale rozhodně nebývají spravedlivé. Jsou ovšem mediálně přitažlivé a dobře se „prodávají“. Proto bych se této nedokonalé vlády rád zastal, což neznamená, že by ve mně každý její krok vyvolával bezbřehé nadšení.
Paní ministryně obrany mi připomíná Berušku, pan ministr zdravotnictví jako by vypadl z oka brouku Pytlíkovi, pan premiér je čistokrevný Ferda Mravenec, práce všeho druhu, pan ministr financí mi připomíná hlemýždě Bručouna. Zkrátka a dobře, národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Nikdo není dokonalý, a proto nemáme právo požadovat absolutně perfektní vládu. Hrůza pomyslet na to, jak bych asi vypadal já sám, kdybych měl nést břímě úřadu premiéra. No asi by mne označovali jako Obelixe.
Na revoluci, k níž někteří na sítích podprahově vybízejí, to tedy opravdu není. Vedle sporných záležitostí se naskýtají také rozhodnutí a kroky, které je třeba schvalovat a přijímat jako nezbytnou reakci na dané okolnosti. No a při pomyšlení na ty výše zmíněné alternativní vlády mi na čele vyvstávají smrtelně chladné krůpěje potu a po zádech mi běhá děda Mrazík. Jak říkával můj velitel na vojně: „Soudruzi, nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě mnohem hůř. K zemi, vstyk. K zemi, vstyk…“
