Mráz zničil letošní úrodu ovoce a vína. Má však stát soukromníkům nahradit škody penězi daňových poplatníků?
Nedávný nečekaný návrat zimy způsobil tuzemským vinařům a ovocnářům velké školy. Mnozí z nich zcela odepsali letošní úrodu (nebo její velkou část) a celkové ztráty v odvětví byly vyčísleny v řádu miliard korun. Zástupci pěstitelských svazů proto hned začali hovořit o tom, že by měl stát farmářům finančně pomoct. Ve hře tak jsou kompenzace ze státního rozpočtu a ministr zemědělství Marek Výborný pěstitelům navíc slíbil, že celé téma přenese též na unijní úroveň a pokusí se pro ně zajistit další finance i z Bruselu. Je však takový přístup vůči jednomu úzkému odvětví v porovnání s dalšími fér? Nezapomínejme, že pokud kompenzace opravdu přijdou, bude to transfer peněz českých/evropských daňových poplatníků ryze soukromým subjektům.
Na úvod pro úplnost uveďme, že podle aktuálního posunu v celé záležitosti tuzemští vinaři již kompenzace za ztracenou letošní úrodu nežádají, ale chtějí, aby vláda smetla za stolu jakékoliv úvahy o zdanění tichého vína. O finance tak už dál žádají jen ovocnáři. Ale i pokud by vláda vyšla vinařům vstříc a zdanění vína by nezavedla, podpořila by je tak z veřejných peněz. Uvalení daně na tiché víno by totiž každoročně přineslo do státního rozpočtu výnos v řádu jednotek miliard korun. Ty by pak zůstaly u producentů, tedy vinařů, a stát by nezískal další zdroj příjmů.
V okamžiku, kdy pěstitelé požádali o kompenzace za zničenou úrodu, se hned rozproudila debata, zda jim požadovanou podporu poskytnout. Na jednu stranu tu zaznívaly argumenty, že letos nebudou žádná česká jablka, třešně, meruňky a další ovoce. Na druhou stranu je ale potřeba vzít na zřetel, že pěstitelé jsou soukromí podnikatelé. A ti podnikají s vědomím všech rizik, a musí tedy počítat, že když se nedaří nebo se něco nepovede, jde to primárně za nimi. Místo toho natahují ruku po státu a chtějí, aby jim pomohl a sanoval neúspěch v podnikání.
Ano, je to kruté konstatování, ale mráz a zničená úroda je byznysový neúspěch pěstitelů. Pokud by jim stát pomohl, vznikl by tu precedent, že erár pomáhá podnikatelům, kterým se zrovna jeden rok nepovede. Stát ale nikomu jinému nepomůže, proč by tedy měl pomáhat farmářům? Nebo snad víte o případech, kdy by stát pomáhal například podnikatelům ve službách, v médiích, v cestovním ruchu a dalších odvětvích? Navíc z dlouhodobých statistik je patrné, že Česká republika je v produkci ovoce, vína, ale i zeleniny nesoběstačná a velkou část své spotřeby dováží ze zahraničí. Jinými slovy, bez ohledu na to, zda se tuzemská úroda povede, či nikoliv, Češi budou většinově jíst ovoce a zeleninu, která pochází odjinud. U vína takové konstatování platí ještě více.
Výsledkem současné situace by proto mělo být, že jednotliví pěstitelé začnou přemýšlet nad svým podnikáním komplexně a zanalyzují svoje postavení v rámci obchodního řetězce. Na jednu stranu všichni víme, jak je drahé ovoce a zelenina v obchodech, a na stranu druhou slyšíme tvrzení pěstitelů, za jaké ceny oni svoji produkci prodávají. Český zemědělský sektor nespadl v poslední dekádě do ztráty, zemědělci i díky dotacím vytvořili nemalé zisky. Je proto na místě se ptát, co s nimi udělali. Soudě podle toho, s jakou mechanizací pravidelně jezdí na demonstrace do Prahy a na hranice, je zjevné, že nouzí netrpí. Samozřejmě nelze generalizovat. Je tedy potřeba se do celého odvětví podívat detailně a zjistit, v jakém stavu se jednotliví producenti nacházejí.
Zároveň by se tu měla otevřít debata o budoucnosti ovocnářství a vinařství. Na jednu stranu tu každým rokem klesá výměra sadů a množství vyprodukovaných plodin, na druhou stranu se tu dějí klimatické změny, na které je potřeba nějak reagovat. V žádostech o podporu či kompenzace se tu nikdo o něčem takovém nezmiňuje. Tady by se přitom mělo začít. Počasí je nevyzpytatelný faktor a nikde není napsáno, že takové divoké jaro, jako bylo letos, se nebude příští nebo přespříští rok znovu opakovat.
