Pavel Páral: Česko na školství nedává málo. To stávkujících učitelů je moc
Těžko může překvapit, že u skupin, jimž slibujete zářné zítřky, ale nakonec přijde utahování opasků, to vyvolá protesty, jako u českých učitelů. Jejich pondělní stávka je z tohoto pohledu logická. Vypovídá tak více o vládě nepřipravené na vládnutí než o nich. Pravda je přitom na vládní straně hřiště.
Učitelům skutečně v posledních letech rostly příjmy velmi slušně, nicméně podstatnější je, že prudce rostly počty nejen učitelů, ale i dalších zaměstnanců ve školství. Celkové výdaje tak přesáhly to, co je tato ekonomika schopna financovat. A vyžaduje to určité přizpůsobení, obdobně jako u domácností, jejichž živitelé nepracují pro erár, ale pro privátní firmu a jejich výplaty se pak odvozují od toho, jestli zaměstnavatel vydělává, nebo ne.
Pedagogičtí odboráři nyní dotčeně odmítají to, že by snad stávkovali za své platy, ale jde jim o údajně děsivé změny, které přinesou nové limity na odučené hodiny, které by měly omezit různou tandemovou výuku, dělení tříd v určitých předmětech a další výdobytky, ke kterým se školy v posledních letech dostaly. A nejspíše se zvýší tlak na obří množství malotřídek, kterých je dvacet procent ze všech škol, kde je výuka pochopitelně dražší.
Pohled do statistik
Je skutečností, že tento systém nazývaný PHmax jednoznačně navyšuje potřebu dalších a dalších učitelů. Po zavedení inkluze, kdy přibyly do systému desetitisíce asistentů pedagogů, to dál prodražuje naše školství. Oboje bylo zaváděno se zcela jinými představami o nákladnosti, kterou si tuzemská ekonomika sotva může dovolit.
Odpovědí na tyto výhrady bývá obvykle požadavek, abychom na tento účel dávali tolik, kolik je obvyklé v jiných vyspělých zemích v poměru k hrubému národnímu produktu. Tak se na to podívejme. Statistika OECD srovnávající výdaje členských zemí je dostupná k roku 2020. Od té doby se do školství lilo více peněz, než by odpovídalo růstu, či spíše propadu ekonomiky, takže situace v současnosti bude nepochybně ještě lepší. Ale i podle těchto starších dat jsme před třemi lety vydávali na základní a střední školství dohromady 3,4 procenta HDP. Průměr všech zemí OECD byl o maličko vyšší, 3,5 procenta. Nicméně do školství teklo u nás více z výkonu ekonomky než třeba v Německu (3 procenta) nebo Nizozemsku (2,4 procenta).
V zájmu učitelů
Tvrzení, že školství je v Česku Popelkou a vlády kašlou na budoucnost národa, tak jsou poněkud falešné a stávkující učitelé by měli pochopit, že jejich protest přichází v okamžiku, kdy si politici konečně uvědomili, že je ve fungování jejich resortu potřeba mnohé změnit a začít se ptát po efektivnosti takto vynakládaných peněz. Pokud by byli ministři ze STAN na svou funkci před nástupem standardně připraveni a nemysleli si, že kvalifikací je učitelská praxe, mohly takové reformy běžet už dva roky.
To vůbec není proti zájmům učitelů. Naopak. Pokud by se zvedly počty dětí na jednoho vyučujícího na úroveň třeba Německa a nenabíraly se na další dělení tříd další učitelé, mohli by se těšit na mnohem větší platy, než mají dnes, a to bez dodatečné zátěže daňových poplatníků či dělání státních dluhů. A pokud někdo namítá, že by to znamenalo horší kvalitu výuky, nechť se podívá na poměr počtu učitelů a žáků před dvaceti a více lety a na výsledky mezinárodních srovnávacích testů znalostí našich žáků a studentů. Námitky pak rychle ztichnou.
