Petr Havlík: Che Guevara, Mao Ce-tung, Hamás aneb Mýty, legendy a iluze mohou měnit realitu
V šedesátých letech minulého století se mimo jiné zrodila nová móda – trička s potiskem. Šlo o nápisy i portréty. Zejména mladí lidé tímto často demonstrovali svoje životní postoje. Tento způsob propagace něčeho nebo někoho s námi v různých obměnách zůstal až do dnešních dnů. Mezi ikony mladých levicových hnutí v různých částech světa patřily ve druhé polovině šedesátých let i portréty dvou kontroverzních tváří – Che Guevary (1928–1967) a Mao Ce-tunga (1893–1976). Staly se falešným symbolem odporu proti amerikanismu, naivní představy o „spravedlivé“ socialistické společnosti, ochraně menšin, generačního vzdoru, protestu proti konzumu a síle kapitálu.
Naprostá většina z těch tehdejších vyznavačů lásky a míru, kteří si tato trička brávali na různé masové akce, ani netušila, kdo že to ti dva pánové vlastně byli. Uvěřili mýtu a legendě a stačila jim k tomu jen idealizovaná story se silnou emocí. Mao Ce-tung je největším masovým vrahem v dějinách lidstva. Celkový počet obětí, které má na svědomí, se odhaduje na 65 milionů, přičemž značná část z nich zemřela v důsledku hladomoru v letech 1959–1962, mnozí další byli popraveni na přímý rozkaz velkého vůdce. Přesto je tento krutovládce nejopěvovanější postavou v historii Čínské komunistické strany, je to důkaz „epopeje“ tragických dějin velké země.
Ještě větší modlou byl (a možná stále je) charismatický argentinsko-kubánský revolucionář Che Guevara. Jeho portrét, který pořídil kubánský fotograf Alberto Korda, můžeme vidět i dnes nejen na tričkách, ale i na plakátech a na různých upomínkových předmětech. Stal se z něj marketingový artikl bez obsahu a souvislostí. Stačil jen zadumaný pohled revolucionáře s dlouhými vlasy a fousy. Vystudovaný argentinský lékař se stal při kubánské revoluci druhým mužem po Fidelu Castrovi. Proslul svou krutostí. Říkal, že revoluce musí být o nenávisti a zabíjení. Osobně řídil masové popravy v havanské pevnosti La Cabaňa. Přijal kubánské občanství. Byl prezidentem Kubánské národní banky a pak i ministrem průmyslu. V té době byl jeho poradcem Valtr Komárek, pozdější šéf pražského Prognostického ústavu. Che Guevara obdržel v roce 1960 československé vyznamenání Řád bílého lva.
Che Guevara byl zastáncem tvrdé centralizace. Byl to představitel autoritářství a legalizovaného násilí. V roce 1965 opustil Kubu a exportoval svoje vize o světové revoluci do Afriky a jižní Ameriky, konkrétně to bylo Kongo a později Bolívie, kde byl v roce 1967 zatčen a popraven. Zajímavostí v jeho příběhu je i jeho tajný tříměsíční pobyt v Československu. Bylo to na jaře 1966 v obci Ládví.
Může nás mást, možná i fascinovat, ale zároveň nekonečně rozčilovat, jak může falešná a povrchní interpretace reality posouvat pozdější dějiny. Iluze o tom, že revoluční socialismus je cestou k rozvoji, je stejně mylná jako současný náboženský fanatický fundamentalismus, tedy dogmatický islamismus. Přesto můžeme takřka denně vidět v mnoha ulicích světových metropolí mladé lidi a umělce, kterak pochodují v tričku s nápisem „From river to sea, Palestine will be free“. Výzva od řeky až k moři je výzvou k likvidaci Státu Izrael a Palestina bude svobodná, ale jedině tehdy, když přestane být rukojmím teroristické organizace Hamás, která vládne v Gaze již od roku 2006 (čímž reprezentuje palestinský lid v Gaze) a zároveň Palestince používá jako živý štít. Už několik měsíců sledujeme legitimní vojenskou odpověď Izraele na nevyprovokovanou agresi hrdlořezů z Hamásu ze dne 7. 10. 2023. Tento den nebude v Izraeli nikdy zapomenut. Ze strany Hamásu nešlo o vojenskou operaci, ale o barbarské vraždění nevinných civilistů, včetně žen a dětí. Chtěli ranit, šokovat a vyvolat odvetu. Reakce Izraele je využita jako záminka k vyvolávání protiizraelských a protižidovských demonstrací po celém světě. Sémě antisemitismu dostává novou výživu. Jsme svědky rafinovaného a cynického politického marketingu ze strany Hamásu, který pravděpodobně řídí jejich bossové z bezpečí svých sídel v Kataru. Byl stvořen palestinský mučednický étos, který den co den přiživují média.
