Co s kulturními válkami nebo nesmysly aktivistů? Na to odpovídá knižní zjevení Terezy Matějčkové
Nabídnout v turbulentní a uspěchané době ostrých tvítů a dvousekundové televizní demokracie delší filozofující texty, u nichž musíte skutečně přemýšlet a které rozebírají velmi aktuální problémy současné západní společnosti, je na úrovni zjevení. Navíc je v tom kus odvahy i přiměřené drzosti začít je publikovat v časopise „pro všechny“. To zjevení se jmenuje Tereza Matějčková, filozofka, která píše pro Týdeník Echo. V koncentrované a doplněné podobě se její texty objevily v knize "Bůh je mrtev. Nic není dovoleno." Je to pozoruhodné čtení, jen počítejte s tím, že některé vaše názory může Matějčková zcela rozmetat.
Tereza Matějčková se pouští ve své knize do mnoha témat, o kterých se diskutuje každý den v médiích, na sociálních sítích, ale i v hospodách. Svědčí o tom některé kapitoly knihy Bůh je mrtev. Nic není dovoleno. Vybírám namátkou: Jen dvě pohlaví? Pád feministického dogmatu? Hnutí #MeToo přelomové a bezradné. Děti dětství zbavené? Nevyžádané rady klimatickému aktivistovi. Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce. Moralizací k nenávisti. Způsob, který Matějčková při svém přemýšlení a psaní uplatnila, je ale hodně vzdálený tomu, jak k problémům přistupuje většinová česká a obecně i západní společnost, které se v současnosti utápějí v zjednodušování a paušalizaci. Diskutující se u toho navíc zaklínají svobodou a demokracií, tím obhajují jakékoli (i hodně hloupé) názory, ale často jim v těch postojích chybí to základní – přiměřené znalosti.
Autorka se sice netváří jako „mudrc“, ale její kniha není skutečně čtením pro všechny. Je to dílo pro vzdělanější a přemýšlivější část národa, adekvátnější by bylo použít slovo elita (jaká je současná česká elita, tak to by bylo na samostatnou esej). K některým myšlenkám Matějčkové se proto musí čtenář vracet, dát si je do kontextu a porovnat je s vlastní zkušeností. Čtení knihy Bůh je mrtev. Nic není dovoleno není z tohoto důvodu někdy nic jednoduchého, nelze stránky jen prolétávat očima. Kromě jasných ideologických postojů (ty nemusí konvenovat každému) autorka nabízí i určitou názorovou eleganci a esprit. Ovšem v textech Matějčkové najdete i to, čemu německý filozof Friedrich Nietzsche říkal „filosofování kladivem“. Od Matějčkové také dostanete ránu do hlavy, jenže ona se u toho snaží, aby se vám „rozsvítilo“. No a pokud se nerozsvítí, nevadí, alespoň se nad něčím podstatným můžete zamyslet.
Pozoruhodné je, že eseje knihy jsou texty napsané v letech 2022 a 2023 pro Týdeník Echo, které upravila, doplnila a připravila i nové. Nabídnout podobné čtení v časopise, který se prodává v trafikách v bublajících uspěchaných obchodních centrech či na benzinkách, v tom je skutečná odvaha. Autorce to ale pozoruhodně vychází, protože si vybírá témata rezonující (i když ve zcela jiné podobě) ve společnosti. V tom pokračuje pořád dál. Například se zcela jinýma očima podívala na prosincovou střelbu masového vraha na pražské Filozofické fakultě (to už samozřejmě do knihy dát nestihla).
Matějčková použila v názvu své knihy slova Bůh je mrtev. S tímto okřídleným a donekonečna rozebíraným termínem pracuje ve svém pojednání Tak pravil Zarathustra již vzpomínaný filozof Nietzsche. Jeho slavné dílo mělo i podtitul Kniha pro všechny a pro nikoho. Pokud bychom to parafrázovali, tak kniha Matějčkové by měla být kvůli svému důležitému obsahu „pro všechny“, ale vzhledem k tomu, že v dnešním roztěkaném světě lidi už mnohdy nenaslouchají, je jen „pro někoho“. Neměla by ale určitě minout lidi, kteří se snaží více přemýšlet o světě, přemýšlet o tom, proč některé věci tak moc zjednodušujeme nebo pomíjíme a zda z toho existuje nějaké východisko. Vysvětlení mnohdy najdeme právě v této knize. Aneb Tak pravila Tereza Matějčková.
Tereza Matějčková: Bůh je mrtev. Nic není dovoleno. Vydalo Echo Media, 2023.
