Playboy, kriketová hvězda a premiér z vězení. Imran Chán chtěl změnit Pákistán, neuspěl v podivných volbách
Letošní rok je ve znamení voleb v nejlidnatějších státech světa. Jedněmi z prvních v tomto ohledu byly únorové volby ve více než dvousetmilionovém Pákistánu. Jejich hlavní postavou se stal Imran Chán – muž, který měl ve svém úspěšném životě mnoho tváří sahajících od pověsti playboye a kriketové superstar až po islamistu či pákistánskou obdobu současného tureckého prezidenta.
Král londýnského nočního života
V Pákistánu byl Imran Chán všeobecně známý dávno před tím, než vstoupil do politiky. Rodák z provincie Paňdžáb, kde se narodil do středostavovské, částečně paštunské rodiny, se totiž v mládí začal věnovat pákistánskému sportu číslo 1, kterým je u nás poměrně málo známý kriket. Nadání pro tento pálkový sport mu ostatně pomohlo i k přijetí na univerzitu v Oxfordu. Tam měl mladý Pákistánec nejenom pověst skvělého hráče kriketu, ale také populárního playboye. Točilo se kolem něj mnoho žen, kterým britský tisk přezdíval „tajemné blondýnky“. Do zástupu jeho přítelkyň patřila i herečka Goldie Hawnová nebo příslušnice slavné bankéřské rodiny Hannah Rothschildová. Někteří Chánovi životopisci do plejády jeho přítelkyň řadí i jeho spolužačku, vyhlášenou krasavici a pozdější pákistánskou premiérku Benazir Bhuttovou, což ale tehdejší lev londýnských nočních klubů dodnes popírá. V roce 1995 se Chán dokonce přiženil do britské aristokratické rodiny, když si vzal dceru miliardáře a tehdejšího euroskeptického europoslance sira Jamese Goldsmitha – Jeminu.
Sportovní miláček národa
Opravdovou proslulost Imranu Chánovi v jeho vlasti získala až reprezentační kariéra. Chán patřil k předním reprezentantům své země ještě před tím, než se v roce 1987 rozhodl z mezinárodního kriketu odejít. K návratu do reprezentačního dresu ho přesvědčil až tehdejší pákistánský vojenský diktátor generál Muhammad Zijául Hak. Díky tomu měla Chánova kriketová kariéra opravdu pohádkový konec. Imrán Chán totiž jako kapitán reprezentace dovedl tým Pákistánu, jehož sestavu osobně vybral, v roce 1992 k historicky prvnímu titulu mistrů světa. I českému fanouškovi sportu třeba připomenout, že mistrovství světa v kriketu je globálně třetí nejsledovanější sportovní akcí po olympiádě a fotbalovém mistrovství světa.
Politický rebel
Už Chánova vítězná řeč na mistrovství světa naznačila, kam dále zamíří. Nemluvil překvapivě o sportu, ale o tom, že se chce soustředit na vybudování první onkologické nemocnice v Pákistánu, protože v jeho zemi chybí. Do politiky otevřeně vstoupil v roce 1996, kdy založil stranu Pákistánské hnutí pro spravedlnost (Pakistan Tehreek-e-Insaf – PTI). Do parlamentu se s ní ale dostal až napodruhé, a to nejprve jako jediný poslanec. Postupně ale jeho strana začala stoupat, protože nabízel alternativu k dosavadní pákistánské politice. V ní se u moci dosud střídaly dvě hlavní politické strany, každá z nich ovládaná jednou politickou dynastií. Ať už vládla Pákistánská muslimská liga v čele s rodinou Šarífových, nebo Pákistánská lidová strana ovládaná rodinou Bhuttových, v zemi kypěla korupce a chudoba.
Imran Chán proto nabízel antikorupční program, opozici proti zavedenému systému a sliboval nový Pákistán. Premiérem mohl být už v roce 2002, kdy si ho na tento post vybral po určitou dobu autokraticky vládnoucí generál Parvíz Mušaraf, ale ke jmenování nakonec nedošlo. Vztahy s nejmocnější silou ve státě – pákistánskou armádou ale hrály v Chánově kariéře i nadále klíčovou roli. Přestože byl známý jako vůdce protestního hnutí a pořadatel masivních demonstrací, podpořila ho armáda před volbami v roce 2018 jako alternativu ke zkorumpovaným vůdcům obou hlavních polických stran a jejich neustálému nesmiřitelnému soupeření. Chánova strana PTI, čítající už deset milionů členů (7. nejpočetnější strana světa), z hlasování vzešla jako nejsilnější strana a její lídr se stal premiérem.
