Za terorismem ve Vrběticích stojí Rusko. Na okolnosti skandální aféry bychom neměli zapomenout
Kauza výbuchů muničních skladů ve Vrběticích potvrdila vyšetřovací verzi. Policie ji sice musela odložit kvůli nevůli ruských úřadů, ale důkazy nasvědčují tomu, že exploze zinscenovala ruská vojenská rozvědka. Co se kolem aféry odehrávalo, jak se chovali její aktéři a co z toho vyplývá pro dnešek?
Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) oznámila ukončení vyšetřování dvou výbuchů muničních skladů ve Vrběticích v říjnu a prosinci 2014. Akce s rysy státního terorismu si vyžádala dva lidské životy a miliardovou škodu. Šest let trvalo vyčištění okolí od výbušnin, jimiž bylo zasaženo 1319 hektarů okolní půdy.
Zajištěné důkazy byly už na počátku aféry tak pádné, že vedly k razantnímu zhoršení diplomatických vztahů s Ruskou federací. Nezabránil tomu ani Hrad kontaminovaný vlivem Kremlu, do té doby zesměšňující zprávy BIS o ruských agentech. A nebyl jediný.
Česko bylo zařazeno na seznam nepřátelských zemí Ruské federace. Lze si těžko představit, že by celá vyšetřovací konstrukce stála na vodě, jak se dodnes snažili naznačovat místní putinovci, kteří mají stejný problém s nedávným rozkrytím operační sítě ruské propagandy na našem území.
Viníkem je GRU
„Policejní orgán považuje za prokázané, že výbuchy obou skladů ve Vrběticích provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky, Hlavní správy generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace GRU, jejichž motivem bylo zabránit dodání zbraní a munice do oblastí, kde ruská armáda prováděla své operace,“ oznámila nyní NCOZ.
Podle policie nejde o ojedinělou akci, ale o součást dlouhodobého diverzního působení ruské vojenské rozvědky na území EU a Ukrajiny. Zároveň uvedla, že kvůli nemožnosti získat další informace musela případ odložit. Podezřelí se zdržují v Rusku a ruské orgány odmítly poskytnout mezinárodní právní pomoc.
Za hlavní pachatele jsou považováni Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, kteří se podíleli i na atentátu na Sergeje Skripala a jeho dceru v britském Salisbury. Zjištěných tajných agentů operujících v této souvislosti na našem území přitom bylo nejméně šest.
Takový vývoj nemohl nikoho překvapit. Představa, že Moskva vydá své agenty - zločince, které Putin vyznamenal jako „hrdiny“ Ruské federace, nepřipadala v úvahu. Zvlášť dnes, kdy mezi Západem a Ruskem vyrůstá nová železná opona.
Pozadí ostrého výkopu
Připomeňme si okolnosti této aféry, leccos vypovídající o povaze Putinova režimu. Je o to více alarmující v kontextu se současnou anexí Ukrajiny a rozmáhajícím se „chcimírstvím“ balancujícím na hraně mnichovské zrady.
Kauza propukla 17. dubna 2021. Premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček zveřejnili na mimořádné tiskové konferenci závažné informace, že na území České republiky probíhaly operace ruských tajných služeb.
„Na základě jednoznačných důkazů, získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek, musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů v areálu Vrbětice v roce 2014,“ uvedl Babiš.
Vláda následně vyhostila osmnáct pracovníků ruské ambasády, označených za důstojníky zpravodajských služeb.
Samotné načasování výkopu třaskavé kauzy však vedlo už tehdy ke spekulacím, že šlo o vynucený krok, jelikož hrozilo její provalení v médiích. Vláda a Hrad totiž museli mít příslušné informace k dispozici dřív.
Zastírací manévry
Největší pochybnosti panovaly kolem připravovaného Hamáčkova letu do Moskvy, ačkoli už musel o vrbětické kauze jako příjemce utajovaných skutečností dobře vědět.
Ministr vnitra se octl v podezření, že chce skandál ututlat výměnou za dodávku milionu neschválených vakcín Sputnik V a nabídku konání summitu Biden-Putin v Praze. Z této cesty na poslední chvíli sešlo.
Bývalému předsedovi ČSSD nepomohla ani bizarní legenda, že šlo o „zastírací manévr“ s cílem ochránit české diplomaty v Moskvě. Nevěřili jí ani spolustraníci v čele s jeho předchůdcem Milanem Chovancem, jemuž mlžení kolem cesty nedávalo smysl.
„Když jsem byl ministrem, naši ministerskou cestu vždy schvalovala vláda, měli jsme schválený mandát a scénář cesty. Takže nechápu, co to předváděli premiér Babiš s ministrem Hamáčkem ohledně cesty do Moskvy. Proč premiér říkal, že ministru Hamáčkovi cestu do Moskvy důrazně nedoporučil? Vždyť stačilo cestu nepovolit,“ uvedl.
Teorie zastíracího manévru tehdy zaskočila nejen ruskou stranu, ale i prostředníka návštěvy s úzkými vazbami na Kreml Andreje Danka, jehož Slovenská národná strana je dnes součástí Ficovy vlády. Trapné Hamáčkovo angažmá v této aféře patrně přispělo k pádu ČSSD mimo sněmovnu.
Václav Klaus tehdy považoval zveřejnění informací o zapojení ruských tajných služeb za „vykonstruovaného strašáka vlády a pseudoopozice“.
K pochybovačům se připojila i SPD, která žádala předložení důkazů pro takto závažná obvinění proti Rusku. „Vyspělá profesionální diplomacie, zvláště v krizi, se nedělá ultimáty, ale jednáním,“ ozvali se „profesionálové“ v Putinově dresu z Okamurova hnutí.
Rozmělňovací operace
Vzápětí došlo k podivným tahům, když Babiš označil akt státního terorismu za „útok na zboží“, což později odvolal. Nevzdával se ani Zeman, který začal rozmělňovat vyšetřovací verzi. Mylně fabuloval, že jich existuje víc.
Další rozruch vyvolala zpráva, že prezidentská kancelář v rozporu s předpisy skartovala tajnou zprávu BIS, podle níž byly ruské tajné služby zapojeny do výbuchu. Důvodem mohlo být zabránění policejního prověřování, zda ji neměly v rukou nepovolané osoby.
Nelze pochybovat, že Zemanově poradci a místní ruské spojce Martinovi Nejedlému bez bezpečnostní prověrky, nemohly takto závažné informace uniknout. Jde jen o to, kdy se o nich dozvěděl a zda nebyl přímo zapojený do „zastíracích“ manévrů.
Jak se chovají hlavní aktéři této kauzy dnes?
Babiš se občas ohání tím, že vyhoštění ruských diplomatů dokládá, že není propojený s ruskými zájmy. Neměl však zjevně na vybranou a dnes používá nejodpornější protiukrajinskou rétoriku na úrovni dna domácí pseudovlastenecké scény.
Zeman po ruské invazi opakuje, že ho Putin zklamal. Zároveň podporuje jeho páté kolony v podobě SPD a slovenského Fica, což jeho „prozření“ silně relativizuje.
Neměli bychom proto na okolnosti vrbětické kauzy zapomenout. Dokládají schopnost Ruska zabíjet kvůli bezohlednému prosazování svých zájmů i na našem území. A ještě si pěstovat početnou skupinu vyčkávajících kolaborantů.
