Jefim Fištejn: Dr. Alzheimer, americký prezident

Nic nevyjadřovalo úpadek systému lépe než tento kontrapunkt: stařečtí mocnáři na baterky umírající jeden po druhém s ročním odstupem měli rozhodovat o vzdálené budoucnosti země. Tehdy v Rusku koloval vtip: nejvyšší grémium strany po smrti dalšího generálního tajemníka hledá jeho nástupce. Najednou zazvoní telefon: „Hledáte generálního? Jsem k mání!“ – „Jste snad debil, soudruhu?“ – „To ano, ale splňuji i jiné kvalifikační požadavky. Jsem starý a na smrt nemocný debil!“

Smutný historický rekord

Jo, bejvávalo… Nyní se pojem „gerontokracie“ stále častěji vyskytuje v souvislosti se stavem politického systému ve Spojených státech. Letošní listopadové prezidentské volby se zatím zdají být smutným historickým rekordem svého druhu – soutěžit budou velební kmeti ve věku 82 a 78 let. Vedle nich sovětští geronti vypadají docela svěže – Brežněv se odporoučel ve věku pouhých 76 let, Černěnkovi bylo sotva 74 a Andropov se svými 70 vůbec spadá do kategorie předčasných úmrtí.

Není divu, že se věk prezidentských kandidátů stal v Americe div ne rozhodujícím kritériem letošních voleb. Jen jeden další předpoklad může soupeřit s věkem uchazeče, a to je stav jeho kognitivní zachovalosti. Není to jenom terč hospodských vtipů, nýbrž předmět odborných diskusí. Znalci obou táborů se předhánějí v předkládání nezvratných důkazů jejich intelektuálního úpadku. Republikáni šermují soudním dobrozdáním, že kandidát Joe Biden je způsobilý vykonávat prezidentský úřad, čemuž nebrání jeho věkem podmíněná slabomyslnost. Demokraté kontrují tvrzením, že Donald Trump byl zádumčivý a trudnomyslný už jako kojenec a od té doby se nikterak nezměnil k lepšímu. O specifickém zájmu Američanů svědčí také skutečnost, že již několik let dotazům na Googlu vévodí otázky ohledně věku a kognitivní relevantnosti kandidátů.