Týden v komentářích: Maduro chce Guyanu, olympiáda Rusy, Fico nechce ÚSP a Kolář prověrku. Mlsna? Nevíme
Jaký byl uplynulý týden očima, ušima a klávesnicí komentátorů Reflexu? Co vás zajímalo nejvíc a co jste nejvíce četli? A uniklo vám něco? Přečtěte si výběr toho nejlepšího, co na stránkách našeho webu od pondělí do pátku vyšlo.
Slovenskou vládou Roberta Fica prošel návrh na zrušení Úřadu speciální prokuratury. Nyní to musí schválit Slovenská národní rada. O co jde a jak s tím souvisí třeba vražda Jána Kuciaka? Vysvětluje Adéla Knapová.
Jana Bendová rozebírá trable prezidenta Pavla, jeho francouzského kolegy Macrona i tamní herecké legendy Depardieua. A také mladých lékařů s těmi staršími a stran s bývalými předsedy.
Pavel Páral konstatuje, že předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna svým nedávným vystoupením naznačil, že není zrovna muž na svém místě. Martin Bartkovský ukázal, co přesně budou reprezentovat ruští sportovci na olympiádě, a Petr Sokol píše, že se schyluje k další válce. Venezuela se brousí zuby na území Guyany.
Pokračování 2 / 6
Adéla Knapová: Politické kauzy na Slovensku. Fico chce zrušit speciální prokuraturu. Justice je v ohrožení
Adéla Knapová
11. prosince 2023 · 12:00
Slovenskou vládou Roberta Fica prošel návrh na zrušení Úřadu speciální prokuratury. Nyní to musí schválit Slovenská národní rada. Ovšem vzhledem k většině, již tam Ficova koalice má, lze očekávat, že novela, jež v podstatě destabilizuje fungování slovenské justice, projde i tam.
Noční můra realitou
„Nakonec ještě vyhraje Fico, protože lidi mají krátkou paměť, a on pak Kočnera, který ho nepotopil, po pár letech pustí,“ rozčilovala se letos v květnu před Specializovaným trestním soudem v Pezinku Zlatica Kušnírová, matka zavražděné Martiny, jež byla snoubenkou také zavražděného novináře Jána Kuciaka.
Rodiče Jána jen šokovaně a smutně, zlomeně kroutili hlavou.
„Oni doufají, že to s námi šlehne, bude po nás a budou mít pokoj. Kdo jiný bude pak chtít spravedlnost pro naše děti? Ale to ne, jestli se to stane, tak já je budu chodit strašit i po smrti,“ pokračovala temperamentní paní Kušnírová se slzami v očích.
U zatím posledního jednání v kauze na zakázku zavražděného investigativního novináře a jeho snoubenky byl právě Marián Kočner, muž s vazbami mimo jiné na dnes už opět premiéra Roberta Fica, z osnování jejich popravy osvobozen (je ovšem aktuálně ve vězení za jinou trestnou činnost). Shledána vinnou byla pouze jeho pravá ruka a žena, jež vraždy objednala (na čí popud, když ne Kočnerův, ptali se všichni, ovšem odpověď nedostali), Alena Zsuzsová. Pozůstalí, slovenská veřejnost i mnozí novináři to považovali za šokující a nepochopitelný rozsudek, jenž ještě víc podryl důvěru ve fungování justice na Slovensku.
Umravnit je a zamést stopy
Slova paní Kušnírové tehdy zněla jako noční můra, jež ale přece nemůže nastat – vždyť i kdyby byl nakonec Fico znovu premiérem, nemohl by se pustit do tak otevřeně antidemokratických a politicky sebevražedných kroků, jakými jsou přímé zásahy do justice.
