Petr Havlík: Vztahy s jinými máme takové, jaký je náš vztah k sobě samému
Vztah je vlastnost jednoho objektu či subjektu, která se váže k jinému objektu nebo subjektu. V praxi může mít tato vazba nejrůznější podobu, vždy záleží na dalších okolnostech a podmínkách její existence. Může jít o vazbu jednostrannou nebo o vazbu, která působí oboustranně, platí to i v mezilidských vztazích. Vztahy mohou být špatné (negativní), nedefinovatelné (neutrální) nebo dobré (pozitivní). Mohou být i ambivalentní, tedy obojaké. Dobrým vztahům se učíme celý život, učíme se o ně pečovat. Hodnotu vztahu zpravidla poznáme ve chvíli, kdy jej ztratíme anebo nám hrozí jeho ztráta.
Dlouhodobě pozitivní vztahy jsou takové, které se opírají o vzájemný respekt a vzájemnou důvěru. Obecně platí, že je mnohem těžší vztahy urovnat, nežli je poničit. Platí to v partnerských vztazích, ale obecně ve všech, například i ve vztazích mezi zeměmi. Dobré vztahy mezi lidmi dávají životu hodnotu. Vztahy nás mohou učinit šťastnějšími, silnějšími, odolnějšími. Mohou nám pomoci překonávat naše obavy, které pramení z našich pocitů neúplnosti. Mohou nám pomoci překonávat naše strachy. Silný vztah nám umožní sdílení našich pocitů a prožitků při věčném hledání smyslu bytí. Naučí nás schopnosti komunikovat. Pevný vztah nám ukáže radost z toho dělat někomu radost. Dávat je stejně důležité jako dostávat.
Problémy ve vztazích se objevují tehdy, když se někdo soustředí na to, co mu chybí v jiné osobě. Projevy pýchy a sobectví (a snaha ovládat druhé) ničí mezilidské, tedy i partnerské vztahy. Mezi destruktivní vlastnosti člověka patří vztahovačnost, ukřivděnost a také závist, která může končit až nenávistí. Jde také o to, jak se na život díváme, zdali vidíme tu svoji pomyslnou sklenici poloprázdnou nebo poloplnou. Kladný vztah k životu nás může udržet šťastnými i v těch nejméně příznivých podmínkách. Ne, to není hurá optimismus či nerealistické snílkovství. Jde o nastavení našeho vnitřního hlasu, o naše vztahy, o naše žití, o to, co slyšíme, vidíme, cítíme, o to, kterými cestami chodíme. Jde o naši základní svobodu, o svobodu volby. Jsou situace, v nichž nelze souhlasit, a je třeba říct ne. Je to naše svobodná volba, abychom nezradili sami sebe. Může nás to stát třeba momentální pohodlí, postavení, úspěch či profit. Nic z toho nám však nevrátí naši sebeúctu (být sám sebou) a osobní víru v dobro a žití v pravdě.
Je důležité naučit se vycházet se sebou samým. V čem jsem já jedinečný, co mě naplňuje, čemu se celý život učím, kam chci dojít a s kým? Svět není šedý a plný negace, naopak svět je plný barev, jen je důležité je vidět a vnímat. Velkým štěstím je blízkost někoho, s kým mohu probrat vše, co se mi honí hlavou. Vztahy jsou živá věc, je to proces, který nás spoluutváří. Nestačí vznešené proklamace, vždy za nás hovoří naše činy. Vždy je prostor k nápravě našich chyb a omylů. K péči o dobré vztahy patří i schopnost odpouštět, a to i sobě samému. Jde o sílu žití v přítomném okamžiku. Někteří tak urputně hledají smysl života, až u toho zapomínají radostně žít. Život je kaleidoskop – zdraví, rodina, práce, přátelé… Je to soubor úkolů a povinností, ale také volné pole pro naši představivost, pro čirou radost z bytí. Přes všechna vnější omezení záleží jen na nás, jak a čím to pole zaplníme. Zároveň platí, že ta skutečná omezení v lidských životech si bohužel nezřídka klademe my sami.
