Viliam Buchert: Pokud chce ČT více peněz, ať změní program i kanály a zruší soutěže typu StarDance
Kudy nový generální ředitel České televize Jan Souček chodí, tam říká, že je potřeba vyřešit financování ČT, že toto veřejnoprávní médium je podfinancované, že koncesionářský poplatek se dlouho nezměnil a že když se tak nestane, tak je „ve hře i propouštění a omezení výroby pořadů“. O všem z toho se dá diskutovat, nejdříve by ale měla ČT říct, jak chce v blízké budoucnosti postupovat dál. To totiž jasné není. A šetřit může začít hned. Může například opustit drahé komerční pořady typu StarDance nebo Peče celá země a více investovat do zpravodajství, publicistiky, výroby dokumentárních či vzdělávacích pořadů nebo se věnovat do hloubky české historii. To by bylo skutečně veřejnoprávní.
Česká televize se už před lety vydala cestou honění sledovanosti pomocí některých vyloženě komerčních pořadů, což by ale nemělo být jejím úkolem. Od toho nebyla zřízena, nemá být kvůli tomu provozována a nemá ani tímto způsobem konkurovat soukromým stanicím. Typickým příkladem je finančně náročná populární taneční soutěž StarDance, jejíž další ročník právě vyvrcholil. Celý tento podnik se tváří vznešeně, jde ale pouze o zábavu, kolem které se navíc neustále rojí bulvární informace nejrůznějšího druhu.
Takový pořad spíše patří na soukromé stanice a pokud ČT mezitím vzdychá, že potřebuje více peněz, ať ho opustí. Něco podobného je výroba dortů v soutěži Peče celá země, která diváky opět obšťastní od ledna. Velmi vážné pochybnosti existují i o utrácení desítek a stovek milionů korun od koncesionářů také v případě produkce a koprodukce mnoha filmů, jejichž kvalita je pochybná. Jako kdyby nikdo před samotnou výrobou ty někdy hodně hloupé scénáře nečetl.
Řešením naplnění požadavku na více peněz má být takzvaná velká mediální novela, kterou navrhuje ministerstvo kultury. Ta má zvýšit koncesionářské poplatky veřejnoprávním médiím a také rozšiřuje okruh těch, kteří by je museli povinně platit. Přitom ministr kultury Martin Baxa se ještě před časem zapřisáhl, že poplatky se zvyšovat nebudou. To je už ale u členů vlády Petra Fialy obvyklé, že něco se slíbí a pak se to nedodrží. Na důvěryhodnosti to kabinetu nepřidává.
Přitom novela zvýšením koncesionářských poplatků pokřiví mediální trh. Například v případě rádií se masivní zvýšení rozpočtu Českému rozhlasu projeví nerovnováhou na pracovním trhu. Soukromá rádia někdy dokonce hovoří o „masakru“.
Pokud už zákonodárci chtějí něco změnit, mělo by být jasné, na co se peníze ze zvýšených koncesionářských poplatků použijí. Jenže to jasné není. Bude snad Český rozhlas ke stovkám svých současných podcastů vyrábět ještě další? Nebo, co se změní v České televizi? Její ředitel Souček třeba avizoval, že na podzim 2024 až na jaře 2025 dojde opět ke spuštění kanálu ČT3. Tedy kanálu, který často vysílal i ubohou produkci z dob komunistického režimu. Česká televize v tiskové zprávě oznámila, že „inovovaný kanál ČT3 se bude více zabývat i mezigenerační komunikací, mediální, finanční a digitální gramotností“. Co to proboha ale znamená? Proč má koncesionář platit nějakého veřejnoprávního zajíce v pytli?
Existují i další věci, které se nedaří řešit a poplatky na tom nic nezmění. Postupně se „mimo hru“ třeba dostává stanice ČT sport, protože soukromým majitelům při nákupu práv na atraktivní sporty a události už nikdy nebude mít šanci konkurovat. Přesun zajímavých sportovních pořadů od veřejnoprávních k soukromým (a často už placeným) televizním stanicím či online provozovatelům ostatně sledujeme už mnoho let a bude to dál pokračovat.
Nevyjasněná je i tvorba originálního obsahu pro weby veřejnoprávních médií. Jejich online obsah by měl kopírovat vysílání, ale ani to se neodehrává tak, jak by mělo. Za vyšší koncesionářské poplatky i to dál pokřiví trh.
Někdy se u zvýšení koncesionářských poplatků hovoří o tom, že Česká televize a Český rozhlas svým vysíláním přispívají k „udržení“ svobody a demokracie v České republice. Mnohá soukromá média ale přece dělají to samé. Musí se ale u toho živit bez koncesionářského poplatku, což je forma daně, kterou stát uvalil na občany. Pokud se tedy mají zvýšit koncesionářské poplatky, tak by veřejnoprávní média neměla mít vůbec žádnou reklamu. Jenže ani to nevypadá, že se stane.
Vraťme se ale k samotné České televizi. Pokud bude skutečně zvýšen koncesionářský poplatek, mělo by nové vedení televize přijít s jasnou vizí, jak s penězi naloží. Veřejnoprávní by bylo daleko větší posílení zpravodajství, publicistiky a dokumentaristiky. Pokud šetřit, tak proč neudělat z ČT1 a ČT2 jen jeden kanál, protože na obou je dnes mnoho balastu. Peněz pak bude dost. Mohla by v České televizi vzniknout i jakási obdoba Netflixu, protože k tomu existuje dostatek vlastního materiálu. Ale neměli by se tam vysílat hlouposti jako socialistické Televarieté (údajně zábavný, ale ve skutečnosti trapný pořad) nebo normalizační seriály à la Žena za pultem. Veřejnoprávní status by mohl naplňovat i nový kanál, který by se věnoval jen dokumentům a historii, aby diváci viděli věci v dnešním rozbouřeném a rozděleném světě ve větších souvislostech.
Takže více peněz pro Českou televizi a Český rozhlas ano, ale pokud mají posloužit jen k dalšímu prodlužování či dokonce zvýraznění současného stavu, tak rozhodně ne. V tom případě ať je koncesionářský poplatek zrušen a veřejnoprávní média ať živí stát, což ostatně není ve světě nic neobvyklého.