30. září 2021 se v Gaze uskutečnila konference o strategické vizi Hamásu (dva roky před 7. 10. 2023). Řečníky byli čelní představitelé Hamásu. Zazněla tam prezentace zvrhlé ideologie, která přímo vyzývá k násilí, k vyvražďování a vyhnání Židů z Blízkého východu. Během této „konference“ zazněly i výzvy k vyvražďování Židů po celém světě. Hamás, stejně jako libanonský Hizballáh jsou si jisté přímou podporou Íránu, který rovněž vyzývá k likvidaci Státu Izrael. Palestinská propaganda nese svoje ovoce, a to nejen v arabském světě. Izrael nepáchá v Gaze žádnou genocidu a najde ani o plošné nálety. Je to nesmírně obtížná operace v hustě zabydlené oblasti. Naprostá většina akcí je pečlivě mířena na konkrétní cíle se snahou minimalizovat civilní ztráty, přesto se šíří narativ o zločinném Izraeli. Přispívá k tomu i to, že „zaručené“ zprávy z Gazy pocházejí z Hamásu a nelze je nezávisle ověřit. O několika desítkách rukojmích už se nikdo nezmiňuje a loňský 7. říjen je taky u některých „mírotvorců“ zapomenut.
Je smutné sledovat utrpení mnoha nevinných lidí, ale ani tak nemůžeme zaměňovat příčinu a následek a ani role oběti a viníka (agresora). Palestinci z Gazy bohužel nejsou celoarabským tématem. To platí pro Egypt, ale i pro bohaté sunnitské monarchie. Zásadní otázkou zůstává, co bude s Pásmem Gazy dál. Arabské země se nehrnou do budoucí správy palestinského státu. V Gaze dnes není politická opozice vůči Hamásu. Není to ani Fatáh, nejsilnější frakce Organizace pro osvobození Palestiny. Gaza bude potřebovat mezinárodní správu či alespoň dohled. A to zatím není na stole. Izrael rozhodně nemá v úmyslu Gazu dlouhodobě okupovat. Smyslem dnešní operace jsou izraelští rukojmí a vrahové z Hamásu. Svět bude potřebovat pragmatickou dohodu dvou mocností – USA a Číny a platí to podle mého i v tomto případě. USA mohou jednat s Izraelem a Čína s Íránem. Uvidíme.
Některým emocionálně naladěným umělcům bych doporučoval důkladné studium zejména moderních dějin oblasti Blízkého východu, včetně Pásma Gazy a Izraele (neznalost není omluvou). Zjistili by například to, že Izrael po celá desetiletí dodával Gaze energie, pitnou vodu a potraviny. Nezaměstnanost byla v Gaze od vlády Hamásu více než padesátiprocentní. Mnozí mladí Palestinci jsou od dětství masírováni propagandou, která se opírá nejen o náboženskou nesnášenlivost, ale míří účinně zejména na obyčejnou závist, která je kořenem následující nenávisti. Židé to zažili i během pogromů v Evropě zejména v minulém století. Ze souseda se ze dne na den stane nepřítel. Přesně takhle začínají devastující sváry, „hrdinové z triček“ El Che a Mao o tom věděli více než dost.
Mýty, legendy a iluze mohou měnit realitu a dnes je k tomu i mnoho nových prostředků, o to je to nebezpečnější.
P. S. Trička s Che Guevarou a Mao Ce-tungem, ale i Kim Čong-unem (nebo se symboly wehrmachtu) si můžete koupit za pár stovek v různých e-shopech po celém světě. Inu, doba vymknuta z kloubů šílí! Svoboda bez pravidel může končit nesvobodou.