Obavy pozůstalých po Jánovi a Martině se však ukázaly být prorockými slovy – Robert Fico se stal znovu premiérem a postupně se nepokrytě zbavuje všech, kteří by mu mohli uškodit, nebo jim (zatím) alespoň vyhrožuje. Nejnověji jeho vládou prošel právě návrh na zrušení speciální prokuratury, tedy té nejelitnější složky, jež řeší nejzávažnější kauzy sahající i do nejvyšších pater politiky, policie, justice…
Potvrzuje se tím, že Robert Fico myslel svá slova o „umravňování“ justice, policie a zkrátka všech, kdo by mu mohli jakkoliv uškodit, vážně. Rychlost a síla, s jakou staronový premiér na tyto změny osobně tlačí, jen posilují podezření, že ho žene strach z odhalení korupce u jeho vlastní osoby.
Varování z EU
Jeho jednání však neznepokojuje jen mnohé Slováky, z nichž někteří proti němu před pár dny dokonce vyšli demonstrovat do ulic. Na rozhodnutí slovenského kabinetu zrušit Úřad speciální prokuratury zareagovala i Evropská komise. Vyzvala slovenský kabinet a Slovenskou národní radu, aby tuto elitní složku prokuratury nerušili.
EU zásahy do fungování justice ve členských zemích pozorně sleduje a v případě, že podle ní dochází k ohrožení jejího nezávislého fungování, je ochotná učinit i konkrétní kroky. Což koneckonců předvedla v podobné situaci v Polsku, kdy zemi po silně kritizované „reformě justice“ zablokovala desítky miliard eur.
Robert Fico zatím ale na varování EU nedbá.
Pokud by skutečně Úřad speciální prokuratury v řádu několika desítek dnů skončil, jak aktuálně hrozí, bude podle opozičních slovenských politiků v ohrožení přes 1300 živých kauz, které se tam momentálně řeší, včetně několika citlivých politických.
Pokračování 3 / 6
Jana Bendová: Rádce Petra Pavla bez prověrky a jak pořešit trable s Kalouskem, Klausem či Zemanem
Jana Bendová
13. prosince 2023 · 06:00
Externí poradce prezidenta, přítel po boku Petr Kolář požádal o přísnější bezpečnostní prověrku Národní bezpečnostní úřad. Aby nebyl jako vykřičený Zemanův externí poradce Nejedlý. Nejsme přece jako oni! To nejsou, o tom žádná, ale Hrad usoudil, že prověrku nepotřebuje, není zaměstnanec, nic tajného mu neříkají. Bez štemplu Hradu ovšem prověrka nebude. Poradci je to líto a zvažuje, že už poradcem nebude, jen přítelem. Poněkud zapeklité, že?
Zapeklité to u nás bývá i s některými expředsedy politických stran, kteří po odchodu z šéfovského postu rýpají, kritizují, suchou nit nenechají (za nich bývalo líp) a mateřským stranám přidělávají vrásky. Co s tím? Máme tip. Starý. Indický. A proč se mladí lékaři nechtějí znát k požadavku prezidenta Kubka na doživotní doktorské výsluhy?
S expředsedy je kříž
Jiří Paroubek vstoupí do uskupení ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie, které užívá někdejší zkratku sociální demokracie, čímž svou bývalou stranu zlobí. Kalousek zlobí zase svou topku kvůli úmyslu kandidovat do Europarlamentu a Klaus se Zemanem své někdejší strany zlobí průběžně. Jestli by se strany neměly pohřbívat s odchodem předsedů jako indické vdovy.
Sexuální kecálista
Francouzská televize zveřejnila záběry herecké legendy Gérarda Depardieua z cesty po KLDR před pěti roky, kde měl obscénní poznámky na adresu žen, vtipkoval i o svém přirození (fakt si myslí, že tyhle kecy ženy uchvacují?!). Někteří si své pomníky prostě kácejí sami.
Peníze pro lékaře
Mladí lékaři odmítli požadavek starých odborářských lékařů na zavedení výsluh. Logicky. Když jim vláda podá ne prst, ale rovnou celou ruku, nemohou do ní ještě kousat.
