Viliam Buchert: Česká otázka v Evropě? Řešením je tvrdý pragmatismus a realismus

Jenže trvalým problémem zástupců České republiky v Europarlamentu je neuchopitelnost jejich práce. Pokud ji někdo nestuduje do hloubky, není úplně jasné, co v Bruselu a ve Štrasburku dělají. Někteří přitom nedělají v podstatě nic. Důvodem je i to, že k „české otázce“ v Evropě přistupují politické strany, řečeno s Masarykem, nekompetentně.

Co dělat

Například současný europoslanec Hynek Blaško (původně zvolený za Okamurovu SPD) vynechal loni třetinu hlasování, v rozpravách na plénu nevystupuje, na přípravě legislativy se nepodílí a vidět je především na svém facebookovém profilu nebo v komentářích na pofiderních webech. Přitom generál Blaško byl jednou z „hvězd“ minulých evropských voleb, dostal přes 47 tisíc preferenčních hlasů. „Českou otázku“ neposunul nikam, kdyby nás v Europarlamentu místo něj zastupoval slon Maximilián ze Zoo Praha, ani bychom si toho nevšimli. To psychiatr Ivan David (SPD) občas vystoupí, ale věnuje se šíření bludů. Lidovec Tomáš Zdechovský je aktivní až až, ale i to dobré, co v Europarlamentu udělá, překryje jeho obsedantní činnost na sociálních sítích. Místopředsedkyni Evropského parlamentu Ditu Charanzovou (za hnutí ANO) zase zcela pohltila její funkce, přitom bývala před lety označována v Bruselu za „vlivnou“ a byl to její návrh, který zlevnil lidem volání v rámci EU. A že je to věc skvělá. Pokud někdo něco dokázal v poslední době v Bruselu prosadit, tak to byl Alexandr Vondra (ODS). Naposledy zmírnění některých opatření v případě spalovacích motorů. Jmenovalo se to norma Euro 7, a kdyby to prošlo v původní podobě, mělo by to nepříznivý dopad na české hospodářství. Jak ale Vondra upozornil v nedávném rozhovoru pro Reflex, prosadit „českou otázku“ lze na evropské půdě pouze tehdy, když si najdete spojence. Bez toho je vliv státu naší velikosti v EU nicotný.