Karel Steigerwald: Blízké pohraničí, vzdej se, velí ruský prezident Putin
Blíží se nový rok, období, kdy se hodnotí, co přinese rok, který nastává. Poruším tradici a nezvykle zhodnotím rok 1967, který se dnes krčí ve stínu pražského jara a ruské okupace. Říkám jí „ruská“, protože ti ostatní útočníci hráli jen roli statistů.
Rok 1967 začal nenápadně. Na jaře se ve vrátnici studentských kolejí na Strahově objevila fotografie z novin. Byli na ní prezident Novotný a gymnastka Čáslavská. Kdosi jí přikreslil bublinu: Proč neotevřete hranice na Západ, pane prezidente? Bublinu měl i prezident Novotný: I ty lištičko, ty chceš, abychom tu zůstali sami? Posměch budící fotografie zůstala na svém místě neuvěřitelných šest dní, což byl zázrak i příslib netušených změn.
Brzy poté se na Strahově před kolejemi zjevil sám prezident. Studenti ho poznali a pustili se s ním do nevšedního rozhovoru, budícího posměch. Ptali se ve stejném duchu jako lištička na fotografii. Prezident dlouho nechápal posměch protistátních otázek. Odpovídal vážně, z hlediska studentů jako hlupák. Když to pochopil, zašeptal něco svému ochránci a odkudsi se tiše vynořila ruská napodobenina amerických aut. Za odjíždějící čajkou pokřikovali studenti: Přijďte zas, je s vámi sranda… V tisku o návštěvě prezidenta na Strahově ani zmínka. Ba ani žádné vyšetřování StB. Odkud to všechno vím? Byl jsem v tom hloučku a divil se: On zešílel, nebo se mění časy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
