Viliam Buchert: Putin, Paroubek a Orbán se natřásali v Číně. Nevšimli si, že čínská hvězda už v Evropě nezáří
Přestože čínská komunistická vláda, jí podřízená média i někteří zahraniční politici včetně českého expremiéra Jiřího Paroubka, kteří přijeli v minulých dnech do Pekingu na 3. Fórum pro mezinárodní spolupráci v rámci Pásu a stezky, hovořili o fantastickém úspěchu, přesný opak je pravdou. Zastoupení na nejvyšší úrovni bylo oproti minulosti daleko menší, a to především kvůli naprostému nezájmu evropských států. Je to výmluvný ukazatel toho, jak čínská hvězda v Evropě padá a musí lovit spojence někde jinde. Ovšem ani to se úplně nepodařilo. Mezitím Paroubek nakupoval hedvábné šátky a čajové servisy.
Projekt takzvané nové Hedvábné stezky, kterému se říká i „Pás a stezka“, je ekonomická vize Komunistické strany Číny, která má pojmout celý svět a méně vyspělé a méně vlivné země mají u toho skončit v čínském hospodářského chomoutu. Navíc vše je spojeno s poklonkováním nedemokratické čínské politice. To už mnoho let předvádí i expremiér Jiří Paroubek, který se někde na samotném okraji fóra v Pekingu také objevil. Vůbec mu nevadilo, že oficiálními hosty byli nejrůznější autokraté, diktátoři a samozvaní vůdci, jako ruský prezident Vladimir Putin, novodobý čínský mandarín Si Ťin-pching a někteří politici z Afriky či Asie. Jenže do čínské metropole tentokráte dorazilo daleko méně nejvyšších představitelů cizích zemí než v minulosti. Absentovala zejména Evropa, ze které se objevil pouze maďarský eskamotér Viktor Orbán a srbský prezident Aleksandar Vučić. A Putin. Pokud tedy počítáme ještě Rusko do Evropy…
Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí po akci (konala se 17. a 18. října) prohlásila, že fóra se zúčastnili představitelé ze 151 zemí a 41 mezinárodních organizací a celkový počet registrovaných lidí přesáhl 10 tisíc. No jistě, to umí čínský režim perfektně zinscenovat. Kdyby bylo potřeba zajistit sto tisíc registrovaných hostů, tak by jich bylo sto tisíc. Ale když prozkoumáme reálnou účast nejvyšších představitelů, tak se to Číňanům letos nepovedlo. Důvody mohou být různé.
Putin jako tahák
Prvního fóra Pásmo a stezka se v roce 2017 zúčastnilo 30 hlav států a vlád (do toho počítáme i hostitele, prezidenta Si Ťin-pchinga). V roce 2019 se počet vrcholných představitelů rozšířil na 37. Letos se však navzdory tomu, že se jednalo o první fórum po čtyřech letech a mělo jít o velké oslavy desetiletého výročí od vyhlášení Pásu a stezky zúčastnilo pouze 22 hlav států nebo vlád. Proč ten pokles?
Čína se z akce snažila vytěžit maximum, ale opakovaně otálela se zveřejněním seznamu účastníků na nejvyšší úrovni a místo toho neustále zdůrazňovala zastoupení na nízké úrovni. Proto těch 151 zemí a proto Paroubek, který tam ale vůbec nikoho nezajímal.
Podle vždy dobře informovaného webu The Diplomat, mohla být příčinou „odlivu“ špičkových hostů i krize na Blízkém východě, nebo to, že někteří politici přijeli v září do čínského Chang-čou na zahájení sportovních Asijských her, a to mohla být pro ně záminka, aby se na politicky sledované akci v Pekingu o měsíc později už nemuseli ukázat. Jako třeba premiér Jižní Koreje. Do očí bijící ale byla absence evropských politických špiček. Na prvním summitu Pásu a stezky bylo 10 hlav států a vlád z evropských zemí a v roce 2019 se počet zvýšil na 11 (tehdy se zúčastnil i prezident Miloš Zeman). Letos se na cestu vydali pouze tři evropští politici: Putin, Orbán a Vučić. Ostatní možná odradil právě Putin, který vede odpornou válku na Ukrajině a v tom mu tiše pomáhá právě Čína. Ta přitom z Putinovy přítomnosti udělala hlavní tahák akce. A to byla podle všeho chyba.
Digitální stezka
Co může větší nepřítomnost vlivných politiků v Číně podle diplomatů znamenat? Buď samotné přihlášení k iniciativě Pásu a stezky nic neříká o samotných zahraničněpolitických prioritách cizích vlád, nebo členové iniciativy nepovažují fórum za důležitou věc. V obou případech je to špatná zpráva pro Peking.
Ovšem podceňovat iniciativu Pás a stezka by bylo chybou. Tento projekt během posledních deseti let pokryl část zeměkoule a využívá velkou finanční, průmyslovou a obchodní sílu Číny k rozvoji infrastruktury, která v konečném důsledku bude sloužit i zájmům pekingských vlád. Na mnoha místech a v některých regionech byly strategické cíle Číny posíleny. Objem čínského kapitálu určeného pro Pás a stezku se ovšem začal snižovat. Navíc po vybudování klasické infrastruktury podle všeho přijde Peking v další fázi s takzvanou „digitální hedvábnou stezkou“ a zaměří se také více na projekty v oblasti zelené energie. Demokratický svět, tedy USA, Evropská unie, Japonsko, Austrálie a další by v tom měly Číně konkurovat a nabídnout méně vyspělému světu podobné projekty. To se ale zatím v tak rozsáhlé podobě neděje. Absence Evropanů, Američanů a zástupců demokratického světa v Pekingu na posledním fóru ale může něco takového odstartovat.
Paroubek na výletě
Vraťme se ještě k účasti expremiéra Jiřího Paroubka. Na zveřejněném videu je vidět a slyšet jeho kostrbatý projev na jakési akci na okraji fóra, který ale neobsahoval žádnou myšlenku, která stojí za zaznamenání. Čínští soudruzi s tím ale budou spokojeni. Čínský státní rozhlas, který má i stránku v češtině, pak zveřejnil 17. října o Paroubkovi zprávu, která se nevěnovala fóru, ale tomu, jak v čínské metropoli nakupoval. Nevíme, zda měl být text nějakou parodií, nebo Číňané nevěděli, co vlastně o expremiérovi napsat. Citujeme ze zprávy: „Aby Jiří Paroubek svou rodinu a zaměstnance překvapil nádhernými dárky z Číny, navštívil v Pekingu známý trh na Hedvábné ulici. Pan Paroubek koupil své dceři hedvábné pyžamo a nádherné hedvábné ručně malované tašky v čínském stylu. Také koupil hedvábné šátky pro svou ženu. Hedvábné šátky, které vybral, vyobrazují motivy z nástěnných maleb ve známých čínských jeskyních Mogao v Dunhuangu. Pan Paroubek také řekl, že má rád čínskou čajovou kulturu… Na trhu na Hedvábné ulici byl nadšený, že si koupil ručně malovaný modro-bílý porcelánový čajový set z Jingdezhenu a další propracovaný porcelánový čajový šálek z města Hangzhou, než svůj nákupní výlet ukončil.“
A to je tak vše, co lze z cesty Jiřího Paroubka do Pekingu vysledovat.
