Stanislav Balík: Minimální srážka ze mzdy aneb Cesta z dluhů se ctí a důstojností
Poslanecká sněmovna projednává návrh na zavedení minimální srážky ze mzdy. Jednalo by se o 10 procent z hrubé minimální mzdy čili o 1730 Kč pro přednostní pohledávky, jako jsou výživné, náhrada škody na zdraví nebo škody způsobené trestným činem, a o srážku ve výši šest procent z hrubé minimální mzdy, tedy o 1032 Kč pro všechny ostatní pohledávky. Jinak řečeno, i dlužníkovi s minimální mzdou a třeba i více exekucemi by bylo exekučně sraženo aspoň něco. Je to opravdu jen další „bič na dlužníky“?
Odpůrci uvedeného návrhu argumentují kromě jiného i tím, že by ve vztahu k dlužníkovi došlo k porušení článku 10 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Položil jsem si otázku, zda navrhovaná právní úprava směřující k efektivnějšímu uspokojování práv věřitelů není z jiného zorného úhlu i ve prospěch dlužníků.
K zamyšlení nad pojmy osobní cti a lidské důstojnosti se mi vybavila scéna z Dumasova románu Hrabě Monte Cristo, v níž rejdař Morrel vysvětloval svému synu Maxmiliánovi, že mu nezbývá než spáchat sebevraždu, poněvadž poprvé v životě není s to proplatit směnku: „Kdybych žil, byl bych člověkem, který nedostál svému slovu, který nesplnil své závazky, byl bych jednoduše a prostě bankrotář.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
