Adéla Knapová: Lámání istanbulského chleba. Proč v Česku stále neplatí úmluva o potírání násilí na ženách?
Jen o dva hlasy minulý týden v Senátu neprošla takzvaná Istanbulská úmluva neboli Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Bylo to zklamání, ale žádné velké překvapení. Nepomohlo ani to, že prezident Petr Pavel na síti X před hlasováním napsal: „Úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jsme měli ratifikovat už dávno. Jsme jedním z posledních států Evropy, který se k ní dosud nezavázal, a není žádný skutečný důvod, proč to dále odkládat. Doufám, že souhlas Senátu bude jedním z posledních kroků.“
Česko dokument podepsalo již v roce 2016, nicméně je třeba jej ratifikovat. Což se minulý týden nestalo. Tím jsme se zařadili k šesti z pětačtyřiceti signatářských zemí, kde neplatí.
O co jde
Stručně shrnuto, Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, zločiny ze cti, nucené sňatky, mrzačení genitálií… Konstatuje také, že ženy bývají obětí domácího a sexuálního násilí výrazně častěji než muži. Stejně tak ženy bývají i obětí znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám je v Úmluvě vnímáno jako porušování lidských práv a diskriminace.
Premiér Petr Fiala pronesl v reakci na výsledek senátního hlasování, že Úmluva nebyla schválena mimo jiné kvůli spěchu a nedostatku trpělivosti těch, kdo ji chtěli prosadit. Dokument pro nás ale není novinkou – podobná situace zde byla již v roce 2018. I tehdy Úmluva vyvolala vyhrocené vášně. A už tenkrát se objevily divoké teorie o tom, co všechno by její ratifikace mohla znamenat – třeba zrušení velikonočních tradic.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