Svoboda před tabulí
Trikolóru rozhořčil soud, který potvrdil výpověď pro učitelku za zpochybňování ruských válečných zločinů před žáky. Prý „ostudný akt politické a justiční zvůle“. Takže učitelé mohou před tabulí vykládat, že Hitler u nás nic hrozného nedělal a bude to pořád krystalická svoboda projevu a rodiče mají sklapnout?
Kolář jako Nejedlý?
Externí poradce prezidenta Kolář, který mj. pracuje pro zbrojařskou firmu, nebude mít bezpečnostní prověrku NBÚ, s utajovanými informacemi se dle Hradu neseznamuje. Srovnávat ho s externím poradcem Nejedlým je prý nonsens. Takhle si nabíhat…
Rozdělit Francii
A znáte ten vtip? Ptá se Macron Netanjahua, co má dělat, že se mu do Francie přelévá konflikt mezi Palestinci a Židy. Snadná pomoc, říká Bibi. Přece dva státy.
Pokračování 4 / 6
Pavel Páral: Mimoni z ÚOHS. Vysoké ceny potravin určují velké firmy, ostatní se jim přizpůsobují. Tak to má být?
Pavel Páral
13. prosince 2023 · 16:00
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v minulých letech nebýval nikdy v takovém centru veřejné diskuse, jako je nyní. A nevyrovnává se s tím úplně brilantně. Vystoupení jeho předsedy Petra Mlsny po setkání s ministrem zemědělství Markem Výborným zrovna neukázalo, že tento jistě zkušený právník a státní úředník je tím pravým mužem na svém místě. Tvrdit, že oligopol nemusí být špatný a termín vyjadřuje pouze popis situace na trhu, je od strážce konkurenčního prostředí hodně odvážné prohlášení.
Stejně jako to, když cenové následování v oligopolním prostředí je pro něj situací, kdy jedna benzínka sníží cenu a ostatní, aby neztratili podíl na trhu, ji se svými cenami následují. Problém by podle něj byl, kdyby se na tom prodejci nějak domlouvali.
Tak si teď řekněme, jak je to doopravdy. Oligopolní struktura je, když dvě či tři firmy dosahují na jednom relevantním trhu, třeba mléčných či pekárenských výrobků, podíl nad padesát procent a často i vyšší. Sleduje se to, nebo spíše měl by to sledovat ÚOHS, právě proto, že v okamžiku vzniku takové struktury podstatně klesá míra konkurence a uzavírání cenových dohod je mnohem snadnější a mnohem lépe se utají. Když se někde sejdou dva pánové, kteří nejsou nijak veřejně známi, a stane se to třeba v kavárně v Mnichově a popovídají si o cenách a maržích v kraji Vysočina, těžko je někdo přistihne a dokáže jim nějaké prohřešky proti zákonu.
Menší výrobci nebo prodejci ztrácí motivaci nabízet nižší cenu, protože získat výrazně vyšší podíl na trhu a dosáhnout tak vyšší ziskovosti je fakticky marnou snahou. Lepší je prodávat za ceny těch velkých a o další růst neusilovat.
Zvláště když ti velcí jsou navíc vertikálně integrovaní, takže v jejich struktuře se najdou i vaši dodavatelé surovin, polotovarů či služeb. Zjednodušeně to lze popsat třeba tak, že jako pekař budete těžko šlapat na palec pekárnám Agrofertu v regionu, když se prakticky neobejdete bez dodávek z mlýnu Agrofertu. A takhle to funguje prakticky ve všech potravinářských odvětvích. Náš největší potravinářský koncern takto ovlivňuje trh od vstupu do zemědělské prvovýroby v podobě dodávek hnojiv a ochranných prostředků přes výkup a skladování obilnin až po párky z Kostelce a rohlíky z Penamu.
Jak funguje ÚOHS?
U nás oligopol navíc funguje i v maloobchodě, kde většinu prodejů potravin ovládají dva německé řetězce.