Tálibán Chán
Byl už to ale z politického pohledu úplně někdo jiný než kosmopolitní kriketová hvězda a vyhlášený playboy. Chán se už od 90. let stále více přikláněl k islámu a pákistánskému nacionalismu. Požadoval, aby Pákistán nepodporoval americkou válku proti terorismu, chtěl jednat o míru s pákistánskou větví Tálibánu a zlepšovat vztahy s Íránem či Saúdskou Arábií. Jeho proměnu dokonal i v pořadí třetí sňatek s Bušrou Bibi, náboženskou léčitelkou, mentorkou a vyznavačkou súfismu, tedy mystickou formou islámu. Právě súfismus ji spojil s jejím pozdějším manželem Imranem Chánem. Jako manželka premiéra nosila Bušra Bibi nikáb a Chán se veřejně chlubil, že její tvář viděl až po svatbě. Přesto se paradoxně právě tento sňatek postavený na sdílení náboženského přesvědčení stal později záminkou k politikovu uvěznění.
Sbližování s Putinem
Chán se totiž jako premiér dostal do sporů s armádou, když se pokoušel omezit její vliv ve státě. Začal vlastně vystupovat jako jakási pákistánská obdoba tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, což se projevovalo jak ve zdůrazňování role islámu v politice, tak v protizápadní rétorice. Armádě definitivně došla trpělivost, když během války na Ukrajině navštívil Moskvu a začal usilovat o sblížení s Ruskem a prohloubení spojenectví s Čínou. S otevřenou podporou vojáků vyslovil parlament premiéru Chánovi nedůvěru a následně byla sestavena vláda „všech stran“ proti němu. Chán veřejně mluvil o západní konspiraci proti němu nebo o tom, že jeho odvolání přímo iniciovala americká diplomacie – tradiční spojenkyně pákistánské armády. Souběžně s tím se už ale rozjela kriminalizace Imrana Chána ze strany nové vlády. Byl například odsouzen na sedm let do vězení za neislámský sňatek, protože si svou duchovní učitelku Bušru Bibi vzal v době, kdy ještě měla podle islámského práva jako vdova truchlit. K tomu mu „přišili“ vyzrazení státního tajemství, když mluvil o zahraničním pozadí svého sesazení, nebo porušování povinnosti přiznat dary, když byl premiérem.
Večerní vítěz a umělá inteligence
Do letošní kampaně šel proto Imran Chán z vězení, ale přesto jako favorit, protože ho mnoho Pákistánců i přes odsouzení vidělo jako „Pana čistého“. „Nezávislé“ soudy před parlamentními volbami zasáhly a zakázaly kandidaturu jeho strany PTI i využívání jejího loga s kriketovou pálkou. Chánovi lidé proto kandidovali jako nezávislí a podle prvních výsledků z úrovně jednotlivých okrsků i drtivě zvítězili. Země proto šla ve volební den spát s tím, že Imran Chán se vrátí k moci. Chán nemohl z vězení pronést vítěznou řeč, a proto jeho strana inovativně na sociální sítě pověsila jeho projev vygenerovaný umělou inteligencí…
Jenže ráno se ukázalo, že po převodu výsledků na vyšší úroveň vypadalo všechno trochu jinak. Součty neseděly, mnohde podle zápisu volilo více voličů, než kolik jich bylo zapsáno ve volebním okrsku, a Chánovi „nezávislí“ kandidáti už na mnoha místech najednou nebyli první. Volební machinace tím silně změnily mocenské poměry v novém parlamentu.
Pak se přidaly ještě fígly s využitím volebního zákona při přidělování speciálních poslaneckých mandátů pro ženy a nemuslimy a „počty počtů“ umožnily minulý týden znovuvytvoření vlády všech proti Chánovi, který zůstává ve vězení a otěže moci v zemi dál drží armáda a obě zavedené „dynastické strany“.
