Stanislav Balík: Stát nedůvěřuje lidem, lidé nedůvěřují státu
Stejně jako je příliv a odliv, tak se společnost od nepaměti vyvíjí k větším regulacím a nesvobodě, anebo naopak k větší otevřenosti. V jaké fázi toho cyklu se podle vás nacházíme?
O máločem jsem tak přesvědčen jako o odpovědi na tuto otázku. Jsme ve fázi hodně blízké co největším regulacím. Poznáme to z řady znamení. Z toho, jak neustále bobtná náš právní řád. Z toho, že jsou vlády a sněmovny hodnoceny podle toho, kolik zákonů navrhly a schválily. Z toho, jak se vyvíjí zadávací dokumentace k jednotlivým dotačním projektům. A také z toho, jak moc financí je rozdělováno právě prostřednictvím ať už nárokových, nebo nenárokových dotací.
S čím to souvisí? Jedním z hlavních zdrojů je nedůvěra. Nedůvěra státu vůči občanům, nedůvěra občanů vůči sobě navzájem. Z toho pak plyne až fanatické spoléhání na regulaci nějakým typem předpisu.
Skvěle to můžeme ilustrovat na současné bouři ve sklenici vody ohledně změny některých hygienických předpisů týkajících se mateřských a základních škol. Ministerstva navrhla, aby z hygienické vyhlášky vypadly některé části, které stanovují např. povinný plot kolem mateřské školy či povinnost, aby školy měly oddělené toalety podle pohlaví.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