Je pravda, že s takovou strukturou se těžko něco dělá, když se zde takto vyvíjela nějakých dvacet let. Navíc na malých trzích, jakým Česko bezpochyby je, to není nic neobvyklého. Vždy ale lze řešit, zda není nějak omezen vznik nových hráčů na trhu a jejich rozvoj, třeba hojností byrokratických omezení v podobě hygienických a veterinárních vyhlášek rafinovaně blokujících dovozy potravin, pod nimiž jsou podepsáni mnozí lidovečtí kolegové Marka Výborného, kteří se v křesle ministra zemědělství za ta dlouhá léta vystřídali a za ty velké agrobarony a za sakra drahý koncept soběstačnosti v potravinách sami lobbovali.
A jak funguje ÚOHS? To kdybychom věděli. Například když Agrofert kupoval před čtyřmi lety největšího konkurenta pekárny United Bakeries, dal podmínku, že musí prodat z celého svého portfolia šest závodů. A on je prodal. Jenže jednomu ze svých manažerů. Formálně splněno. A fakticky byla soutěž opravdu ochráněna? Jisté pochybnosti by zde být mohly, zvláště když jsme se nikdy nedozvěděli, jak to úřad vyhodnotil a jak třeba byla ta transakce financovaná a jaké jsou vazby mezi těmito prodanými závody a jejich původním vlastníkem dnes.
Pokračování 5 / 6
Martin Bartkovský: Neutrální sportovci neexistují. Krvavé dresy Rusů se rozlétly do celého světa
Martin Bartkovský
14. prosince 2023 · 06:00
Výrazné obálky zdobí časopis Reflex od jeho založení a několikrát se propsaly i na stránky světových titulů. Nejprve to byly umělecké koláže, pak silné portrétní fotografie. Posledních skoro 15 let to jsou satirické koláže Jana Ignáce Říhy. Ty budeme v hojné míře používat i nadále. Když se ale stane něco nečekaného, musíme si pomoci umělou inteligencí.
Kvůli náhlému rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru připustit ruské a běloruské sportovce na olympiádu jsme museli narychlo měnit původní záměr. Připravenou koláž na téma proč se v Praze (ne)staví, nahradili krvaví „neutrální“ sportovci, které jsme oblékli do neutrálních, ale krvavých souprav. A svět správnost našeho rozhodnutí potvrdil.
Vytvořili jsme celou sérii „neutrálních sportovců“ v „neutrálním sportovním oblečení“. Ta se skrze náš web a sociální sítě dostala do celého světa. Vy část z ní najdete na konci nového vydání Reflexu, kompletní galerii pak zde na webu reflex.cz. Podruhé v historii tak má náš časopis obálku, kterou nevytvořil člověk. Zatímco poprvé se jednalo o vtípek spojený s prezidentskou volbou, nyní je to mnohem příznačnější. Nelidské rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, kterému je jedno, že Ukrajinci už téměř dva roky čelí nelidskému chování ruských hrdlořezů, ztvárnila (nelidská) umělá inteligence.
Motiv na obálce 50. čísla letošního Reflexu je ale unikátní a vyrobili jsme ho dodatečně. Ukazuje unaveného sportovce, zbroceného krví, v šatně. Jde o výraznou symboliku. Upozorňujeme na prostý fakt, že ruští reprezentanti (ale i politici nebo osobnosti kultury či vědy) zkrátka ve světě reprezentují a propagují teroristický režim Vladimira Putina. Rusko je teroristický stát a Putin je trestně stíhaným diktátorem. Pokud se tyto osobnosti jasně od režimu nedistancují, nemají ve slušné společnosti místo. Je to tvrdé. Ale musíme si uvědomit, že Ukrajinci za naši polevující přísnost vůči Rusku a jeho občanům platí dál svými životy.
Neutrální sportovci neexistují
Nemůžeme všechny Rusy házet do jednoho pytle. Proto je obrázek dvojznačný. Stejně tak může ukazovat sportovce, který s režimem nesouhlasí a třeba uvnitř proti němu bojuje. Ruská propaganda ho ale i tak máčí v krvi ukrajinských civilistů a používá ho jako nástroj své zrůdné války. Musíme jim dát možnost se od lidí se Zetkem na klopě distancovat a nabídnout jim azyl. Neutrální sportovci neexistují, politika totiž do sportu patří a v rámci Ruska to platí dvojnásob. Vášnivý (a velice špatný) hokejista Putin má sport jako neoddělitelnou část své novocarské ideologie, se kterou už skoro čtvrt století zemi vládne. Sankce vůči sportovcům ho bolí víc než sankce vůči průmyslu. Tam to země umí obcházet. Druhou FIFU, NHL nebo tenisové turnaje ATP či WTA v zemi nevyrobí. Stejně tak jako si nedokáže zorganizovat vlastní olympiádu s Kubou, KLDR a Eritreou. Byl by světu pro smích.
V tlaku na Rusko je potřeba vytrvat. Zatímco Ukrajinci platí životy, my můžeme obětovat svůj diskomfort. Ať už se to týká dražšího účtu za energie, či jen prostě toho, že se v létě nebudeme dívat na olympiádu. Český olympijský výbor to ví a postup mezinárodního výboru kritizoval. Nebylo mu to ale moc platné a v době psaní těchto řádků přišel o významného sponzora. Realitní společnost CPI českého miliardáře Radovana Vítka ukončila olympijským sportovcům podporu. V minulosti to avizovali i další. Bolet to tak bude i české sportovce. Teď se ale píše historie a my sami si můžeme určit, zda budeme na její správné straně.
Ameriku přestává válka na Ukrajině „bavit“ a orientuje se spíš na konflikt v Izraeli. Západní Evropa je liknavá a proruského zápachu se načichalo i pár východoevropských politiků. Kdo jiný než východní Evropa by v čele s námi měl světu ukázat, že teď opravdu není čas polevit. I s ohledem na naši historickou zkušenost. Když Putin na Ukrajině prohraje, bude to jeho zkáza a šance Rusko reformovat. Když vyhraje, bude to zkáza pro celý svět. Reflex už svou část udělal. Motivy krvavých sportovců obletěly svět s titulky, že „tohle Češi vzkazují Rusku a olympijskému výboru“. Zbytek je na nás všech.
Pokračování 6 / 6
Petr Sokol: Na světě se schyluje k třetí válce aneb Proč si Venezuela brousí zuby na území Guyany
Petr Sokol
14. prosince 2023 · 18:00
Nedávné referendum v jihoamerické Venezuele bylo málo vídaným momentem v současných mezinárodních vztazích. Venezuelský prezident Maduro totiž ve své zemi prosadil lidové hlasování, v jehož rámci venezuelští voliči v zásadě rozhodovali o tom, zda chtějí „zabrat“ většinu území sousedního samostatného státu Guyana.
Starý spor
Venezuelský krajně levicový režim se totiž rozhodl oživit více než sto let starý hraniční spor se sousedním státem. Vznik konfliktu se datuje ještě do časů, kdy oba současné státy patřily pod koloniální mocnosti. Venezuela patřila ke Španělsku, které bylo v Latinské Americe dříve než Britové. Ti na severu Jižní Ameriky obsadili území dnešní Guyany a připojili k němu i území, které do té doby za své považovali právě Španělé. Když se Venezuela osamostatnila, chtěla území zpět.
Obrátila se proto tehdy na Spojené státy, aby zprostředkovaly mezinárodní řešení situace, protože se sousední Velkou Británií neudržovala diplomatické styky. Arbitrážní komise složená z Američanů, Britů a zástupce Ruska v tzv. pařížské arbitráži rozhodla, že území kolem řeky Esequibo, kterému se říká Guayana Esequiba, zůstane v rámci britské koloniální říše.
Podpora rebelů Venezuela se s verdiktem nikdy nesmířila. Když se Guyana v roce 1966 osamostatnila od Velké Británie, zkoušeli Venezuelané změnu hranic nejprve diplomaticky přes OSN, ale dosáhli jen příslibu, že se vše později bude řešit. Když změna ani takto nevyšla, podpořila Venezuela skupinu farmářů a dobrodruhů, kteří na sporném území vyvolali rebelii s cílem jeho připojení k Venezuele.
Část farmářů se totiž bála pozemkové reformy za tehdejší levicové guyanské vlády. Guyana ale hrstku separatistů rychle potlačila, takže si udržela své původní hranice. Pro Guyanu byl tenhle spor od počátku bojem o život nového státu, protože venezuelské nároky by novému státu vzaly celé dvě třetiny území.
Mluvící vlajka
Venezuela se alespoň svému novému sousedovi pomstila a dlouho blokovala jeho členství v Organizaci amerických států (OAS), jehož členem jsou všechny samostatné země na americkém kontinentu. Guyana se i proto jako anglickojazyčná země orientovala spíše na ostatní bývalé britské kolonie v Karibském moři, s nimiž je dokonce členem Karibského společenství (CARICOM), které dokonce sídlí v guyanské metropoli Georgetown.
Venezuela si nárok nadále čas od času připomínala, a to jak za dob, kdy byla ještě běžně fungující zemí profitující z vývozu ropy, tak po nástupu socialistického a autoritářského režimu Hugo Cháveze, který v zemi funguje dodnes, i když už pod novým prezidentem. Ještě Hugo Chávez například v roce 2006 prosadil doplnění osmé hvězdičky do venezuelské vlajky, aby tato symbolizovala osmou historickou provincii Guyana a potvrdila tím venezuelský nárok na území v dnešní Guyanské republice.
Referendum o sousedech
Chávezův nástupce Maduro, jehož režim se nadále nejvíce „kamarádí“ s Ruskem, Kubou a Íránem, položil teď v referendu Venezuelanům pět otázek. Voliči měli rozhodnout, zda souhlasí s odmítnutím staré pařížské arbitráže a ženevské dohody o řešení sporu, či chtějí odmítnout jurisdikci Mezinárodního soudního dvora v celém sporu. Poslední dvě otázky potom chtěly zakázat Guyaně využívat nerostné zdroje v moři u jejího pobřeží a hlavně schválit, že Venezuela vytvoří nový federální stát Guayana Esequiba a jeho obyvatelům přidělí venezuelské občanství. Právě tenhle návrh je největším ohrožením guyanské suverenity a může vést až k ozbrojenému sporu, kdyby Venezuela chtěla území svého nového dílčího státu i reálně kontrolovat.
V referendu všech pět otázek prošlo s impozantní podporou 99,89 % hlasujících. Zádrhelem pro referendum ale byla vyžadovaná padesátiprocentní účast. Ta podle oficiálních údajů nakonec i přes komentáře členů volebních komisí, že moc voličů nechodilo, dosáhla na 51 procent.
Kampaň nebo válka
Bezprostředně po referendu se většina pozorovatelů shodovala, že venezuelský prezident Maduro chtěl hlasováním jen nahnat nacionalistické body před blížícími se prezidentskými volbami a ekonomicky strádající zemi předestřít plán na získání území, kde jsou velká naleziště ropy.
Jenže teď jeho vláda vyhlásila, že urychleně schválí zákon o vytvoření nového federálního státu, což opět zvyšuje napětí. Guyaně už začínají vojensky pomáhat Spojené státy, takže válka asi bezprostředně na spadnutí není, i když ekonomicky zruinovaný venezuelský režim už několikrát dokázal, že je schopný sáhnout i po zoufalých řešeních. V Latinské Americe ostatně už několik válečných konfliktů v minulosti vypuklo, když se některá z diktatur zkoušela zachránit ve špatné ekonomické a politické situaci.
